Archiv pro měsíc: Prosinec 2015

Jsi originál, kterého ostatní obdivují a napodobují.

To víš už teď, ptají se tě, co se stalo, že jsi veselejší, uvolněnější atd. Tohle se líbí každému a každý touží být veselý (bacha na infikované tragickým myšlením – ale i ti tajně doufají, že budou mít lepší život).
Jsi pro ně naprostý originál, který se dnes vymyká průměru.
Ano je to tak, ten dnešní průměrný člověk se dokáže bavit jen jednou týdně a to ještě napůl.
Ty jsi na tom líp, umíš si kdykoliv udělat radost a hlavně, umíš tu radost udělat i druhým.
Jsi lepší originál než všechny „naučené“ kopie.
Budeš ještě lepší.
Máš na to.

Vzhlížej k sobě jako ke změněnému člověku.

Spousta lidí dělá drobnou chybičku. Změní se, začnou úplně jinak makat, úplně jinak přemýšlet, ale přece jen sebe sama berou jako toho, čím byli před změnou.
I když denně jen rozdáš pár úsměvů navíc, už jsi jiný. Když k tomu přidáš milá slova, jsi úplně jiný.
Zapomeň na neúspěchy ať už v práci, nebo v partnerských vztazích, mysli na to, jako jsi dnes.
Existuje ještě lepší varianta. Považuj se za tak dobrého, jak dobrý budeš zítra.
Zítra totiž budeš ještě veselejší, ještě zábavnější, ještě úspěšnější.
Protože na to máš.
Ty jo.

Nesrovnávej se s ostatními ve svůj neprospěch.

Dnešní citát musím dobře vysvětlit. Jsou totiž lidé, kteří se neustále srovnávají s druhými. To může být dobré, ale při špatném srovnání škodlivé.
Začneme tím, že se budete srovnávat s někým, kdo nic nedokázal. A vy si řeknete, tak to na tom ještě nejsem tak nejhůř. Chyba. S extrémně slabými se nesrovnávejte. Nemá to žádný smysl, usnuli byste na neexistujících vavřínech.
To srovnání s někým, kdo je výš než vy, nebo zdánlivě lepší už je zajímavější věc.
Ale pozor, nesrovnávejte se negativně. Srovnání typu, tak s tím si nemám co říct, to co dokázal on, já nikdy nedokážu – to je nejhorší co můžete pro sebe udělat.
Na druhou stranu srovnání s úspěšným člověkem ve stylu:
– jak to jen dokázal? To přece musím zkusit taky…nebo
– to je člověk, který šlape, mám se od něj co učit, abych byl taky úspěšný…
… to jsou srovnání, které vás donutí se zamyslet.
Možná budete vyhledávat setkání s tím člověkem a budete se nechat inspirovat, motivovat a učit.
A jednou budete lepší (protože nějaké schopnosti už máte, jen je přidáte k tomu, co se naučíte).
Máte na to.
Věřte si.

Chovej se velkoryse.

Sem tam nás někdo rozčílí, a pak záleží na nás jak dlouho ten vztek udržíme, tedy jak dlouho ho budeme krmit.
Čteš dobře, ten vztek v sobě krmíš, svými silami, svou energií.
A aby tě to nestálo příliš mnoho sil, tak klasika je napočítat do deseti a soustředit se na to počítání – mozek přijde na jiné myšlenky a když se vrátíš ke vzteku musel by ses hodně snažit aby byl znova tak veliký jako na začátku.
Pak přichází fáze odpouštění. Ta je důležitá hlavně pro tebe, tobě se uleví. Takže mávnem rukou, někdo se slovy „je to vůl“, někdo se slovy „odpouštím ti“, někdo se s úsměvem a slovy „blahoslavení chudí duchem, neboť jejich bude království nebeské“.
Zachoval ses velkoryse, odpustil jsi (a je jedno jakými slovy) a za to se ti neskutečně uleví.
Dokonalost sama.
To dáš kdykoliv na počkání.
Máš na to.

Dívej se dopředu, tam to vypadá líp.

Mockrát se ti stalo, že jsi něco udělal a pak přišel na to, že se to mělo udělat líp. Pozdě bycha honit?
Naopak, právě teď je ta nejlepší příležitost se nad tím zamyslet.
Zamysli se nad tím, co bylo špatně a co bys teď udělal líp. No a promítni si to do budoucnosti, protože tam to prožiješ. Dokonale nachystaný udělat to líp.
Mrkni dopředu, do té budoucnosti. A že ta budoucnost vypadá líp?
No jasně, máš se na co těšit.
Máš na to.

Na starosti funguje papír.

Máš starosti? No kdo je nemá, ale máme takové řešeníčko, jak to zkrotit.
Vezmeš papír, tužku a napíšeš si ty starosti na ten papír.
Jakmile je máš napsané, najednou je uvidíš v jiném světle.
Někde stačí si promluvit a je po starostech, u některých budeš muset najít řešení, některé se ukážou jako liché, některé budou najednou pro smích.
V podstatě jsi udělal filtr a je ti líp.
Vrhni se na řešení toho, co považuješ za skutečně důležité.
Máš na to.

Dívej se na problémy z humornější strany.

Každého z nás potkávají různé výzvy (někdo tomu říká problémy) a my někdy nevíme jak se k tomu postavit. Někdo se stresuje, někdo přemýšlí, někdo si z toho dělá legraci.Ten pohled z té humorné strany je někdy osvobozující zcela a někdy nám alespoň uleví od stresu.
Představte si třeba úplný nesmysl. Vás prudí šéf, ale vy na něj nemůžete, ulevte si tím, že si představíte Mitche (jak já s oblibou říkám Mič Bjůkenen) z Pobřežní hlídky, v těch červených trenýrkách. On bral taky všechno strašně seriozně, ale ty červený trenýrky a bílej vasil tomu dávaly takovou legrační pointu. tak si toho šéfa představte v tomhle oblečku jak vás zachraňuje v kanceláři.
Tak dosmát se a vztyčit hlavu.
Na každou výzvu je řešení.
Máš na to.

Rozum není všechno.

Někdy to cítíš taky, něco nebo někdo ti „nesedí“.
Je to hlas instinktivní, ale je tvůj.
Zkus ho jednou poslouchat a na základě skutečností pak posoudit, zda má tvůj vnitřní hlas pravdu nebo ne. Já už jsem to udělal, a tak vím, že má pravdu.
Instinkt je zvláštní dar, nebo neobyčejná schopnost, která nám byla dána. On se projevuje častěji než si uvědomujeme (zkus si vzpomenout kolikrát tě „něco“ upozornilo, abys nezabouchl dveře, abys nevstoupil na přechod i když jsi měl zelenou).
Takže rozum je důležitý, ale ty poslouchej i svůj vnitřní hlas, který tě pocitově varuje.
Bude se ti žít líp.

Čas od času se nech rozptýlit.

Tím nemyslím na rozptylové loučce, na to máš ještě spoustu času.
Myslím tím, nechat se někým nebo něčím příjemně rozptýlit.
A je jedno jestli hrou, kterou si zahraješ s dětmi, partnerem atd, nebo jestli vezmeš tužku a něco si namaluješ.
Jde o to, že na nějakou chvíli změníš myšlenkové pochody. Samozřejmě, že ti zůstává ta touha vyhrát, ta touha nakreslit nádherný obrázek. Ale při tom všem, co při tomhle rozptýlení děláš se ocitáš v situacích, kdy hledáš řešení. Což ti posiluje zrovna tuhle funkci mozku. Je to takový zábavný trénink, ale přitom důležitý (to, že je to relaxační formou to násobí).
Je dobré zaměstnat hlavu a ruce nebo nohy zároveň.
Díky tomu dokážeš víc.

Zbav se pocitu nepostradatelnosti.

Někdy to máme všichni, ten pocit, že jsme nepostradatelní, nebo ten pocit, že to a to musíme udělat my, protože to tak jako my nikdo neumí atd.
Dej šanci i ostatním. Umíš vařit a přesto předáš kuchyň návštěvě? Proč ne, pokud to je jejich návrh, tak ti chtějí udělat radost. A neměj strach o své nádobí (opotřebují ho úplně stejně jako ty). Navíc se možná naučíš jinou – zvláštní úpravu.Stejné je to s informacemi, já vím, já to taky znám, že si myslím, že něco vím nejlíp. Ale nech říct názor i jiné (samozřejmě stupidní návrhy rychle stopni).
A když někdo říká vtip, tak neříkej konec za něj (to je víc než neslušné, měl jsi ho říct sám, druhým do toho nekecej), kolikrát zjistíš, že to znají jinak – dozvíš se nový konec a ještě můžeš vzápětí dát svou variantu. A všichni se obohatíte.
V práci je to ještě důležitější, když nebudeš delegovat nebo učit, za chvíli by ses z přemíry práce zbláznil.
Sbírej zkušenosti a informace, navíc se ti uleví, ať makají ostatní.
Máš na to.

Nauč se zastavit se a zarelaxovat.

Znáš to taky, monotónní práce vyčerpává víc. Vyčerpání se dá zabránit. Říkám tomu reset. Prostě se na chvíli zastavíš a zaposloucháš se do příjemné hudby (tu si přehraješ z hlavy – je to důležité, protože zaměstnáš mozek jinak). A je jedno jestli se zastavíš na minutu nebo na pět minut, nebo na hodinu. Prostě to udělej.
Samozřejmě si můžeš uvařit kávu, zajít si zapálit atd., ale důležitý je zaměstnat ten mozek (určitě znáš nějakou písničku zpaměti – ta hudba tam hraje důležitou roli).
Budeš zase výkonnější, svěžejší, úžasnější, usměvavější atd.
Máš na to.

Když se chce, všechno jde.

Ale nám se někdy nechce.
Jak na to? Odměníme se. Ale až po dokončení nebo po zvládnuté etapě.
Potřebuješ vysát, ale nechce se ti? Tak až vysaješ, tak si dáš jako odměnu to kafíčko, co na něj máš chuť už teď.
Učíš se cizí jazyk? A dneska se ti nechce dát pět deset nových slovíček? Hele, stejně potřebuješ nové boty nebo bundu nebo šálu, tak nejdřív slovíčka a jako odměna návštěva obchodu (věř mi, že s pevnou vůlí si je budeš opakovat ještě cestou) a kupodivu, ten nákup bude jiný, bude zasloužený.
To by bylo zase příkladů.
Nezapomeň se odměnit.
Stejně bys to zvládl i bez odměny.
Máš na to.
Takže si tu odměnu stejně zasloužíš.

Buď aktivní, rozhodni o svém dnu.

Čas od času máš volný den (sobota, neděle). A měl bys jednou zkusit celý den udělat podle sebe a přitom nově – tedy jinak než kdy předtím.
Na tomto dni si vyzkoušej jak umíš organizovat svůj čas, jak umíš připravit program sám pro sebe podle sebe (tedy tentokrát zcela mimo cizích rad), jak se umíš radovat a hlavně budeš mít čistý názor.
Čas od času to dělám i já. Říkám tomu den klidu a poznávání nových věcí.
Připravíš si dokonalý plán a pak už si to budeš jen vychutnávat.
Ráno vstaneš a bez rádia, televize a telefonu (!) si připravíš úplně jinou snídani než kdy jindy (nebo si na ni zajdeš). Vyrazíš ven (pěšky, autem, vlakem, letadlem) a jdeš někam, kde to neznáš, ale očekáváš, že tě tam něco překvapí, něco objevíš atd (v tomhle boě je náročnější příprava, jedeš bez doporučení a musíš přemýšlet co chceš objevit – ale mapa nebo internet je mocný čaroděj).
Dej si někde oběd (nikdo ti do toho nebude mluvit – vychutnáš si to jídlo jako nikdy). Večeři si taky nech připravit a taky ji dej o samotě.
Večer si sedni a přemýšlej, co všechno ti ten den dal – budeš překvapen. Tím, že do toho nikdo nezasahoval, nikdo to nekomentoval, máš na celý den jen svůj názor.
Nejdřív druhý den o tom s někým diskutuj (a budeš zase překvapen – aniž by to zažili, budou o tom možná mluvit víc než ty), ale nenech si zkazit ten pocit tím, že někdo bude něco z toho negovat nebo hanět.
Máš na to.
Tvůj samostatný den.

Posunuj hranice zavedených pořádků.

Zavedené pořádky, to je takový ten klídeček, takové to „bezpečí“.
Zkusme jednou netrávit čas zalezlí v klidu ale udělat malý krůček do neznáma. Zjistíte, že o hodně věcí přicházíte.
Ať už jsou nové zážitky, noví přátelé, nové prostředí nebo – a to je nejcennější – nová zkušenost. vedlejším efektem je povzbuzení vašeho sebevědomí.
Jak na to? Jakkoliv. Zkus si uvařit místo hrachu cizrnu (zvláštní zkušenost – něco mezi hrachem a oříškama), zkus jiný účes, jinou barvu vlasů, jít do divadla sám (ani nevíš jak si to vychutnáš), sedni na vlak a jeď se podívat do města kde jsi nikdy nebyl.
Těch příkladů by mohlo být miliony.
Najdeš lepší.
Máš na to.

Vyhni se stresu správným rozdělením času.

Víme to všichni, nejčastěji se dostáváme do stresu, když nám „hoří“ termín, když jsme v časovém tlaku.
Všichni znají takové to vaření v televizi. Ti kuchaři jsou tam v pohodě. Protože si to rozdělili. Postřehl jsi někdy, že mají vše dopředu nachystané? Nakrájenou cibuli, oloupaný česnek, kečup atd. Oni si ten čas rozdělují (v televizi kvůli času, v reálu překvapivě kvůli načasování). Má to i výhody, že na nic nezapomeneš.
Takže máme dvě základní dělení – přípravu a proces sám.
Budem si to pamatovat, ale my nejsme kuchaři.
Známe svoje povinnosti (a minimálně na týden dopředu), tak proč si to nerozvrhnout? Věnovat se v půldenních nebo hodinových blocích něčemu na co se pak líp soustředíme a tudíž to zvládáme rychleji?
Máš na to.

Podpoř sám sebe, měj se rád.

Jen těžko se něco zvládá, pokud se člověk sám sobě protiví, nebo pokud nedejbože nemá sám sebe rád.
Rada je jednoduchá, mějte se rádi (teď zrovna nemám na mysli sobectví, ale mít se fakt rád) a obdivujte se.
Jak na to, popíšu na sobě. Ráno vstanu a ten pohled do zrcadla (no ani nepřítelům bych to nepřál)…
Jenže stačí si opláchnout obličej studenou vodou a učesat se – takový maličkosti a výsledek, tedy i rozdíl, je okem měřitelný.
Takovýho člověka musím mít rád (koneckonců je mi fakt nejblíž).
No a když si představím, co všechno dnes dokážu a kolika lidem udělám radost – mám se rád.
Když ti tohle napoprvé nezafunguje, zkus si vzpomenout co všechno už jsi dokázal (dokonce i plavat ses naučil) a víš, že dokážeš i jednodušší i složitější výzvy.
Prostě zase budeš mít úžasný den a navíc to víš.
Jsi si tím jistý.
Protože na to máš.

Měj odvážné myšlenky.

Jedním z nejčastějších příčin demotivace jsou přízemní myšlenky.
Přitom odvážné myšlenky, tedy fantazie, ty nás jednoznačně motivují a ještě zlepšují náladu.
Tak proč je nemít? Stačí jedna a tu budeme rozvíjet.
Kolikrát za den máš minutu, kdy bys mohl rozvíjet základní odvážnou myšlenku? Mockrát, co? Já vím, já taky. Snažím se toho využívat víc a víc.
Brzdí mne jen hloupý řeči a ty hloupý zprávy co všude číhají – a tak používám sluchátka častěji a častěji – a navíc častěji bez hudby, to se to pak přemýšlí a rozvíjí).
Máš na to, když jsem to zvládl já, zvládneš to taky.

Na náladu funguje hlavně představivost.

Zkus si sednout a zavřít oči. Zapřemýšlej…
Vím co se bude dít.
Pokud přemýšlíš o nějaké nepříjemné věci, dostaví se nepříjemný pocit.
Pokud ale přemýšlíš o nějaké pozitivní, radostné nebo příjemně vzrušující věci, nálada se ti okamžitě zlepší.
Je to tak jednoduché.
A tak účinné.
Dej tomu hned dvě tři minuty a popřemýšlej (nebo zavzpomínej) o něčem skvělém (už po pár vteřinách se budeš cítit líp).
Máš na to.
Dělej to kdykoliv, když potřebuješ zvednout náladu.

Úspěch je nakažlivý.

Je jedno v čem, ale pokud dosáhneš úspěchu, tak nakazíš ty kolem tebe a oni budou chtít také dosáhnout úspěchu. možná v tom samém co ty, možná v tom, v čem si oni nejvíc věří.
Je tam jeden vedlejší efekt, nakazíš je radostí a touhou. Ono to sice bez práce nebo snahy za pár dní vyprchá, ale opětovné setkání tě zase nakazí.
Nejlepší co můžeš pro sebe udělat je, že se budeš stýkat jenom s úspěšnými. Budeš pořád dokola infikován radostí a touhou a pak už nejde odolat.
Jednak se budeš pořád usmívat a pak taky změníš myšlení.
A najednou zjistíš, že svou radostí infikuješ druhé.
Máš na to.

Nech na sobě přistávat jinak nepolapitelného motýla úspěchu.

Už jsme si řekli, že pouhý úsměv ti zaplaví mozek serotoninem, tedy přírodní (tělem produkovanou) látku, která má tu moc okamžitě vylepšit náladu.
Mimochodem na tohle kdysi vsadili výrobci grotesek – a uspěli. Lidi odcházeli z kin tak výborně naladěni, že se tam zase rychle vraceli (kam se dostal filmový průmysl dnes, to víme – a kina zejí prázdnotou).
Tuhletu umělou dramatizaci znáš nejlíp ze seriálů – emoční prožitek tam je, možná se i těšíš na další díl, ale jinak – prázdno.
Začni číst. Dramatizaci si uděláš podle sebe a když budeš číst něco inteligentního, tak ten motýl úspěchu na tebe začne čím dál tím víc sedat (jo je tam spojitost jako s tím vracením se na grotesky).
Nezdržuj se a začni.
Máš na to.

Člověk je krásný, je-li člověkem.
latinské přísloví

Jo, někdy se nám ten svět jakoby vzdaluje, hlavně teda lidé. Kolikrát nám řeknou něco, co se nám nelíbí (což nevylučuje, že mají pravdu). Teprve čas nám stejně ukáže jestli jsme se k tomu postavili dobře a jak důležité to pro nás bylo.
Ale zůstaňme člověkem, jak říká dnešní citát, zůstaňme tolerantní k chybám jiných (nikdy nevíme pořádně, jak moc ty chyby mohou ovlivnit nebo ne).
Přestaňme si tolerovat chyby svoje a pojďme je napravovat, jako lidé k tomu máme sílu i informace.
Máme na to.

 

Nepodlehni pohodlí, trénuj každou volnou chvíli, využij každou možnost být o něco lepší.

Nezdá se to, ale svět nám slouží tak dokonale, že jsme čím dál lenivější. Z bytu nás sveze dolů výtah (proč nerozcvičit tělo a dát to pěšky?), na ulici na nás čeká auto, autobus, tramvaj (ale proč nejít na vzdálenější zastávku?), v práci máme výtahy (ale zase nám nic nebrání aspoň vyjet o patro výš-níž a pár schodů dát), cestou z práce nám vycházka udělá taky dobrou službu a jestli někde potkáme jezdící schody, proč je nedat pěšky a ne stojící?
To bylo jen pár ukázek, ty přijdeš jistě na další a můžeš mi je napsat (info zavináč motivace tečka top).
To dáš.
Máš na to.

 

Neklesej o level níž, naopak postupuj výš.

Já vím, že je to lákavé, žít jednoduchý život v hospodě, ale jednou to každého přejde. Každý časem postoupí výš. Já vím a mockrát jsem to zažil, že někdo zůstal na svém místě, nic nezměnil a divil se, že si s ním nemám po letech co říct.
Proto taky své nejlepší přátele a blízké nenápadně stále posunuji dál. Mám radost, když se sami něco učí, něco změní, je to oživení i pro mne. Stejně jako kdokoliv jiný, ani já nechci přijít o přátele. Když mají alespoň trochu snahu, sami při tom rostou a změna je jim příjemná (to co je někomu nepříjemné, to ho nemá smysl učit) tak sami vyžadují další test, další hru, další moudro, pozitivní vizi, motivaci atd.
A stejně jako ty když jsi vtáhnutý do hry a po krůčcích se učíš nebo měníš k lepšímu, i tvé přátele to bude bavit. Ti, které to nebaví, ti to dají najevo a sami se ze hry i přátelství vyfiltrují.
Neboj se povzbuzovat okolí, neboj se je motivovat, každý to někdy potřebujeme.
A ty na to máš.

Naučil jsem se mlčení od hovorných lidí, toleranci od netolerantních a laskavosti od nelaskavých. Neměl bych být takovým učitelům nevděčný.
Chalíl Džibrán

Je dobré se učit od úspěšných.
Ale ti z druhé strany, ti co se méně ovládají nám nastavují zrcadlo, ukazují nám, jak je i nám někdy nepříjemné to, co co sami děláme. Nutí nás to k zamyšlení a ke změnám – pokud si to uvědomujeme.
Když někdo hodně mluví a dokola opakuje to samé, začneme se tomu vyvarovat sami, snažíme se víc mluvit jen k věci a naučíme se i více mlčet a naslouchat více těm vzdělaným, upřímným atd.
Když vidíme jak je někdo netolerantní, tak začneme nad tolerancí vážně uvažovat a začneme ji víc praktikovat.
Stejně tak se divíme, že nám někdo nepíše, nebo pozdě odpovídá – ale neděláme to taky tak?
Máme všichni na víc.
Dokážem to.

Pravidelně relaxuj a odpočívej, tím víc budeš v kondici.

Jo makat na sobě je skvělá věc, hlavně když si ten rozdíl před a po umíš pořádně užít.
Někdy je ale třeba taky relaxovat. Zajít si na koncert, zajít si do divadla (živá muzika a živé mluvené slovo je nabíjející), zajít na pivko, dát procházku delší než ji děláš denně atd.
Můžeš taky relaxovat a opakovat si učení nenásilnou formou. Učíš se německy, tak proč si nedat u piva s kamarády německý pexeso? Učíš se ke zkoušce, tak udělej otázky na papír a losuj s přáteli otázky a odpovídejte.
Ať tak či tak, relaxuj pravidelně.
Dokážeš pak ještě víc věcí.
A větších.

Každým krokem nabýváš na síle, každým otálením sílu ztrácíš.

Někdy se nám stává, že máme chuť něco odložit, máme chuť něco neudělat.
Pokud máš celý den jako relaxační – odpočinkový, a odkládáš ten den všechno, tak to udělej.
Pokud ale chceš odložit jen něco, co bys zvládl a jen se ti nechce, s o to větší vervou to hned udělej.
To je ten okamžik kdy posiluješ svoje podvědomí a sebedůvěru.
Okamžitě budeš silnější, okamžitě se budeš cítit líp.
A ta síla příště… no jasně bude ještě větší.
Máš na to.

Chyby mají pro nás význam, když se z nich dokážeme poučit.

Každý z nás občas udělá chybu, ale málokdo se z ní umí poučit. Život má tendenci se stáčet do kruhu, pokud se nepoučíme. Najednou se nám dějí stejné věci, říkáme tomu Deja vu.
Ale ony se stejné situace neodehrávají náhodně. Život nám dává příležitost nejen poučit se, ale zároveň to i v praxi dokázat. A když to dokážeme, postupuje zase o krůček (level) výš. A když to nedokážeme, situace se nám opakují dokud se nepoučíme a nezvládneme je. Pak už tomu něříkáme Deja vu, ale nazýváme to našim prokletím atd.
Cesta z toho kruhu je jednoduchá, pouč se, zvládni to lépe.
Máš na to.

Věci nevidíme takové, jaké jsou, vidíme je podle toho, jací jsme my sami.
Neil Postman

Pro lepší pochopení zkusme nejdřív praktický příklad.
Rozhlídni se kolem sebe a pozoruj co vidíš (jako příklad použiji světlý pokoj), když si za chvíli nasadíš sluneční (tmavé) brýle ten pokoj už nevidíš jako světlý, ale spíše tmavý. Když si nasadíš lyžřské brýle s oranžovou fólií, vidíš ho naopak spíše do žlutooranžova.
Tolik příklad, teď jedna technická. Naše oko není z nejdokonalejších, spoustu věcí vůbec nevnímáme.
A teď k tomu citátu. Věci vidíme podle toho, jaký jsme jim dali přívlastek. Když jsme si nechali namluvit, že Ferrari je nejlepší auto, díváme se na něj jako na nejlepší auto, díváme so dokud nezmizí z našeho pohledu a pak ještě chvíli sníme, jaké by to bylo kdyby jsme ho měli my.
Když jsme si nechali namluvit, že Ferrari je zbytečné auto, nehodící se na naše silnice, vidíme ho takhle a víc nad ním nepřemýšlíme.
Když hledáme krásu, vždycky ji kolem sebe najdeme a obdivujeme, fotíme atd. Když jsme ale pesimisté, kteří neznají krásu, nevidíme krásnou věc i kdybychom do ní narazili.
Máš na to vidět vše krásné a dobré.
Záleží jak přemýšlíš.
Dokážeš to ještě líp!

Dobré předsevzetí si můžeš dát kdykoliv.

Někteří lidé si dávají předsevzetí jen na Silvestra, jakože do Novýho roku jinak. Jdou slavit Silvestr a ráno, sotva odezní kocovina, už stejně nevědí, že si dali předsevzetí. V lepším případě řeknou, že prvního se nepočítá.
Je jen málo těch, co to dodrží.
Je to dáno i tím Silvestrem. Ale pojďme se na to podívat jinak.
Předsevzetí si dej kdykoliv. A neříkej od zítřka. Nejlíp se změna dělá hned.
Dej si předsevzetí a rovnou se podle toho začni chovat. A rovnou si piš všechno, co se ti podařilo nově – tedy jinak.
A rovnou si do toho kalendáře všech těch výročí napiš, že jsi udělal změnu (aby sis příští rok uvědomil, že už rok…. – případně abys to oslavil).
Máš na to.
Dáš to.

Sleduj znamení, která ti svět posílá.

Ať chceme nebo nechceme, máme hodně věcí a lidí a postupů zaškatulkovaných. Nebo-li víme, že ten je hloupý, ta věc je drahá, tenhle postup je nepochopitelný.
Jenže tak se mění svět, mění se všechno. Ty například na sobě pracuješ a stává se z tebe veselý optimista s jasným úsudkem a chutí do života.
Postup (třeba pracovní, nebo trénink), který nám byl nesrozumitelný, je nám najednou jasný a my chápeme, jak jsme vyspěli, když to dříve nepochopitelné dnes vítáme a používáme.
Věc, která byla drahá, může být dnes levnější (už jen proto, že se jí vyrábí víc a víc), nebo vyděláváš víc peněz, nebo jsi přestal utrácet za blbosti.
Stejně tak i lidé se mění (ne teda všichni, takže ty následující řádky ber s rezervou). Ty na nich hledáš to lepší a pakliže na sobě aspoň trochu pracují, tak to najdeš.
Ve škatulkách si nech objekty a subjekty, které se nemění. Všechno ostatní vnímej, dostáváš různá znamení, že došlo ke změně (stejně jako znamení, že ke změně nedojde ani náhodou).
Máš na to.