Zbav se pocitu nepostradatelnosti.
Někdy to máme všichni, ten pocit, že jsme nepostradatelní, nebo ten pocit, že to a to musíme udělat my, protože to tak jako my nikdo neumí atd.
Dej šanci i ostatním. Umíš vařit a přesto předáš kuchyň návštěvě? Proč ne, pokud to je jejich návrh, tak ti chtějí udělat radost. A neměj strach o své nádobí (opotřebují ho úplně stejně jako ty). Navíc se možná naučíš jinou – zvláštní úpravu.Stejné je to s informacemi, já vím, já to taky znám, že si myslím, že něco vím nejlíp. Ale nech říct názor i jiné (samozřejmě stupidní návrhy rychle stopni).
A když někdo říká vtip, tak neříkej konec za něj (to je víc než neslušné, měl jsi ho říct sám, druhým do toho nekecej), kolikrát zjistíš, že to znají jinak – dozvíš se nový konec a ještě můžeš vzápětí dát svou variantu. A všichni se obohatíte.
V práci je to ještě důležitější, když nebudeš delegovat nebo učit, za chvíli by ses z přemíry práce zbláznil.
Sbírej zkušenosti a informace, navíc se ti uleví, ať makají ostatní.
Máš na to.