Obrázek na zrcadle
Povím ti jeden příběh. Kdysi někdo kdo pochopil jak to funguje, zvýšil své šance tím, že si svůj sen-cíl (a byl to Peugeot 607) nafotil a fotky si rozmístil různě po domě, aby kamkoliv se podíval, viděl cíl. Jeho žena, která tomu nevěřila, se mu smála, chodila po domě, někde mu fotky nechala, ale třeba ze zrcadla ji vzala, roztrhala a vyhodila. A on si udělal další fotky a zase je rozmisťoval. Makal na tom, aby se to splnilo a přitom dokola dával zpátky fotky, které ona mu trhala. Tak to šlo tři měsíce.
A pak se stala zvláštní věc. On přijel domů v tmavěmodré šestsetsedmičce. Šel a schoval zbylé rozmístěné fotky. Takže večer dům vypadal jako kdysi. Jeli na výlet, otestovat jak moc je to pohodlné, pozdě večer se vrátili a …
… a ráno byly všude obrázky červené Mazdy 3.
Ten příběh je pravdivý, dokonce tak pravdivý, že ona ve své neznalosti pro to neudělala nic jiného (žádná změna, žádná aktivita, žádné myšlenky) a tak ta Mazda u domu nikdy nestála.
Podpoř se tím, že fotky svého snu, dnes již cíle, rozmístíš tam, kde víš, že tě napadají i jiné myšlenky (od koupelny až po peněženku) a ta fotka by tě udržela v myšlence na cíl.
Máš na to.
To dáš.