Archiv pro měsíc: Duben 2016

Je mi jasný, jak se rozhoduje pozitivně smýšlející člověk – kladně.

Takže jdeme do toho. Doporučuji ti ráno vstát o hodinu dřív a přemýšlet v klidu a za zpěvu ranních ptáků (ten východ slunce má taky něco do sebe. Hlavně, to o čem budeš přemýšlet, můžeš celý den zdokonalovat a večer si dopsat. Takže je jasný, že budeš potřebovat list papíru a tužku – doporučuji ti sešit, protože to budeš mít pěkně pohromadě a když se budeš k něčemu vracet najdeš to na jednom místě.
Dneska začneme jednoduchou věcí. Něco děláš a už tu svou práci trochu znáš. Takže si na tu hodinku (klidně i na víc) sedni a napiš všechno, co bys mohl dělat líp. Pak si napiš všechno, co ti ušetří čas (přemýšlej neomezeně – například chodíš odpoledne na procházky a musíš je zkracovat kvůli … , co takhle už ráno dát procházku do práce – to budou rána, nejdřív hodinu zapřemýšlíš, pak se nabiješ procházkou – to budou úžasný celý dny).
Pak si napiš všechno, co bys mohl dělat efektivněji i ve volným čase.
No, máš co dělat, takže zítra zase na viděnou.
Máš na to.

Mysl jsi dostal jako základní vybavení a kdykoliv k použití

Ne každý si toho ale váží a využívá ji.
Zkusme se na to podívat počty – rok má 8760 hodin, když vezmu, že každý bude spát osm hodin, zůstává nám 5840 hodin. Odečtu osmihodinovou pracovní dobu (pět dnů v týdnu) tedy 2080 hodin, zůstává nám 3760 hodin. To je volno (počítám do toho i domácí práce, starost o děti atd.) kdy můžete svobodně přemýšlet (v práci sice můžete taky přemýšlet, ale většinou jste řízeni – nicméně i tam můžete dělat „zázraky“).
Co takhle vzít z toho 10% a pevně je dát na přemýšlení – je to asi hodina denně. Co ty na to?
Já to dělám, můj oblíbený čas je ráno, všichni spí, nikdo nevolá a navíc si tu hodinku dopřávám nad šálkem výborné kávy nebo ještě lepšího čaje.
Co ty na to, hodinu denně přemýšlet?
Víš co, máš den na to, abys přemýšlel nad tím, jestli využiješ víc svůj mozek, a navíc víš, že každá myšlenka bude přivádět na svět další s ní spojené.
Máš na to, zítra na viděnou.
To dáš.

Mozek lze ale použít k myšlení, i k tvoření. Tedy k tvůrčímu myšlení.

Jen jeden z tisíce je schopen sednout, napsat (popsat) si problém, který potřebuje vyřešit a pak zapnout to úžasné mezi ušima a přemýšlet. Většina se o tom jde poradit do hospody nebo za kamarády, kteří o tom ví stejný kulový jako oni. Jako v pravěku.
Jenže my jsme od pravěku udělali obrovský skok dopředu. A největší skok jsme udělali za posledních šedesát let. To byl tak velký skok, že překonal všechno zlepšení za 50000 let předtím. Dokonce se říká, že většina úspěšných vědců (tvůrců) je dnes živá, a to až z 90%.
A to ještě vezmi v potaz, že každá další úžasná myšlenka uvádí do pohybu další a další myšlenky.
Žijeme v době, kdy pokrok zasahuje všechny oblasti života.
A za vším je představivost.
A tu máš taky.
Používej ji, na své cíle, na práci, na svůj život i na zábavu.
Máš na to.

Zkus si představit, co bys všechno dokázal, kdybys využil 50% kapacity mozku.

A ono to jde.
Jo je to tak, máš v hlavě zlatý důl a sbíráš jen drobné. Co to takhle změnit?
Začneme tím, že nebudeš zatěžovat hlavu starostmi. Chytnu se seriozního výzkumu a řeknu ti, že lidé ztrácí čas zbytečně starostmi z věcí, které se ve 40% vůbec nestanou (pokud si je dokonale nepřivolají), ve 30% ze starostí minulých, které už pominuly, byly vyřešeny, z 12% se strachují o své zdraví (nakaženi pořadem v televizi nebo stížnostmi na zdraví od přátel) a z deseti procent banálními starostmi. Skutečné okolnosti, které vyžadují přemýšlení a řešení zabírají 8%. Když to shrnu, z 92% zbytečné starosti a zbytečné negativní informace v mysli. A to nepočítám ten stres u toho.
Už víš, že se staneš tím, na co myslíš. A dosáhneš toho na co myslíš.
Většina lidí nepřemýšlí, používají z mozku pouze paměťovou část.
Ty jsi jiný.
Máš na to.
Používej mozek.

Jen jedinému tvorovi na světě byla dána moc utvářet svůj život podle svých představ.

Je to člověk. Má velký mozek a neřídí se jen pudy a instinkty jako zvířata. Díky mozku může i plánovat.
Podle vědců používáme průměrně jen 5-6% kapacity mozku. Je to průměr, ty ho používáš víc. Ale ne o moc.
Ale to se teď změní.
Podle nejnovějších studií je kapacita mozku nevyčerpatelná. A to zcela odpovídá tomu, co ví velice málo lidí.
V Anglii zveřejnili článek, kde píšou, že kdybychom dokázali přimět mozek aby fungoval jen na polovinu své kapacity, mohli bychom si bez jakéhokoliv úsilí osvojit čtyřicet světových jazyků, naučit se nazpaměť encyklopedii od A do Z a absolvovat všechny povinné předměty na desítkách univerzit. A to jsme na půlce kapacity mozku.
Tak si zkus vzpomenout, co všechno jsi dokázal až doteď. Začni od toho, kdy ses učil číst a psát.
To je úkol na dnešek, vzpomeň si na všechno, co jsi dokázal.
To tě posílí – zvlášť když si uvědomíš, že jsi použil jen deset procent kapacity mozku.
Kam se asi dostaneš, když použiješ víc kapacity mozku?

Rozhodni se pevně

A svoje rozhodnutí posiluj. Dívej se na kartičku s tvým cílem a jdi za ním. Představuj si, že už jsi toho cíle dosáhl, dělej to každý den a stane se z toho zvyk. Zvyk, který tě povede od jednoho úspěchu k druhému.
Jinak to ani není možné, ty vesmírné zákony takhle fungují už léta a fungovat budou i nadále.
Prostě se staneš tím na co myslíš.
A to tě ještě čekají vyšší levely.
Máš na to.

Každé ráno, každý večer a nějaký bonus během dne – to je jistota.

Tím, že budeš myslet na svůj cíl každé ráno, každý večer a mnohokrát přes den, pohybuješ se směrem k němu a zároveň ho začneš přitahovat k sobě (k zákonu přitažlivosti se taky dostaneme). Když svou mysl soustředíš, tak je to jako kdybys narovnal řeku, která se klikatí krajinou. Jakmile ji narovnáš nabývá na síle, nabývá na rychlosti, má jasný směr.
Lidé s nedokonalou vůlí dělávají věci jen jako, aby se neřeklo, aby se neunavili, aby se nezesměšnili… Jdou chvíli dopředu a chvíli dozadu. Takže nedojdou nikdy nikam.
To ty jsi jiný šampion. Jdeš dopředu a jdeš a jdeš. Měl bys tedy vědět, že i pomalu (ale proč pomalu?) dojdeš do cíle. Ty máš na to abys do toho cíle došel dřív než ostatní.
To dáš.

Staneš se tím na co myslíš – vysvětlení.

Jsou lidé, kteří žijí chaotický život. Lítají z myšlenky na myšlenku, z nápadu na nápad, v podstatě nic nedokončí. Zmítají se v tom jako igelitový pytlík ve větru (viděl jsi někdy na ulici jak si vítr pohrává s odhozeným pytlíkem? Tak o tom mluvím).
Jejich život podle toho vypadá – chaos, když hodně dobře, tak řízený chaos.
Pokud ti ale přešlo do krve pozitivní myšlení, soustředění se na cíl (jako kapitán), tak tvůj život bude úžasná cesta plná úspěchů, rovinka po které to pálíš čím dál rychleji, protože určuješ i to, jestli na tvé cestě budou zatáčky. No a když to určuješ, tak proč bys je tam dával?
Staneš se tím na co myslíš a tvůj život bude přesně takový jaký ho naplánuješ.
A ty na to máš.
/mail na dotazy: info(zavináč)motivace(tečka)top/

Malé zopakování – matka moudrosti.

Makáš na něčem ze seznamu a tak nezapomeň na podstatné věci, dám je jen ve větách.
Staneš se tím, na co myslíš – jsi ztělesněním svých myšlenek.
Hlídej si tedy pozitivní myšlenky, pomůže ti stýkat se jen s pozitivními lidmi.
Důležité je soustředit se na cíl. Nepřeskakuj z jednoho cíle na druhý, neměň daný cíl, není-li to nutné.
V tuto chvíli jsi ztělesněním všech myšlenek, které jsi měl dřív, takže jeď jenom pozitiva ať se hodnota (průměr) zvedá. Když se nebudeš vracet do negativ minulosti půjde to rychleji, pozitivní myšlenky vytlačí všechny negativní, tak je láduj do hlavy.
Nebo-li, soustřeď se na pozitiva a letíš po levelech nahoru jako šíp.
Máš na to.

Se seznamem pracuj, měj ho na místě, kde ho vždy najdeš.

To místo může být jakékoliv (peněženka, trezor).
Takže teď vezmi seznam, a protože ses mezitím vyspal, možná tě ještě něco napadlo, tak to tam dopiš.
A teď si ty jednotlivý body pročítej znovu. Ty sám víš nejlíp, co potřebuješ hned a co třeba za rok, takže dáš každé položce seznamu svou prioritu, nebo-li očísluješ podle důležitosti.
Bod číslo jedna je tvůj první cíl.
Jdeme na něm dělat, ne?
Jasně že jo.
Máš na to.

Seznam – najdu tam co chci.

Doporučuji každému udělat si seznam. Prostě si sednout v klidu, sám, vzít tužku a papír a napsat všechno co v tuhle chci mít, co chci prožít, co chci dělat.
Napiš si pěkně pod sebe všechno co bys chtěl mít (kolo, motorku, auto, byt, dům atd).
Pak si napiš co bys chtěl prožít (dovolená u jezera, u moře, v horách, let balonem, seskok padákem atd.)
Pak si napiš co bys chtěl dělat (učit jinak než se učí, být kosmonaut, být vedoucí oddělení, být ministr nebo jeho náměstek, být vizionář atd.)
A teď si napiš jaký měsíční příjem (klidně týdenní, denní) by ti stačil k tomu, abys žil jak chceš doopravdy žít (máš seznam, takže už víš, co chceš, kolik potřebuješ, znáš přibližně náklady).
Na dnešek máš práce dost, zítra budeme pokračovat.
To dáš, na to máš.

Štěstí – ten pocit, k nám přichází ze směru, kterým se pohybujeme.
Earl Nightingale

Znáš to sám, jsi šťastnější když jedeš na dovolenou než když se vracíš z dovolené. Děti jsou šťastnější na Štědrý den ráno víc než večer, ačkoliv si večer rozbalí dárky a je splněno mnoho toužebných přání, druhý den ráno zase zlobí jako kdykoliv a hádají se se sourozencem.
Dokonce většina lidí je šťastnějších když směřují k cíli, než dva dny po dosažení cíle.
Proto je taky nutné si po dosažení cíle dát hned další.
Ty ale budeš šťastný pořád, protože pochopíš tu sílu co máš v sobě.
Máš na to.
Takže to dáš.

Za svým cílem si stůj, neustupuj.

Napíšu ti další příklad ze života, na kterém to pochopíš.
Měl jsem vynikající kamarádku. A ta začala fungovat podle tohoto systému. Jen nějak buď neposlouchala, nebo fakt neuměla ukočírovat myšlenky.
Její přání bylo nové malé autíčko, v plné výbavě, takové, že lidi budou zírat (cituji fakt přesně). A makala na tom. A pak se jí dostala na stůl nabídka na pozemek u Vltavy (nebylo to extra místo, ale bylo to levné). A tak řekla, že bude mít pozemek u vody, a to autíčko –  nebude tedy nové, ale bude v plné výbavě, takže lidi budou zírat. A pak jí někdo nabídl na ten pozemek použitou montovanou chatku (rozložíš, převezeš, složíš). A ona do toho šla a řekla: „To mám jen na přespání, a teď si koupím to autíčko, nemusí být nové, nemusí mít tu výbavu, já s tím stejně budu jezdit jen na chatičku, lidi budou zírat“.
Výsledek byl šílený, bylo mě až líto, jak dokonale tento systém funguje. Koupila ojetého Peugeota 106, který měl tři barvy (několikrát bouraný), nešly tomu otevřít dveře u spolujezdce (takže se lezlo přes řidiče) a při druhé jízdě tomu upadl výfuk. Jediné, co nezměnila na svém přání, bylo to, že lidé budou zírat – a všichni opravdu zírali.
Už chápeš, co znamená citát na začátku?
Buď lepší, ten systém funguje a jak vidíš, funguje bezchybně.
To dáš.
Máš na to.

Cíl formuluj přesně.

Čím přesněji a jasněji definuješ svůj cíl, tím se stane reálnějším a rychleji dosažitelným.
Spousta lidí si píše cíle řekl bych nicneříkající nebo pofiderní. Příklad, chtěl bych být zdravý a šťastný – všichni chceme být zdraví a někteří pro to i něco dělají, všichni chtějí být šťastní. To je nic neříkající.
Dám příklad  pofiderního přání – chtěl bych mít víc peněz. Na školeních, když si někdo něco takového přeje, tak vezmu korunu (mám ji nachystanou, protože to je skoro pokaždé na tom úvodním), dám mu ji a řeknu: „Teď máš víc peněz než jsi měl“.
Určitě jsi pochopil, co tím myslím, měj jasně definovaný cíl. A měj ho z pozitivních formulací (nepoužívej „ne“ jako nechci atd – vysvětlím později).
To dáš levou zadní.
Máš na to.

Obrázek na zrcadle

Povím ti jeden příběh. Kdysi někdo kdo pochopil jak to funguje, zvýšil své šance tím, že si svůj sen-cíl (a byl to Peugeot 607) nafotil a fotky si rozmístil různě po domě, aby kamkoliv se podíval, viděl cíl. Jeho žena, která tomu nevěřila, se mu smála, chodila po domě, někde mu fotky nechala, ale třeba ze zrcadla ji vzala, roztrhala a vyhodila. A on si udělal další fotky a zase je rozmisťoval. Makal na tom, aby se to splnilo a přitom dokola dával zpátky fotky, které ona mu trhala. Tak to šlo tři měsíce.
A pak se stala zvláštní věc. On přijel domů v tmavěmodré šestsetsedmičce. Šel a schoval zbylé rozmístěné fotky. Takže večer dům vypadal jako kdysi. Jeli na výlet, otestovat jak moc je to pohodlné, pozdě večer se vrátili a …

… a ráno byly všude obrázky červené Mazdy 3.

Ten příběh je pravdivý, dokonce tak pravdivý, že ona ve své neznalosti pro to neudělala nic jiného (žádná změna, žádná aktivita, žádné myšlenky) a tak ta Mazda u domu nikdy nestála.
Podpoř se tím, že fotky svého snu, dnes již cíle, rozmístíš tam, kde víš, že tě napadají i jiné myšlenky (od koupelny až po peněženku) a ta fotka by tě udržela v myšlence na cíl.
Máš na to.
To dáš.

Viděl jsi někdy loď bez kormidla?

Zdá se to divné, ale viděl a spousty.
Když jsem včera psal o kapitánovi, který ví vždy kam míří, měl bych ti také napsat, že jsou lidé, kteří neví kam jdou. Mám-li je přirovnat k lodím, jsou to ty lodě bez kormidla, nechají se unášet mořskými proudy, větrem, chvíli jedou na sever, chvíli na jih, chvíli na západ, chvíli na východ.
Ti lidé nemají jasný cíl a když dnes řekne někdo A, tak oni slepě papouškují A. Zítra někdo řekne B a oni slepě papouškují B a jdou za tím. A to jsem ti ještě neřekl, že předevčírem jim někdo řekl X a včera Y (co myslíš, že následovali tyhle „lodě bez kormidla“?).
Oni sice věří tomu, že jednou skončí v krásném přístavu, ale ty i já víme, že na každý úzký vjezd do přístavu připadá stovky mil skalnatého pobřeží a tohle dát bez kormidla?
Ty jsi kapitán a tebe se to netýká, byl to jen popis toho, co se děje kolem tebe.
Ty znáš svou cestu a svůj cíl.
Takže to dáš.
Máš na to.

Dokud nebudeš kapitán, fixuj do podvědomí.

Zvláštní citát na úvod, že? A přitom je motivační… vysvětlím.
Když se zeptáš jakéhokoliv kapitána námořní lodi kam jede, bez přemýšlení ti odpoví. Jasný cíl. Můžeš se ho zeptat v přístavu, můžeš se ho zeptat na moři, pořád to přesně ví. Na moři, kde před tebou je moře, za tebou je moře, na pravoboku je moře, na levoboku je moře, kde nevidíš nic jen moře, on vidí ten cíl. Má daný kurs a pořád a pořád se ho drží. Stejně tak bys měl pořád držet ten kurs za tvým cílem.
Možná namítneš, že to má jednodušší, nemá kolem sebe věci, které by ho rozptylovaly, lákadla, která by ho svedla z cesty, kamarády, kteří by mu říkali, že jiný přístav je lepší atd. Ale on přece ví, že napravo je ostrov s nádhernými mulatkami, že by stačilo uhnout z kurzu, zakotvit, spustit člun a dojet ke břehu. Ale neudělá to (tohle láká spíš posádku – těch 95% mezi které už nepatříš).
Máš kolem sebe možná spoustu lákadel, ale ty stejně jako kapitán neuhneš. Máš zafixovaný ten svůj cíl a fixuješ ho dál – posiluješ podvědomí. A až dorazíš do prvního cíle, jsi kapitán. V cíli si dělej co chceš, stejně jako kapitán s posádkou, ale dojeď tam. Proto opakujeme a fixujeme do podvědomí.
Máš na to.
Jsi v pěti procentech.

Úspěch je cokoliv, co si jako úspěch určíme a je pro nás důstojné.

Našel jsem ještě jednu krásnou definici úspěchu a tak jsem ti ji dal hned na začátek dnešní motivace.
Pro někoho jsou úspěch peníze, pro někoho postavení, pro někoho je úspěch mít spoustu přátel, pro někoho je úspěch jeho rozkvetlá zahrada. Každý si můžeme svobodně určit, čeho chceme dosáhnout a také toho dosáhneme.
Radost a uspokojení se ale dostaví vždycky, když to co děláš slouží světu (lidem) líp než to tak bylo v minulosti.
Jde hlavně o to, aby nás ten cíl naplnil pokaždé pozitivní emocí, stačí na něj vzpomenout, vidět jej na obrázku a v těle naskočí turbo a příjemné pocity se znásobují. A to nám tu myšlenku na cíl fixuje do podvědomí. A já ti zítra vysvětlím, proč je tak důležité fixovat.
Předpokládám, že v podvědomí už máš jen samé pozitivní myšlenky.
To je ale nádherný život.
To dáš s radostí.

Pocit, že všechno na světě je úžasné a stojí za to.

To je nenahraditelný pocit, který zažívá pravidelně jen pět procent lidí. Ty patříš mezi ně. Ostatní to nezažívají pravidelně, ostatní to zažívají jen příležitostně a jak náhodně jim to přišlo, tak to náhodně vyprchalo.
Pamatuješ si, jak sis stanovil tajně velký cíl? Bylo to tak tajné, že jsi mi zakázal o tom mluvit s kýmkoliv. A pak tě přijali. Tvoje nadšení z tebe sálalo, byl jsi jak reklama na splněné přání. A já jsem z toho byl taky nadšený. Ale to byl jen začátek. Pak ses učil, trénoval a já to prožíval s tebou, hra na “životy“, čínské polévky atd. A pak přišla ta sláva. A já jsem posunoval zábrany co tam byly, abych byl v první řadě. A ten pohled na tebe – to bylo úžasné, ta hrdost, ten postoj… A čas běžel dál, další učení, další tréninky. A pak jednoho dne to skončilo a ty jsi byl vítěz. Pamatuji si to jak dnes, jak jsem se s tebou fotil před vchodem. A pak jsme to teprve pustili do světa – o narozeninách. Všem lezli oči z důlků, někteří to museli rozcházet.
Dokázal jsi to, co mnozí ani nezkoušejí.
Dokážeš to vždycky, kdykoliv se rozhodneš.
Protože na to máš.
(tento příběh je čistě osobní, ale určitě v tobě evokoval vzpomínku na podobné příběhy, jichž jsi byl hlavním aktérem, tedy vítězem, a pokud ne, budiž ti příkladem)

Nové a nové nápady.

Jakmile se dostaneš do toho stavu, kdy „jedeš jako drak“, tak najednou vnímáš víc věcí kolem sebe – a překvapivě i ne pracovních.
Vnímáš stromy, kolem kterých jdeš, všímáš si jejich košaté koruny, vnímáš nádherný obraz oblohy v obyčejné kaluži vody, vnímáš odraz slunce v okně, kterého sis předtím ani nevšiml.
A taky máš jiné vjemy, najednou dostáváš nápady na další projekty svého života. Stejně jako básník, který píše báseň a najednou ho napadne verš, který se úplně nehodí do té rozepsané, ale on ví, že to bude úžasný základ pro další báseň. Takže si vezme jiný papír a napíše si ten verš, aby ho později použil.
Stejně tak ty si piš poznámky, které tě napadají a které použiješ až v budoucnosti.
Máš na to.

Cíl je událost, která je pro tebe nabitá šťávou.

Když pracuješ na svém cíli a je jedno jestli ho teprve tvoříš, nebo už na něm děláš, zaplavují tě příjemné pocity. V podstatě se vznášíš, těšíš se jak si to budeš užívat až to bude (i když stejně si užíváš už cestou).
Jednou jsem měl pocit, že se opravdu vznáším nad zemí, šel jsem po chodníku tak lehce, že jsem se sám musel podívat na zem, jestli dosáhnu nohama na ten chodník. Byl jsem jak mimo tělo a pamatuji si, že se mě každý ptal co se stalo. Nechápavě jsem kroutil hlavou a říkal, že nevím, že by se něco stalo. A oni mi říkali: „Ty úplně záříš, ty jsi jak kdyby na tebe padalo víc světla než na ostatní“.
Bylo to úžasné a já sám se tomu zase blížím. A strašně se těším na to, jak zase skoro nedosáhnu nohama na zem. Takový pocity mívají čerstvě zamilovaní.
Taky ti přeji ten pocit, je to úžasné.
A ty na to máš.

Sportovci mluví o procentu mentální práce.

A ví o čem mluví, ty jako úspěšný nebo na cestě k úspěchu to pochopíš taky.
Sportovci konkrétně mluví o tom, že fyzický trénink jim zabere míň času než mentální trénink. A je to pravda, zažiješ to sám, že mentální práce na cestě k cíli bude víc než polovina, ta fyzická práce skutečně zabírá jen 10-40 % času (podle oboru).
A už jsme si řekli, že je to právě náš mentální postoj, který rozhoduje o výhře nebo porážce.
Když máš cíl, který stojí za to, cíl, který tě naplní radostí jen na něj pomyslíš, tak ho dosáhneš. Pozitivně mysli, nepřipouštěj pochybnosti a jediný možný výsledek je úspěch.
Až tak je to jednoduché, až tak je to pro někoho složité.
Samozřejmě pro tebe jednoduché.
Ty na to máš.

Tajemství štěstí spočívá ve svobodě a tajemství svobody v odvaze.
Archibald MacLeish

Svobodně ses rozhodl pro nějaký cíl (vyšší hodnost, lepší auto, jazykové vzdělání atd.), a když ho dosáhneš, tak to oslav. Dej si relax a oslav to tak jak chceš ty – byl to tvůj cíl (to platí i o zdolání jednotlivých etap k cíli). Jsi úspěšný a už to nikdy nebude jinak.
A až si odpočineš, doslavíš atd., tak se budeš muset zamyslet. Ale to už se budeš chtít zamyslet, takže se omlouvám za slovo muset.
Budeš mít svobodu, splněný cíl a dost odvahy aby ses pustil do dalšího cíle. Neříkám aby z tebe byl workoholik, koneckonců úspěšní lidé umí relaxovat víc a líp než neúspěšní. Sami si uvědomují, že jen odpočatý člověk funguje lépe a ještě potřebuje na práci míň času.
Ale ještě tam nejsi a já ti to vlastně píšu proto, aby sis v každém okamžiku vážil té svobody, že můžeš něco dokázat a té odvahy, že ses do toho pustil.
Říká se tomu vděčnost.
Máš na to, abys i o tomhle chvíli zapřemýšlel.

Odpověď na dotaz, co je úspěch

Zeptal ses v mailu, co je to úspěch. Nejlepší definici jakou jsem kdy slyšel je:
Úspěch je postupná realizace hodnotného cíle nebo ideálu.
A když se nad tou definicí zamyslíš, tak mi dáš za pravdu.
Cervantes kdysi dávno napsal, že cesta je lepší než hostinec. Já jsem ti včera napsal, že tvoje cesta je trénink na to, abys dokázal cokoliv.
Když se díváš na romantický film, tak končí svatbou – a všichni chtějí svatbu. Jenže svatba není konec, není ten cíl. Svatba je začátek. Začátek něčeho nového. Budou spolu denně, budou se o sebe starat, budou se starat o děti, ona víc, na něj zbude míň času, ale on kvůli ní změnil všechno, a tak se vrátí do starých kolejí, kamarádi, hospoda (s kým si taky pokecat), a pak jde dítě do školy a ona už má čas, ale on má ty svoje kamarády, tak ona chce další dítě a tak dokola. Je svatba úspěch? Jak pro koho. Ale společně by mohli úspěchu dosáhnout …
Nechci nikoho zrazovat od svatby, ale spousta lidí si to tak maluje a procitnou pozdě.
Takže se vrátíme k té původní definici, cílem to stejně nekončí a svatba není cíl.
Přemýšlej.
To dáš.

Nejsme stejní

My lidé nejsme stejní i když to tak někdy vypadá a ještě nám to tlučou do hlavy.
A to je tvoje štěstí, že nejsme všichni stejní (i moje).
Každý má jiné předpoklady, jiné myšlenky, jiné touhy, jiný vzor, jiné prostředí. Podstatné jsou ale ty myšlenky. Ty tě naučí mít ty cíle a dělat na nich. Ta cesta k tomu cíli je sama o sobě úspěch, dokonce jeden úspěch za druhým. A to znamená, že jsi úspěšný už teď.
Pokud směřuješ k něčemu, čeho chceš dosáhnout, už jsi úspěšný (a to je jen začátek). Vydáváš ze sebe všechno a to je trénink na další a větší cíle. Znáš to z fotbalu, mužstvo nejdříve hraje zápasy nižších soutěží – i když jsou to zápasy, už v té době trénují na ligu, kterou budou hrát. Myslíš, že by Barcelona uspěla v Lize mistrů, kdyby nehrála souběžně španělskou ligu? Kdyby jenom trénovali? Nemohli poměřit síly se soupeřem?
To co teď děláš, ti mnohdy připadne jako dřina, ale věř mi, že to je trénink na Ligu mistrů (vyšší level), kam se dostaneš.
Máš na to, nejsi stejný jako ostatní.
To dáš.

Vypusť džina z láhve.

Když člověk pochopí, že se cíle, které si dává a které potřebuje splnit už plní, začnou se dít hodně zajímavý věci. Je to jako vypustit džina z láhve. Všechno se daří, všechno se plní, tebe to baví nejvíc a jedeš jak dobře promazaný stroj. Najednou zjistíš, že jsi doteď vlastně spal. Konečně ses probudil.
A začneš žít naplno, se vším co k tomu patří – protože máš zafixovaný svůj pozitivní postoj, tak tě to nezkazí, naopak se z tebe stane šlechta – budeš dělat šlechetné skutky. Budeš pomáhat těm, co si opravdu pomoci nemohou (sirotci, handikepovaní atd.). Tím vyrosteš ještě víc.
Budeš elita. Skutečná elita.
Těšíš se?
Tak jdem do toho, fixuj si svůj cíl (cíle), neměň je každý den, fixuj je do hlavy tím, že je prožíváš jako by byly splněné.
Máš na to.

Lze dosáhnout čehokoliv, co si umíš představit.

Ať už je to štíhlá postava, nebo třeba dům, nádherné dítě v dokonalé rodině, nebo třeba perfektní znalost jazyka – všeho lze dosáhnout. Pokud si to umíš představit. Představit tak živě, že to vidíš i cítíš. Tak živě, jako by to byla už skutečnost. Když to takhle hluboce procítíš, tvůj mozek tomu uvěří – a pracuje na tom. Tvoje podvědomí ti bude dávat pomocí instinktu najevo, co je na cestě k cíli a co tě odvádí od cesty i od cíle.
Zvažuj ale pečlivě po čem vlastně toužíš. Přemýšlej až tak daleko, že se sám sebe zeptáš co ti to všechno přinese. A možná ten cíl zmenšíš a možná ho ještě zvětšíš, protože zjistíš, že by ti ještě pořád nepřinesl úplně to, po čem toužíš.
Vysvětlím na příkladech. Někdo si přeje Ferrari – krásnej sporťák pro dva. Velká spotřeba, ale velká paráda. Nic do něj ale nenaložíš, takže jestli máš rodinu, bude to jen auto na efekt s obrovskými náklady – nepotřebuješ – zmenšíš – Audi A8 je taky super a ještě tam naložíš celou rodinu i s kočárkem a nákupem na chalupu.
Někdo si přeje chatičku, a už vidí jak tam za ním jezdí přátelé, jak si tam pěstuje kytičky, no jo ale kdo je bude přes týden zalévat – nestačí – změníš – domeček se zahrádkou, který se dá obývat celoročně je lepší….
Takže přemýšlej.
Máš na to.
To dáš.

Vytvoř a zdokonaluj svůj velký cíl.

Velké cíle stojí za každým pokrokem, kterým lidstvo prošlo. Jsou hybnou sílou všeho, co kolem sebe vidíme, tedy celého světa.
Všechno, čeho kdy lidé dosáhli, začalo snem, který se proměnil v cíl.
Sen je iluze, ale cíl, to je sen s datumem kdy se má splnit. Když máš sen a dáš k němu datum, je to pevně daný cíl. Můžeš to natrénovat na malých věcech, můžeš to natrénovat na větších a můžeš mít několik cílů.
Můžeš mít cíl k poslednímu dni příštího týdne ( např. za týden se dá zhubnout i víc než kilo), můžeš mít další cíl, který má termín posledního dne v roce (umět cizí jazyk), můžeš mít svůj veliký cíl k poslednímu dni roku za pět let (dům, auto atd).
Ale cíl mít musíš. Protože pak máš i cestu. A ta sama o sobě je úžasná.
Tvůj velký cíl je neviditelný pro všechny kolem. Znáš ho jen ty jako tvůrce.
Měj ho a chraň ho.
To dáš.

Nejcennější věcí na světě je svoboda.

Někteří z nás pamatují, někteří ne, ale byla doba nesvobody. Byla oficiální doktrína (socialismus), když jsi šel do kostela, už jsi byl podezřelý (protože materiální pojetí světa bylo tou oficiální doktrínou), když jsi měl jiný názor než soudruzi, začali tě sledovat. Nevěděl jsi před kým můžeš mluvit a před kým ne, protože za „horké“ udání se povyšovalo. Nemohl jsi dělat co jsi chtěl – dotáhli to tak daleko, že vědce nechali vyhodit z ústavů a pracovali na stavbách.
Dnes je doba neomezených možností. Chceš hrát divadlo? Hraj a klidně při tom teprve studuj herectví – to co máš zahrát tě naučí na jevišti a teorií to jenom vyšperkuješ. Chceš podnikat? Vem si pětikilo a jdi si udělat živnostňák. Chceš se plavit na moři? Jeď.
Ten kdo nepoznal nesvobodu si té svobody samozřejmě váží míň, dostal ji zadarmo, nezná protiklad.
Dnes můžeš cokoliv. Takže omezení je jen na tvé straně.
Ty ho ale nemáš, jsi optimista, a ti hranice jako omezení v mysli apod. neznají.
Tak tvoř, připrav si svůj velký projekt. Kdybys ho náhodou nechtěl uskutečnit, můžeš ho kdykoliv prodat.
Ale už jen to, že na něm budeš dělat, tě zase posune dál.
A to je ta svoboda.
Máš na to.

Jsi ztělesněním svých myšlenek.

Vždycky jsi byl ztělesněním svých myšlenek (konec špatných zpráv, teď začnou ty lepší).
Teď jsi opravdu ztělesněním svých současných myšlenek. Všechno, co říkáš a děláš, je tebou. A je to čím dál lepší.
(Teď přijde ta nejlepší zpráva) – i v budoucnu budeš ztělesněním svých myšlenek. A jelikož jsou lepší a lepší, tak budeš lepším a lepším ztělesněním svých myšlenek.
Ode dneška můžeš začít myslet jinak. Hůř – tedy negativně (ale to ty neuděláš) nebo líp, tedy pozitivně (a já vím, že to tak bude, fandím ti).
Jestli jsi pozitivnější a pozitivnější, tak tvůj život je lepší a lepší. Nedostanou tě s tím jejich Matrixem. I kdyby dávali zprávy stokrát denně, tak ty si na ně stejně čas neuděláš, protože víš, že jakákoliv ne bezpečná kniha ti dá víc.
A to je skvělý.
Přesvědčil jsi mne i sebe, že na to máš.
A bude líp.