MOTIVACE.TOP

Mysli jen na to, co chceš prožít.

Spousta lidí si představuje katastrofální situace a přemýšlí, co pak budou dělat. Dokonce i ti, kteří ji zatím ani nemohou zažít. A přemýšlejí a představují si to. A byť ta situace nenastala, oni ji dokonce emotivně prožívají.
Vůbec netuší, že používají techniku programování mozku. Ten mozek s tím pak pracuje v podvědomí i nadvědomí a protože vesmír to považuje za jejich přání, tak jim to přání plní. A oni se pak diví, jak je možné, že to či ono potkalo zrovna je.
No, když víme jak to funguje, tak si pojďme udělat v hlavě pořádek. Tedy alespoň v tom smyslu, že když myslíme předem na fiktivní věci a ještě to emocionálně prožíváme, tak pojďme tu fikci budoucnosti udělat příjemnou.
Pojďme myslet na to, co dobrého chceme prožít, nedávejme tomu žádné pochybnosti ani podmínky a pojďme si tu úžasnou budoucnost přivolat.

Nějakou vůli máš v sobě, nauč se jí vládnout a budeš mít pevnou vůli.

I ten nejslabší z nejslabších má nějakou vůli. Třeba jen jít na pivo.
Jakmile zjistíš, že máš nějakou vůli, tak se snaž jí vládnout pevnou rukou. Cvič tu vůli. Na cvičení jsou nejlepší malé úkoly. Na začátek fakt malé. Místo výtahem to dáš třeba po schodech. Začni po schodech dolů, to tě bude bavit.
Když nevynecháš a budeš chodit, uvědomíš si, že tu vůli už ovládáš. Cvičit můžeš i tak, že místo tří piv si dáš dvě.
Místo schodů dolů je dáš nahoru.
Místo 20 cigaret dáš 19 (prostě tu jednu rovnou odložíš). později dvě, tři…. jednoho dne začneš přemýšlet sám od sebe, jestli ti stojí za to smrdět kouřem kvůli jedné jediné cigaretě. Zjistíš, že ti to za to nestojí.
A tím dnem dosáhneš něčeho, co nedokáže třetina lidstva – dokážeš přestat kouřit.
Svět začne víc vonět (to se ti jenom vyčistí čichový smysly).
Ale věř mi, že budeš navždy pánem své vůle.
Své pevné vůle.

Nejdůležitější je sebedůvěra

V životě už jsi toho dokázal hodně, a teď toho bude ještě víc.
Už máš určitě svůj sen – Audi (nejlíp A8 – nejlíp v kůži), dům (nejlíp s velkým pozemkem), spoustu muziky v něm atd – to je jen nástin, třeba chceš novou Fabii…
K tomu abys měl něco lepšího než máš, musíš mít taky vizi, jak toho dosáhneš. Možná hledáš lepší práci a protože víš, že zázraky se nedějí, ale štěstí přeje připraveným, tak se na tu novou práci důkladně připravuješ.
Už tohle všechno je známkou dobré sebedůvěry. Jsou totiž lidé, kteří jen čekají na zázrak a nic pro to nedělají. Protože si ani nevěří, že by to dokázali. A to je pro změnu nízká sebedůvěra.
Pamatuj si, že to, co dokázal někdo před tebou, to dokážeš taky.
A pak si taky pamatuj, že máš i na to, co ještě nikdo nedokázal.
Prostě na to máš, tak na tom dělej.

Dnes je úžasný den, začíná škola, využij té energie kolem a začni se taky něco učit.

Už ani nevím, kdo mi to kdysi poradil a už ani přesně nevím jak mi to poradil, ale dám to podle svého.
Každý den se něco nauč. Chceš umět cizí jazyk? Jdi do toho.
Každý den se naučíš tři slovíčka a víš co se stane za rok? Budeš jich umět přes tisíc. A to už je slušná slovní zásoba…
Moje praxe vypadala tak, že jsem věděl, že potřebuji tzv. rozjet mozek. Tedy spoustu let jsem se nic neučil a zcela optimisticky jsem si musel přiznat, že musím zvolit jinou metodu než všichni kolem.
Takže jsem vzal angličtinu a němčinu a první co bylo, tak jsem si zaškrtal ve slovníčku slova, která jsem věděl, že znám. Beatles, yellow, submarine atd. A ty jsem trénoval první dny. prostě jsem se jen učil slovíčka.
Po pár dnech jsem začal přidávat další (některá méně známá – čísla, a pak neznámá).
Zhruba po měsíci už jsem jich znal kolem dvou set v každém jazyce a začal jsem se učit skládat správně věty.
Co budu povídat, funguje to.
Tobě to taky bude fungovat (a nemusí to být jazyky…).

Když změníš sebe, zjištíš, že není nutno měnit nic dalšího.

Málokdo si uvědomuje, že za vším stojí přístup.
Určitě znáš někoho, kdo má aspoň někdy negativní přístup k životu. A takovému člověku není nic vhod, nic mu nevyhovuje. A ostatním to přitom vyhovuje. Zvláštní co?
A taky znáš určitě někoho, kdo má pozitivní přístup k životu. A ten je nadšený z každé maličkosti. Tihle lidé také milují změny a dobře se s nimi pracuje i mluví. Jsou to i lepší kamarádi.
Do které skupiny patříš ty? Nemyslím, že bys musel být ze všeho nadšený a se vším souhlasit, ale myslíš čistě pozitivně? Jsi spíš optimista, který vidí možnosti nebo pesimista, který vidí překážky.
Nech se namotivovat a buď optimistou, ten svět kolem tebe je potom mnohem lepší, jednodušší, krásnější.
Jdeme do toho?

Dokonalý život začíná využitím možností, které ti svět skýtá.

Kolem tebe se denně rojí možnosti, kterých bys mohl využít. Jsou to rozličné možnosti, od tréninku fyzických sil, přes trénink myšlení až po nabídky všeho druhu na dokonalejší život.
Některé jsou za peníze, některé jsou zadarmo. Zvláštní je, že čím víc na sobě děláš, tím víc možností objevuješ (ti co jen sedí doma a koukají na televizi jich mají taky tolik, ale oni vidí jen ty za peníze). Nejjednodušší a nejúčinnější možností je procházka na čerstvém vzduchu (úplně nejlíp lesem nebo alejí – podstatné jsou ty stromy). Tam načerpáš energii a v klidu si i popřemýšlíš (přemýšlej pozitivně a do budoucna).
Přijdeš na další možnosti (už jenom tou hodinovou svižnou chůzí se dá shodit spousta kil a začnou tě lákat i náročnější věci).
Neboj se, že bys někdy všechny ty možnosti vyčerpal. Jak se vyvíjíš a jdeš dál, přicházejí další a další a kupodivu lepší a lepší.

Využij hodnotu zkušeností, které jsi získal a získáš.

Všechno co prožiješ ti dává zkušenost. Zkušenosti jsou dobré i horší, ale faktem zůstává, že jde o zkušenost.
Nebo-li, když nechceš aby se ti stávaly podobné věci, uděláš změnu. K tomu ta zkušenost slouží nejlépe.
Jsi inteligentní, takže změnu uděláš k lepšímu. Každý den jedna malá změna a za týden to vydá na jednu velkou změnu.
Už za měsíc je tvůj život lepší, veselejší, zkrátka líp k žití.
A co teprve za rok, to je fičák. Sám sebe nepoznáváš, ten rozdíl je tak markantní, že to těžko pobírají i ti okolo.
Připrav se, že tě budou napodobovat.
A s tím jim i rád pomůžeš.
Zase bude svět krásnější.

Žij tak, aby se tví přátelé začali nudit až zemřeš.
Julian Tuwim

Tvůj volný čas, tvá relaxace, bývá mnohdy s přáteli. A přátelé se rádi baví. I ty se rád bavíš. A tak určitě nemáš problém připravit pro své přátele zábavu.
Může a nemusí to být nic náročného. Může to být jednoduchý test z něčeho, čím si každý prošel (základní škola) – připrav jim doplňovačku na -i a -y, připrav jim test ze znalosti řek, měst, historie. To jsou nenáročné věci a pokud jim uděláš i závěrečné vyhodnocení (s humorem), budete se všichni bavit.
Náročnější už je nahrát zvuky a nechat je hádat odkud nebo z čeho jsou. Můžeš jim dát zvukovou ukázku z filmů.
Můžeš se pustit i do náročnější věci – uspořádej „sportovní“ akci (v uvozovkách je to proto, že musíš brát ohled na jejich fyzickou připravenost a zdraví).
Ty se pobavíš dvakrát, jednou u chystání a podruhé při soutěži samé.
Ale oni se nejen pobaví, oni v tobě najdou i lepší stránky a budou tě vyhledávat.

Přišli jste na svět proto, abyste z něj udělali krásnější místo.

Jo je to tak, máte tady svou roli. Možná už jste ji objevili a makáte na tom, možná jste ji ještě neobjevili a dnes budete přemýšlet.
Mimo to, že ze světa uděláte krásnější místo už tím, že se budete usmívat, dokážete to také tak, že ke své práci něco přidáte. Něco navíc. Ať už budete dávat navíc osvědčenou radu, vysvětlení, zlepšovák atd., nebo jen budete rozdávat radost, budou to po vás opakovat.
Stanete se tedy vzorem. A ti po vás se stanou dalšími vzory pro další lidi. A tak dále a pořád dále, až jednou zjistíte (a nebude to tak trvat), že ten svět kolem vás je vážně krásnější.
Proč kolem vás? Protože ty lidi co máte kolem sebe, ty nakazíte první. A oni nakazí ty svoje lidi kolem sebe. Takže vy první poznáte tu změnu.
A bude to okem i srdcem měřitelný rozdíl.

Čtěte knihy s poučením a vývojem

To jsou takové knihy, které vás něco naučí, nebo k něčemu nakopnou. Může to být životopis někoho, kdo něco dokázal (jen ne politik) a popisuje tam jak to dokázal, krůček po krůčku, stejně jako to děláte vy.
Může to být kniha, která ovlivní váš vývoj. Může být motivační, může být naučná, může to být kniha s otázkami, které vás donutí si přiznat něco, co se těžko sám sobě přiznává (třeba kde člověk udělal chybu a jak se jí příště vyvarovat).
Pokud si tu knihu koupíte, je vaše a můžete si do ní dělat poznámky – a věřte mi, po letech když se do ní zase mrknete, zjistíte, že jste se změnili. Přeji vám abyste se změnili k lepšímu. Ale najdete tam i poznámky o krocích, které jste chtěli udělat, a možná je konečně uděláte. Ty poznámky v knížkách jsou excelentní záležitost.
Neváhejte a dejte se do čtení a do poznámek.

Dejte si tu práci najít na každém něco dobrého.

Naučte se být upřímní – a nezapomeňte přitom na úsměv.
Nějak se nám ze života ta upřímnost vytrácí. Mám dokonce pocit, že se od našich politiků atd. dokonce učíme jakési falešné diplomacii.
Pamatujte si, že když chcete někoho upřímně pochválit, důvod vždycky najdete. A pochvalte ho – lidi se málo chválí a přitom každý z nás chce být pochválen.
Když máte s někým schůzku a on přijde včas, pochvalte ho za to. Minimálně máte jistotu, že na setkání s vámi vždycky přijde včas.
Když přijde pozdě, nebojte se říct, že čekáte, ani kolik minut čekáte, ale říkejte to s úsměvem. Inteligentní člověk si dá příště pozor na čas. A hned pár vteřin na to, ho za něco pochvalte. Může se to týkat věci, kterou zařídil, přinesl, může to být účes, šaty, naleštěné boty…
Naučte se najít na každém něco dobrého, naučte se chválit a budete chváleni taky. A to se vám bude líbit ještě víc.

Jste odpovědní sami za sebe.

Setkáváme se s tím, že lidé odpovědnost za svoje rozhodnutí (a tedy i samotné rozhodnutí) nechávají na druhých.
Položím šílenou, ale pravdivou otázku:
Co myslíte, jak za vás bude rozhodovat někdo jiný? Bude to čistě ve vašem zájmu, nebo i v jeho zájmu, nebo především v jeho zájmu?
Správná odpověď, kterou už každý z nás zažil v životě mockrát, když nechal za sebe rozhodovat druhé, je ta poslední. Vždycky ti lidé, kterým svěříte rozhodnutí místo sebe, rozhodnou především ve svém zájmu.
Je to logické, znáte to i z druhé strany, vždycky můžete za někoho rozhodnout, tak rozhodujete podle toho aby to nebylo proti vám a aby to bylo ve vašem zájmu.
Takže ode dneška rozhodujte sami za sebe. Vemte si čas na rozhodnutí a v klidu zvažujte, pro a proti, šance a možnosti, lepší nebo stejný život než doposud.

Každý z nás má v sobě klíč ke svému štěstí

Nikdy si nenechte namluvit, že to abyste byli šťastní závisí na někom jiném než jste vy sami.
Je to jen na vás. Vy se v každém okamžiku můžete rozhodnout a jít cestou předem určenou, nebo cestou, byť jen trochu, novou.
Život vám umožnil nasbírat zkušenosti a tak už víte, že ne všechno co vás kdo učil a co vám kdy tvrdil je stálé a neměnné. Naopak všechno se mění a ti, kteří změnu postřehnou první, ti vyhrávají.
Chce to jen se nebát, neboli odvahu.
Mějte ji každý den, každou hodinu, každou minutu.

Radost ze života spočívá i v zážitku.

Co to je ten zážitek?
Něco, co nás v dobrém „vykolejí“.
Někdy stačí málo. Ráno vyjít o pět minut dřív a v klidu pozorovat východ slunce. Nebo když si dáš kávu (čaj), tak se dokonale zastavit a vnímat tu vůni. Pak k tomu ještě přidáš vjem chuti.
Zážitek můžeš mít dennodenně. Může to být i výlet. Může to být změna trasy, kterou jedeš domů.
Je to vždy spojeno se změnou stereotypu.
A je to úžasné, protože ti to tříbí i myšlenky. najednou je máš čistější, novější, krásnější…

Často je třeba větší odvahy k tomu svůj názor změnit, než za ním pevně stát.
Christian Friedrich Hebbel

Celý život sbíráme informace, ukládáme si je v hlavě a to nám umožňuje více či méně uvážlivé rozhodování v různých situacích.
Jenže doba jde překotně dál a téměř všechno se mění. Najednou jsme postaveni před zvláštní rozhodování. Tušíme, že už nemáme správný názor, ale bojíme se to přiznat. To ještě není to nejhorší.
Horší je, když ten špatný názor srdceryvně obhajujeme. To už je průšvih a navíc zbytečně vydaná energie, která nikomu (ani nám), nic nepřináší.
Zkusme pojmout nové informace a třeba zjistíme, že život bude ještě lepší. Kdo pamatuje když začínaly mobily – byla to novinka, kterou většina lidí nevstřebala a brojili proti tomu. Dokonce se říkalo: „každý debil nosí mobil“. Uběhlo něco přes dvacet let a drtivá většina lidí si život bez mobilu ani neumí představit.
A nám zbývají jen vzpomínky jak jsme v cizím městě hledali fungující telefonní budku, abychom si někam zavolali.
Najdi odvahu změnit své myšlení a zažiješ úžasné chvíle. Jednak prožiješ něco nového a pak tu svou odvahu tím posiluješ.

Vlastní sebedůvěra je v hlavě.

Čas od času staneme před velkým úkolem a najednou se tak nějak necítíme. Jakoby z nás vyprchala veškerá sebedůvěra.
Jenže ona z nás nemá jak vyprchat. Je pořád v nás.
Možná nás velký úkol trochu rozhodil, ale vždycky máme možnost si ho rozdělit na menší části (je to stejné jako kdyby nám někdo řekl, sníš celé prase – naráz ho nedáme, ale upřímně, kolik prasat jsme už za život snědli byť po jednotlivých porcích?).
Když už máme úkol rozdělen, tak jdeme na tu sebedůvěru. Nemusíme jít daleko, je v nás.
Stačí si vzpomenout na všechno (nebo aspoň na něco), co jsme kdy v životě dokázali.
A není toho málo – pamatujete na strach z vody? Dneska plaveme jako rybičky, prostě jsme překonali strach a naučili se plavat.
Jízda na kole? Kdo to uměl od narození? Nikdo. A dnes všichni jezdíme.
Zvládl jsi i složitější věci a dokonce v cizí zemi, tam i bez pomoci.
Aha, sebedůvěra je zpátky.
Tak jdem do velkých věcí, v klidu, s úsměvem a s vědomím, že tohle zvládneme taky.

Přizpůsobuj se svým představám.

Určitě se mnou budeš souhlasit, že kdekdo kolem tebe se snaží, aby ses mu přizpůsobil. Někdy jen časově, někdy už i tím co máš říkat atd.
Kdyby ses měl přizpůsobovat všem kolem sebe, tak nebudeš do smrti dělat nic jiného. Tudy cesta nevede. Takže jak na to?
Nenech zneužívat a využívat. Řekni NE a nemusíš zdůvodňovat.
Když ti někdo řekne, že se máš přizpůsobit, zvaž jestli je to k lepšímu nebo ne. Když pojedou všichni v osm na výlet, tak se logicky přizpůsobíš osmé? Ne vždy. Představ si, že abys byl někde na osmou tak díky spojům budeš na místě už hodinu a půl předem. A přitom kdyby se jelo v osm patnáct, tak tam budeš akorát včas.
Přizpůsobovat se čekáním na opilce, kteří najednou zjistili, že ještě nemají dost a objednávají další rundu, zatímco ty na ně čekáš v nastartovaném autě – to taky nebude to pravé.
Řešení je jednoduché. Přizpůsobuj se svým představám.
Chceš něco dokázat, chceš něco mít? Přizpůsob se tomu, to jediné ti totiž přinese výsledek.
Takže jaká je tvoje nejvznešenější představa?

Poznej sám sebe a zdokonaluj to.

Každý z nás je svým způsobem originál. Na začátku nepopsaný originál. Pak nám začnou do hlavy vtloukat pravidla a nařízení a my ztrácíme tu dětskou hravost a naivitu. A to je škoda.
Ta naivita nám totiž dávala jednu krásnou věc. Nikdy jsme nepochybovali, že „to“ dokážeme. Jasně, ne vždy jsme to dokázali, ale naše myšlení (dnes plné pravidel a omezení) nám neříkalo „nedokážeš“, „nesmíš“ nebo „můžeš si ublížit“.
Dneska nám to naše myšlení říká. A co víc, říkají nám to i ostatní. Ti méně schopní. Oni mají strach, že když to, či ono dokážeme, že nás ztratí. A tak nás straší. A někdy nám to říkají proto, abychom nebyli lepší než oni. A někdy jen proto, že oni už to dokázali a nechtějí abychom byli stejně dobří.
Když vás tohle někdy potká, tak se nebojte takového člověka vyfiltrovat ze svého života.
Lepší mít po boku šílence, který vás povzbuzuje, než málocharakterní štěnici, která vás straší a demotivuje.
Poznej sám sebe a víš, že dokážeš spoustu věcí.
Zamysli se u kávy a zjistíš, že jsi v něčem fakt dobrej.
A pak to nejlepší zdokonaluj.
A pak zdokonaluj další věci.
A další.
Ale nejdřív poznej sám sebe, bez toho, aby ti do toho někdo mluvil.

Vášeň (ta nejsilnější emoce) začíná v tobě.

Včera jsem psal o tom jak máš dělat cokoliv s láskou.
Ta láska, ta není na prodej. Ale je dostupná. Je totiž v tobě.
Kdykoliv budeš chtít něco dělat lépe, tak potřebuješ dvě věci – informace jak na to a vášeň, se kterou se do toho pustíš. Informace si zjistíš a vášeň máš v sobě. Když totiž chceš něco dokázat a chceš mít ten výsledek pojištěný, tak v sobě najdeš vášeň, ten turbomotor všeho co děláš.
Spousta lidí tak citově i lidsky otupělo (seriály atd), že si myslí, že už ji v sobě nemají a považují to za blábol.
Má ji v sobě každý, někdo ji ale potlačuje (ať už kvůli svému okolí, nebo z jiných důvodů).
Pamatujte, že vášeň je nakažlivá. A hlídejte si ji. Jsou lidé, kteří umí vášnivě vyprávět co se jim stalo. A jsou lidé, kteří umí vášnivě vyprávět vtipy.
Nechte se kdykoliv nakazit vášní a dobře si ten moment užívejte.

Neexistuje silnější slovo, než je – láska.

Láska se používá především ve smyslu vztahu dvou a více lidí. Ale já dnes budu psát o jiné lásce.
Je to láska k tomu, co děláš. Určitě už jsi zažil ten dramatický (okem měřitelný) rozdíl, když někdo to co zrovna dělá (v práci i doma) bere jako nutnost a když ji někdo bere jako vášeň.
Kuchař, který vaří třicet let den co den v jídelně hotovky se tváří jinak, než když ty připravuješ „svou specialitu“. Ty vaříš s vášní, s vášní o tom dokonce mluvíš, takže i když do dokončení oběda zbývá hodina, všichni kolem slintají jak Pavlovovi psi.
Přitom tomu kuchaři v té jídelně nic nebrání v tom, aby taky vařil s vášní. On to prostě jenom vzdal. On to přijal za rutinu.
Cokoliv děláš, dělej to s láskou – s vášní sobě vlastní a větší.
Výsledek totiž vypadá úplně jinak.
Láska k čemukoliv a ke komukoliv má úžasnou moc, tak se o ni nenech připravit.

Život je jako zrcadlo, všechno se odráží.

Psal jsem o dennodenním trénování, ten trénink se odrazí v tvém životě (čím víc trénuješ, tím líp se máš).
Psal jsem o usmívání se, to se taky odráží, čím víc se usmíváš, tím víc se lidé usmívají na tebe (čím víc se usmíváš, tím máš lepší náladu – chce to jen jednou začít).
Psal jsem o tom jak zvládáš svou životní roli, čím líp ji zvládáš, tím víc jsi obsazován v lepších a lepších kusech (čím lepší kusy, tím lepší diváci).
Nic z toho, co jsem psal neskončí samo od sebe. Můžeš to ukončit jen ty, ale proč bys to dělal, když už jsi začal.

Svou životní roli hraj vždy dokonale.

Tvá role v životě (stejně jako na jevišti) má své diváky. Jsou to nadřízení, podřízení, stejně zřízení :-), rodina, přátelé, sousedé atd.
Čím dokonaleji svou roli hraješ, tím dokonalejší a uznalejší získáváš publikum (ti hospodští povaleči se časem vyfiltrují, protože budeš okem měřitelným rozdílem nad nimi).
Čím dokonalejší a uznalejší máš diváky, tím lepší dostáváš příležitosti. Vzpomeňme třeba Donutila, ono to trvalo pár let, ale dnes hraje hlavní roli v Národním.
Nenech se stáhnout z piedestalu dolů a makej na sobě. Ta hlavní role na tebe čeká. Minout ji můžeš, jen když to vzdáš.

Všechno spolu v životě souvisí.

Lidé rádi říkají slova jako „to byla náhoda“ nebo „ten měl štěstí“.
Náhoda neexistuje. Štěstí? To je jenom připravenost.
Zkus si představit třeba Jardu Jágra. Myslíš, že měl štěstí když dal gól? Nebo měl štěstí, že ho vybrali do nároďáku? Omyl.
Kdyby netrénoval, nebyl by tam. Nebyl by v Kanadě, nebo kde to teď hraje, nebyl by v nároďáku a tím pádem by tam nedával ani góly.
Máš na to být jako Jágr. Denně trénuj a dělej co máš a dostaneš se taky do výběru. To nemusí být hokej, to může být tvoje práce a tvůj přístup k ní.
To může být tvoje budoucí práce a tvůj přístup k ní. Teď je doba, kdy jenom trénuješ, ale to není ztracená doba, to je právě ta doba, co se zúročí ve správný okamžik.
Někteří řeknou „ten měl štěstí“… (protože neví, že jsi se připravoval).
Kdybys teď netrénoval, říkali by „ten měl smůlu“ – a to oni znají, oni totiž taky netrénují.

Každý dobře využitý okamžik nese ohromné úroky.
Philip Dormer Stanhope Chesterfield

Náš den má 84600 vteřin. Třetinu prospíme a zbylé dvě třetiny jsou naše investice do budoucnosti.
Ale využíváme celé dvě třetiny? Využíváme z nich aspoň půlku?
Znám lidi, kteří ty dvě třetiny (mimo jídla a dalších drobných okamžiků) dokážou beze zbytku využít. Dopravují se do práce a čtou (ne bezduchou literaturu, ale motivaci, novinky ve svém oboru atd). V práci se soustředí na svůj výkon (tedy pracují jen na tom, na čem mají). Odpoledne se projdou a přemýšlí u toho (co bylo dobře, co jde zlepšit). V rámci relaxace poslouchají vysokotónovou hudbu. Večer si zase přečtou pár řádek a než usnou, přemýšlí o nich. Ráno už zase přemýšlí jak zapracovat do života novinky, které se dočetl. A každý den tak mají jiný.
A pak znám většinu. Ráno si pustí rádio, do práce jedou se sluchátkama v uších a muzikou co poslouchají dokola. V práci se soustředí napůl a dost velkou část doby věnuji nesmyslnému kafrání ( k tomu hraje rádio). Cestou z práce se staví na pivo (kde zase kafrají „o ničem“), pak večeře a zlatý hřeb večerního programu – rádobyduchaplný seriál. Takže druhý den žádná změna a koloběh jde dál.
Do které skupiny patříš?
A do které skutečně chceš patřit?

Najít správný směr mezi opatrností a odvahou je to největší umění.
Tomáš Baťa

Odvaha je poslední dobou jedna z mála vídaných vlastností. Lidé jsou více a více opatrní, a méně a méně odvážní.
Už Baťa musel řešit obojí, ale protože u něj převládala odvaha, dneska se o něm učíme. Dokonce se neučíme jen o něm, ale i od něj. Je to ukázkový příklad jak prorazit a přitom mít sociální cítění.
Za války jel na koni do Vídně, aby pro své lidi získal práci, nechtěl zavřít fabriku a propustit je. Dokonce jim stavěl bydlení, zavedl přídavky na děti. A přece někdy musel i propustit. Když byl někdo lempl a tlučhuba, tak musel jít. Kazil by svou morálkou i ostatní.
I ty budeš muset ze svého života pár lidí vyfiltrovat. A dřív je lepší než pozdě, než tě nakazí horším charakterem, než máš ty sám.
Přeji ti do toho spoustu sil.

Poslouchej jen ty silné a prosperující a s těmi i diskutuj, ty slabé nech mluvit, neodporuj jim ani neodpovídej.

Včera jsem slíbil příběh. Už ani nevím kde jsem ho četl nebo slyšel, ale je natolik úžasný, že se o něj podělím.
Žabky měly závod v lezení po žebříku do výšky. Vystartovaly a vylezly na první příčku. Když lezly na druhou, tak nesoutěžící žáby volaly na ty na žebříku: „hej, dál nelezte, spadnete a něco si uděláte“.
Pár jich to vzdalo, ale ostatní lezly dál. Na třetí příčce jich to zase pár vzdalo, přidaly se k těm dole a volaly na ostatní, aby nelezly dál, že spadnou.
Na tohle volání to všechny žabky na žebříku vzdaly a slezly dolů. Až na jednu. Ta lezla pořád dál.
Ostatní na ni volaly, že spadne, ale ona lezla pořád dál, až vylezla na samý vrchol žebříku.
Když slezla, ostatní ji pogratulovaly a ptaly se jí, proč se nevrátila dřív, že mohla spadnout.
A tehdy se přišlo na to, proč ta žába zvítězila. Ona totiž vůbec neslyšela varování. Byla hluchá.

Buďte hluší k těm slabým, kteří vás zrazují od samostatnosti a úspěchu. Naslouchejte raději radám zkušených.

Svoboda je k tomu, aby ses mohl projevit.

Projevit v jakékoliv oblasti chceš.
Spousta lidí má svobodu jen k tomu, aby se mohla vykecat. A čím víc mluví, tím dřív dojdou slova a člověk sklouzne k něčemu, co vidíme dnes a denně kolem nás.
Ale ty máš větší svobodu než jen něco říkat. Ty máš svobodu i něco dělat. A je úplně jedno, jestli něco úplně originálního uvaříš, napíšeš, namaluješ, nebo prožiješ.
V každým případě tě to naplní. A kdyby si někdo dovolil tě kritizovat, tak se nejdřív podívej, jak se svou svobodou nakládá on a pak ho teprve poslouchej.
A zítra ti k tomu dám navíc příběh.

Dej si jeden den mlčení, kdy můžeš přemýšlet sám o sobě, a ušetříš týdny bloudění životem.

Čas od času si má dát člověk den na přemýšlení. Vzít blok a tužku a sednout si někam, kde nesedává. Do parku, na víno, do vlaku (pokud jím denně nejezdíš) atd. Prostě změnit prostředí a zamyslet se sám nad sebou. Možná ti to nevezme celý den, ale dá ti větší chuť do života.
Ty se totiž zamyslíš tak, že budeš i plánovat. A když už teda budoucnost, tak lepší, pořádnou. Ať to má šťávu.

Nenech umřít (zahálet) svou říši fantazie.

Žijeme ve světě pravidel a „správných“ postupů. Ale sami kolikrát poznáváme, že daný „správný“ postup evidentně sepsal někdo, kdo v našem oboru nepůsobil. Buď to byl něčí známý dosazený na teplé místečko za pěkný plat anebo někdo, kdo neměl na chleba, tak sepsal nesmysl a podařilo se mu ho prosadit.
Naše říše fantazie ale ve skutečnosti nezná hranic. A sami víme, že když jsme kreativní, kolikrát uděláme něco lépe než jsme dělali, nebo dokonce něco nového objevíme.
Naše fantazie, to je trvalé bydlení naší kreativní stránky, našich nápadů, našich vylepšení, našeho lepšího světa.
Tak ji používejme.

Není hanba upadnout, hanba je příliš dlouho ležet.
francouzské přísloví

Téměř každého z nás někdy potkalo nějaké neštěstí, útlum, pocit že dál už to nejde atd. Říkejme tomu – upadnout.
Ona je to chvíle vhodná k zamyšlení. Chci ale varovat před jednou věcí – zamyslet se, to ano, ale nepropadat panice ani depresi. Když už máme tu nejvhodnější chvíli k zamyšlení, tak přemýšlejme jak začít znovu, zahoďme to strádání a pojďme se podívat vstříc lepším zítřkům. Určitě tě napadne něco, nebo někdo, kvůli čemu nebo kvůli komu stojí za to se znova postavit na nohy.
A pak nastane ta nejkrásnější věc na světě – obrat. V našem případě obrat ze špatné pozice k výborné výchozí pozici.
A je to tak jednoduché…