Na cestě bez křižovatek nejde zabloudit
Máš svůj cíl a jdeš za ním, jediná možná varianta je úspěch. A je to ještě jednodušší, než sis myslel, protože když jdeš k cíli, je to cesta bez křižovatek, kde bys mohl omylem špatně odbočit. Jediné, co můžeš udělat, vrátit se. Ale máš většinu cesty za sebou a tak není důvod to dělat.
Já jsem to udělal – a vždycky za tím byla ženská. A vždycky jsem litoval. Místo abych ji navedl na cestu a pomohl, aby se mi vyrovnala, tak jsem se vrátil já (a jak říkám s úsměvem sobě vlastním – sestoupil jsem z piedestalu). Neprospěl jsem tím nikomu, ani sobě ani jí.
A paradoxně až po mnoha takových zkušenostech, jsem to udělal obráceně a …
(no schválně, co myslíš, že přijde? Toto je malý test na pozitivní myšlení)
… a ona uvítala, že se jí změní život. Tu cestu zvládla snad rychleji než já.
Takže ze své zkušenosti ti radím, zabloudit nejde a vracet se nemá smysl, nikomu tím nepomůžeš. Máš-li někoho, kvůli komu by ses měl vracet, tak ho naviguj k sobě – třeba přes tenhle web, je k dispozici každému. Tím prospěješ sobě i dané osobě. A pokud to odmítne, tak ze zkušenosti ti říkám, za pár let si stejně nebudete mít co říct a opět vznikla dvojnásobná ztráta. Tobě větší, protože ty už jsi měl našlápnuto.
Máš na to dát lidem příležitost, ti schopní ji přijmou.
Nesestupuj z piedestalu.