Lidé potřebují víc sebeúcty.
Dej jim ji. Ptáš se jak můžeš dát někomu jeho vlastní sebeúctu? Je to jednoduché.
Prokazuj jim úctu. Byly doby (a nebyly to tak dobré doby jaké máme dnes), kdy si lidé prokazovali úctu. Nadzvednutím klobouku, úklonem hlavy, slovy.
Budem se držet toho „slova“. Nic ti nebrání být zdvořilý slovy (a to ty určitě jsi).
Určitě sis všiml, že čím většího má člověk ducha, tím se s nimi dá snadněji mluvit. Je to o jistotě v sebe sama. Ten člověk, se kterým se snadno mluví, ten má k sobě úctu a věří si. Ví, že dokáže, ví že se musí dál dovzdělávávat, ale ví že všechno zvládne, že na všechno je řešení.
Opačně jsou na tom lidé, kteří si nevěří. Pomlouvají, intrikují, rozumnou myšlenku z nich nedostaneš, kritizují cokoliv. Moje známá zkritizovala své kamarádce řízek, že je opepřený, sama je přitom kuchařka z povolání. Zajdi na google a zjistíš, že každý recept na řízek začíná: „…maso naklepeme a z obou stran osolíme a opepříme…“.
Co se vlastně stalo? I když její kamarádka udělala luxusní jídlo, tahleta sama sobě nevěřící to stejně zkritizovala (i když z praxe ví, že to bylo správně). To je vrchol sebedestrukce, když zkritizuješ i správný postup, který sám používáš.
Neber úctu nikomu, kdo si ji zaslouží – sám se pak dočkáš úcty.
A bude ti líp a posílí to tvůj pozitivní postoj k lidem.
Máš na to.