Archiv pro měsíc: Srpen 2016

Na velkých hodinách času je zrovna TEĎ. Po ulici POTOM dojdeš k domu NIKDY.

Myslím, že máš důkladně vysvětlen základní princip světa (i když pro některé nepochopitelný – což zase nechápu já). Zítra se vrhneme do vyššího levelu.
Moje doporučení zní:
vezmi si čistý sešit a začni číst znova od začátku (souběžně s tím, co bude následovat), piš si všechny poznámky, které tě zaujaly (teď už v tom totiž najdeš víc, než jsi viděl předtím), piš si otázky, kde neporozumíš (ty mi klidně pošli) a piš si také, co už jsi změnil, tedy stránku malých úspěchů vedoucích k velkým úspěchům.
Máš na to. Víc než kdykoliv dřív.

Jdeme do finále levelu …

Poslední opakování toho, co jsme dělali a shrneme to do šesti bodů, jak to udělal Dr.Think
1. stanov si naprosto jasný cíl
2. přestaň o sobě pochybovat
3. přemýšlej, proč a jak budeš úspěšný (a přestaň přemýšlet proč bys nemohl být úspěšný)
4. vzpomeň si na to, jak jsi jako dítě bojoval o úspěch, o vítězství
5. změň myšlení sám o sobě (dívej se na sebe jako na úspěšného tvůrce)
6. jednej jako úspěšný člověk, kterým se chceš stát
Tím, že to dodržíš a dokážeš, zaplatíš za svůj úspěch. To je dobrá cena.
A pak to zopakuješ a pak znovu a pak znovu a pak … pak už nikdy nebudeš jednat jinak, protože to bude tvojí součástí.
Máš na to.

Soustřeď se a zjistíš, že neexistují omezení.

Prosperita je kouzelné slovo. Ale málokdo ho zcela chápe.
Jestliže pomáháš prosperitě (a máme dokonce Projekt prosperity), tak jsi do ní ponořen. A stejně tak jako když se ponoříš do vody a jsi mokrý, tak při ponoření do prosperity jsi prosperující. To znamená hodně úspěšný.
A to je zákon – neměnný zákon.
Ty na to máš…
… a kdyby tě lákalo zapojit se do Projektu prosperity, tak mi napiš (pp-zavináč-motivace-tečka-top)

 

Úspěch není vydělávání peněz, vydělávání peněz je důsledkem úspěchu.

Dávej světu (lidem) produkty a služby, které jsou užitečné, důležité nebo potřebné.
Tím se dostaneš do jedno- až pětiprocentní skupiny.
Nemůžeš uspět sám, musíš dávat službu (světu).
Úspěch je v přímé úměře tvého uplatnění ve společnosti (a je jedno v jakém oboru děláš).
Když svoje uplatnění spojíš s něčím, co už znáš (cíle atd) a co vbrzku poznáš (jdeme na vyšší level), jsi nepřekonatelný a tvoje místo je v jednoprocentní skupině. Tedy té nejúspěšnější.
Máš na to.

Tluč a bude ti otevřeno
citát z Bible

Už na sobě makáš, odvádíš práci s vášní, jsi vzorem a neměl bys také zapomenout číst.
Nic na světě se nedokázalo bez inspirace. Možná ti stačí číst tenhle web, ale já ti přesto doporučuji číst knihy. A dělat si do nich poznámky.
Je spousta knih, které se dají číst, ale já ti doporučím odbornou literaturu (z tvého oboru, nebo z oboru, který tě láká a hodláš do něj přejít). Už kvůli tvému rannímu „myšlení“, už kvůli odbornosti, už kvůli slovní zásobě…
Asi to s tím opakováním přeháním. Jedno ti ale přece jen musím zopakovat, protože to se ti líbí:
Máš na to!

Stál jsi někdy na něco frontu?

Určitě stál. Takže si ji dovedeš představit.
Tak si k tomu ještě představ obchod. Takový, co je v něm všechno. Prodávají vilu, domky, byty, luxusní i normální auta, exkluzivní potraviny, normální potraviny, drogérii atd.
A v tom obchodě je od každého zboží jen jeden kus. Dohromady sto kusů zboží.
A fronta čítá přesně sto lidí.
Jednoprocentní menšina (tedy jeden ze sta) je vepředu. Je první. Další čtyři místa zabírají lidé, co patří do pětiprocentní skupiny (to už je dohromady pět míst vepředu. A pak stojí ostatní.
Ten první si vybírá ze všeho – je mu úplně všechno k dispozici.
Druhý si vybírá z 99 položek (jedna už tam není)….
… na konci stojí člověk, který čeká, co na něj zbyde. Nic luxusního to nebude, to si piš.
Přeji ti, abys byl vždy první ve frontě.
Ta jednoprocentní skupina je nejlepší a ty na ni máš.

Přemýšlení pozitivně jde ulehčit

Jde o další zvyk. Sem tam se nám totiž do hlavy vecpe negativní myšlenka nebo obava. Tvým novým dobrým zvykem je, že ji okamžitě nahradíš pozitivním obrazem, ano – tvým cílem. Jednak tě to zbaví okamžitě té špatné myšlenky a potom, a to je nejdůležitější, ti to zlepší náladu, protože ten tvůj cíl je úžasný.
Ale ty už víš, že 5% lidí je úspěšných hlavně proto, že je pro ně jednodušší myslet pozitivně. A taky víš, že pro zbylých 95% je jednodušší myslet negativně.
A ty chceš být minimálně v té 5% skupině.
Máš na to a tak tam budeš.
Je to nejlepší cesta do jednoprocentní skupiny.

Vítej v království hojnosti.

Když se podíváš kolem sebe, uvědomíš si jak je svět úžasný. Je to království hojnosti (pokud se nerozhodneš jinak). Máš možnost si tu hojnost užívat, jako každé jiné žijící stvoření.
O cokoliv požádáš (napíšeš jako cíl a začneš o něm přemýšlet a představovat si ho) to dostaneš, ale tato odměna bude vždy úměrná tomu, co odvedeš pro svět (tedy nejen práce).
Tohle by měl být tvůj zvyk – požádat a fungovat. Já vím, že se říká, že se nové zvyky ukládají do hlavy hůř. Ale věř mi, že je to jinak. Velice rád a velice rychle si osvojíš zvyk, který se ukáže jako cesta do středu království hojnosti.
Máš na to.

Architekti vesmíru nebudovali schody, které by vedly do nikam.
Earl Nightingale

Čemu věříš, to se ti splní – už jsme si to psali mockrát. A dali jsme i pár příkladů ze života, takže už víš, že to funguje.
To kouzlo je tak dokonalé, že se dá vyšperkovat jednou úžasně varovnou větou:
Když se rozhodneš (uvěříš a začneš na tom dělat), že to bude fungovat, tak to bude fungovat. Já jsem se takhle rozhodl a víš co se stalo? Funguje to.
Jsou ale lidé (abych zase jednou mluvil o většině), kteří se rozhodli, že to nefunguje. A víš co se stalo? Opravdu jim to nefunguje.
V každém případě máš volbu, rozhodnout se, že to funguje, nebo se rozhodnout, že to nefunguje.
Jednoduchá volba, že?
Ano, je jednoduchá pro toho, kdo došel den po dni až sem. Ale pro ty ostatní složitá.
Máš to jednoduché.
Protože na to máš.

Život by měl být vzrušující dobrodružství.

Život by neměl být nuda, ale opravdu vzrušující dobrodružství. Má neskutečnou hodnotu, už tím jaké máš možnosti, příležitosti. A když jich dokážeš využít, ta hodnota se ještě zvedne. Nejen tobě, ale i těm lidem kolem tebe. Už proto by ti měli pomáhat (ale s tím nepočítej, jednak to zvládneš sám a pak, když ti opravdu budou pomáhat, tak to bude o to příjemnější překvapení).
Každý člověk na světě, by měl žít naplno, měl by rád vstávat z postele a těšit se, co další den přinese, těšit se na další úspěchy.
Máš na to abys z toho času, který na zemi trávíš, udělal vzrušující dobrodružství.
Máš na to, abys to dokázal na své práci.
Máš na to, abys to dokázal ve svém volném čase.
Prostě máš na to.

Měj svoje myšlení pod kontrolou.

Stejně jako máš pod kontrolou kam jedeš autem (včera jsme to řešili), měj pod kontrolou kam míříš v životě. Snaž se jet plynule (denní práce na sobě, pravidelné hodinové myšlení – rozcvičování mozku, pravidelná vycházka, pravidelné cvičení) a při nízké spotřebě (pravidelnost ubírá méně energie, stejně tak vášeň odebírá míň energie) dorazíš tak kam chceš.
Když to pochopíš a budeš praktikovat, je jisté, že budeš v jednoprocentní skupině.
Opravdu stačí pochopit a používat.
Máš na to – jako jeden z mála.
A dáš to.

Každý z nás rád řídí auto – srovnáme to se životem.

Představ si, že si sedneš do auta a jedeš. Rozjedeš ho na velkou rychlost (jako dítě jsi život uměl rozpumpovat na velkou rychlost). A pak najednou sundáš ruce z volantu, dáš si je do klína a s přesvědčením „ono to nějak dopadne“ budeš jen přihlížet tomu, co se děje.
Teď se asi směješ (já taky), ale lidé se ke svému životu takhle chovají. Nevím z jakého důvodu, ale odmítají řídit svoje myšlenky a svůj život.
Na silnici by to neudělali. V životě to dělají. A navíc, aby mne ještě více rozesmáli, tak to omlouvají slovy „to vždycky nějak dopadlo“ nebo „takový je život“.
Víš co je zvláštní? U těch co umí řídit auto – ten kdo ho umí opravdu řídit, tedy vnímat provoz a reagovat včas (má dokonalý přehled o tom, co se kolem něj děje), nejezdí brzda plyn ale plynule, připraví se na cestu (aby nebloudil), zařadí se do pruhu, ze kterýho může bezpečně odbočit (přemýšlí do budoucnosti), ten si umí řídit i vlastní život. Ti, co dělají pravý opak, ti spoléhají na náhodu a lítají i v životě ze strany na stranu.
Nauč se řídit svůj život, nedávej ruce do klína, drž je pevně na volantu a jeď „na cíl“.
Máš na to.

Hlava zvládá i velké a důležité věci.

My se k tomu sice ještě dostaneme blíž, ale už teď si pojďme říct jednu důležitou věc.
Ta naše hlava (ten trénovaný rozpohybovaný mozek), má tak neuvěřitelný potenciál, že mi kolikrát připadá jako plýtvání dávat ho každému. Někteří lidé si ho vůbec neváží (stejně jako těla v základní výbavě – viz skok do před rozjeté auto, protože tam spadl telefon, který jde lehce nahradit). A když pominu, že si toho neváží, tak stejně nemůžu pochopit, proč někdo zatěžuje svůj mozek vymýšlením intrik, lží atd.
Normální člověk se aspoň něco učí.
Vyšší level používá mozek k vytváření alespoň dobré nálady.
Jen pět procent je ho ale schopno pravidelně používat jako tvůrce reality.
Není to plýtvání?
V tvém případě ne, ty ho používáš a tvoříš (kdybys nevěděl co tvořit, mám dost projektů na to abys se roztrénoval na svůj projekt).
Používej ten mozek a trénuj ho.
Máš na to.

Základní výbava je zdarma a my si jí vážíme a používáme ji.

Tohle jsme taky řešili. Byl to příklad auta, kde v základní výbavě je všechno, co potřebuješ k tomu, abys ho mohl používat. Málokdo se ale naučí dobře řídit.
Tvůj mozek je v základní výbavě, ty se ho učíš používat víc a víc. Dáváš mu skvělé myšlenky a on na základě nich funguje.
Pro změnu to přirovnám k počítači. Když si koupíš jakýkoliv počítač, máš v něm základní verze důležitých programů (i když ořezané verze). Většina lidí je používá. Koukají na porno, čtou noviny, sdílejí na Facebooku atd. Oni jsou konzumenti.
Menší skupina jsou tvůrci. A protože si uvědomují, že jsou tvůrci, jdou do toho naplno (ti slabí pořád jen „zkouší“. Ať už si koupí ostré verze grafického programu (a vytváří nádhernou grafiku), nebo full verzi textového procesoru (a vytváří něco ke čtení atd.), nebo profesionální software pro zpracování fotek, dávají do počítače tvůrčí program. Investují do toho. Protože ví, že ten výsledek je v každém ohledu posune dál.
Jaké programy dává do mozku 95% skupina? Pozitivní nebo negativní?
A jaké dává do mozku ta 5% skupina?
To, co tam dáš, s takovým programem ten mozek bude pracovat. Jako počítač.
To, co tam nedáš, s tím ani nemůže pracovat.
Je to tak jednoduché…
… když na to máš.
A ty na to máš.

Člověk, který přemýšlí o svém pevném a hodnotném cíli, svého cíle dosáhne.

Je to tím, že o tom přemýšlí, fixuje to do paměti a jeho podvědomí reaguje na podněty, které vedou k naplnění cíle. Jsme tedy produktem svého myšlení. Máme to i odůvodněno.
Ti neúspěšní to tak mají taky, ale jinak. Když někdo přemýšlí „o ničem“, stává se „ničím“. A jejich podvědomí taky reaguje, ale na podněty, kde bude se sobě rovnými. Srovnej si to s notorickým opilcem, na co reaguje? Vždycky jde tam kde mu nalejí. Tam kde mu nenalejí, tam ho neuvidíš. Jeho sen je splněn každý den – vylít si hlavu – splněno, splněno, splněno. On je taky produktem svého myšlení. Jenže jeho výsledkem je život plný zklamání, zmatků, strachu a starostí.
Velice dobře je to ztvárněno ve filmu Dálnice 60 (Interstate 60). To je dokonalost, to je ukázka jaké nesmysly si lidi přejí a když se jim splní, tak nechápou jak si to mohli přát (co by za to dali ti neúspěšní, kdyby se nad tím aspoň dokázali zpětně zamyslet). Je tam i ukázka, jak někdo nechce přijít o někoho blízkého a aby o něj nepřišel, tak vezme podřadnou práci placenou pouze drogou (což udělal už ten blízký).
Jsou tam i přání pozitivní a jejich splnění. Tenhle film by měli vysílat častěji – lidem by víc došlo, jak vlastně myslí.
Takže měj plnohodnotný cíl a tvoje mysl, tvoje podvědomí, tvá vytrvalost a tvoje nadšení tě dovedou k cíli.
Máš totiž na to.

Lidé vždy svalují vinu, za to jací jsou, na prostředí.
George Bernard Shaw

A je to tak, ti slabí se opravdu vymlouvají na okolí, na lidi se kterými pracují atd.
Ale, a to je podstatné, pokud by přemýšleli, vytvořili by si jiné prostředí tam kde jsou ale klidně i jinde. To úplně nejpodstatnější je, že nikdy nezačnou a když už začnou velice rychle se vrátí „na značku“, tedy do toho tepla a smrádku co si tak oblíbili.
Ty jsi na tom jinak, děláš změny (v bytě, v myšlení, v přístupu) a když to děláš pravidelně, připadne ti to jako samozřejmost. Ale úžasná samozřejmost. Samozřejmost mnohem úžasnější, dobrodružnější, praktičtější a hlavně – samozřejmost s každodenním výsledkem.
Máš na to a tak to děláš, kdybys na to neměl, dávno bys to už nečetl.
Takže to dáš.

Pokud přemýšlíš pozitivně, dosáhneš pozitivních výsledků…
pozitivní část vesmírného zákona prosperity a úspěchu

Tu negativní část ti ani psát nebudu, když ji budeš chtít znát nahradíš slovo pozitivní slovem negativní (v první i druhé části).
Nás ale zajímá ta pozitivní část. Ty osobně už víš, že funguje a na tu negativní ani nemysli. Těch co na ni myslí, a dokonce podle ní jednají je totiž většina. A to je víc než dost.
Wiliam Shakespeare to podal úplně úžasně:
Naše pochybnosti jsou zrádci, nutí nás prohrát to dobré, co bychom mohli získat, a dělají to tak, že nám nahánějí strach bojovat.
Líp bych to neřekl.
Možná snad:
Uvěř, vytrvej a uspěješ.
Máš na to.

Největším objevem všech generací je to, že člověk může změnit svůj život už pouhou změnou myšlení.
Wiliam James

V podstatě by nám stačilo, kdybychom se chovali tak, jako by ty věci, ty cíle, které chceme, byly opravdové. A taky by to fungovalo, jenže by to trvalo neúměrně dlouho a nedopadlo by to úplně dokonale. Tím, že to podporujeme, a tím i fixujeme do podvědomí při emocích vášně z práce, se dostáváme na jinou rychlost a stává se z nás úplně jiný člověk. Úplně jiný a přitom ve všech ohledech lepší.
To propojení těch přání a našich emocí je tak dokonalé, že v podstatě nejenže ztělesňuje naši víru ve věc, ale tu věc přímo přitahuje obrovskou silou (znáš sílu magnetu?).
Pokud ti tedy záleží na výsledku, tak ho dosáhneš. Ať už chceš být bohatý, nebo se něco naučit, nebo jen třeba být lepším člověkem, vždy tímhle způsobem dosáhneš cíle. Pokud je všechny zkombinuješ, budeš nepřekonatelný.
Máš na to.

Klíč k úspěchu je velice jednoduchý.

Jsme produktem svých myšlenek (u těch negativně smýšlejících je to ovšem klíč k neúspěchu). Naštěstí ty jsi pozitivně smýšlející a svou budoucnost (onen produkt tvých myšlenek) tedy budeš mít úžasnou.
Po mnoho století spolu různí učenci, vědci a filozofové ve spoustě věcí nesouhlasili. Jediné, opravdu jediné, v čem se shodli, byl právě ten klíč k úspěchu.
Opravdu jsi produkt svých myšlenek.
A díky tomu bude už jenom líp.
Člověk je obrazem toho, o čem celý den přemýšlí. Proto jsem ti říkal, přestaň používat negace, mysli optimisticky, usmívej se, mysli na své cíle, rozpohybuj mozek a piš si nápady, pak ty nápady rozpracuj atd.
Máš na to. Čím líp to uděláš, tím lepší bude tvá budoucnost.

Od této chvíle už tvůj život nikdy nebude takový jako dřív, bude lepší.

A díky tobě ho budou mít lepší i ostatní.
Už je ti jasné, že budeš přitahovat jen štěstí.
Už je ti jasné, že věci a zážitky pro tebe jsou připraveny.
Nejen ty se těšíš, i obchodník, který ti je bude prodávat, i dělníci v závodě, kteří budou mít odběr na další kus, a tedy další práci. Čím úspěšnější budeš, tím více lidem dáš práci – zvláštní, že?
Když to otočím, tak ti neúspěšní se svou malou kupní silou starají o nezaměstnanost? V tom případě buď zodpovědný a buď úspěšný a dobře odměňovaný, tedy dávej lidem práci.
Zapadá to do sebe, že?
Všichni kolem tebe, úplně všichni, by si měli přát abys byl úspěšný (i ti bez práce, protože z tvých daní jim taky přijde). Stát by tě měl podporovat, že? No, s touhle podporou ale nepočítej, kdyby byli tak chytří, tak by se pokusili sami.
Naštěstí tu podporu nepotřebuješ.
Máš na to sám o sobě.

Silní můžou vyhrávat, ale slabí nemůžou prohrát.

Říkal jsem ti, že společnost se nechová jako tým, tedy že by trénoval a něčím motivoval ty slabší, aby neprohrávali. Ve sportu to tak je, buď vyhraješ nebo prohraješ. Společnost se rozhodla, že zruší prohru. Jsou jen vyhrávající. Tím jsou ale ti slabí demotivováni k tomu, aby dělali něco navíc.
No, buďme rádi, že nezrušili výhru (tu kdysi zrušili komunisté, nikdo nesměl vyhrávat a nikdo nesměl prohrávat, byli jsme si všichni rovni).
Vyhrávat tedy můžeš a vyhrávat je (díky tomu, že zbytek společnosti je demotivovaný) snazší.
Je to podivný systém, ale když ti slabí neprotestují a vyhovuje jim to, proč ne. Je jich většina, kdyby chtěli, tak jako většina při volbách totálně změní obsazení parlamentu.
Držme se ale těch silných, což jsi ty.
Máš nejlepší příležitost, jaká kdy byla, tedy příležitost zvítězit – jak rád říkám – s lehkostí sobě vlastní.
Máš na to a teď už to dobře víš.
Takže to i dáš. S úsměvem a s radostí.

Máš jasno ve směru plavby, jsi kapitán.

První důstojník ti může radit, ale máš rozhodující slovo. Ty jsi zodpovědný a ty ručíš za to, že tvoje loď dopluje do přístavu (do toho tvého jasného cíle). A i ten první důstojník po první úspěšné plavbě pochopí, že nemá smysl ti dávat rady, ale že potřebuješ informace.
Pozor, budou ti chtít radit i jiní členové posádky – kuchař, údržba motorů – je jasné, že rady od nich pro tebe nebudou moc praktické (zkus si uvědomit, kdo ti všechno radí v tvém současném životě a budeš překvapen, kolik z nich nic neví o životě – přeneseně plavbě). Kdyby tito lidé řídili loď, dopluli by z přístavu do přístavu?
Jsi kapitán, navíc tvůrce, máš jasný cíl, jasné souřadnice a znáš technologii řízení.
Ostatní by se tě měli držet, už proto, aby se dostali z přístavu nevědomosti a taky proto aby jednou dopluli do přístavu úspěch.
Ty na to máš.

Tvůrce má větší pole působnosti

Ten, kdo se stane úspěšným, má jistotu, že každá jeho činnost bude úspěšná. A na začátku stačí cíl a odvaha, vytrvalost a vášeň pro život. Tím, že dosáhne úspěch si fixuje do podvědomí úspěšný postup a neopouští ho. Zrovna ty na to máš taky. Máš cíl, a tudíž víš kam míříš.
Máš neomezený prostor (ti z té slabší skupiny se pohybují jen na přímce oběť – kat, nebo těsně kolem ní). Tím je také dáno, že máš víc příležitostí.
A tím je také dáno, že se jich zúčastníš, zatímco ostatní na to nemají odvahu, nebo jim někdo říká, že to není to pravé pro ně (ať už z důvodu, že by to raději zkusili sami, nebo z důvodu, aby o tebe nepřišli – a tímhle přístupem o tebe právě paradoxně přicházejí – což je pro tebe v konečném důsledku dobré, ty bys je nedokázal ve své srdečnosti opustit ani jim radit špatně). Tím je tedy dán další rozdíl.
A ty – opět jako ten vyvolený – tedy tvůrce, jdeš dál.
Máš na to.

Úspěšný je ten, kdo dělá své povolání, protože ho chce dělat. A protože ho chce dělat, dělá to jak nejlíp umí, zdokonaluje to a hlavně – dělá to s vášní.

Úspěšný je umělecký kovář, protože chce dělat silou a přitom umění.
Úspěšná je ta matka (i otec), která chtěla být matkou a pro svou rodinu dělá všechno s radostí a nadšením. Víš, jak málo je takhle spokojených manželství? Takhle hodně spokojených? To číslo znáš, je to 5%! Náhoda? Neřekl bych.
Úspěšný je každý, který záměrně dělá práci, kterou si zrovna vybral. Už to počáteční nadšení ho katapultuje mezi úspěšné, a úspěch sám mu nedovolí z toho slevit.
Ale už taky víš, že pouze jeden z dvaceti takhle pracuje.
Proto je tak jednoduché uspět. V podstatě nenarazíš na konkurenci, jedině že bys ji sám vytvořil.
A proto jsi na cestě k vítězství. Pardon, k vítězstvím (ono se to pak bude zrychlovat a bude to jedno vítězství za druhým).
Máš na to.

Celý život ses učil a znamenalo to růst, tak proč nepokračovat?

Od malička ses učil. Nejdřív chodit a mluvit, později psát, počítat, jezdit na kole, plavat – vždy ti to umožňovalo úžasné zážitky, byl to přechod z jednoho levelu do druhého a bylo to úspěšné.
Tím, že se učíš dál, zase bude přecházet z levelu do levelu, vždy do vyššího a vždy to bude znamenat změnu k lepšímu. Je na co se těšit. Je na čem dělat. A zase je to růst. A zase je to o nových zážitcích. A větších penězích (to jsou ty papírky, které můžeš směnit za cokoliv).
A díky tomu můžeš postupně realizovat hodnotný cíl.
Došlo ti, že jsem v poslední větě zopakoval definici úspěchu, ale jinak?
Tak ještě jednou:
Úspěch je postupná realizace hodnotného cíle nebo ideálu.
Teď už určitě nepochybuješ, že na to máš.

Opakování a doplňování je matka moudrosti

Blíží se vyšší level a je důležité, abys všechno děláš nově a lépe, měl zafixováno.
Takže tak nějak shrneme, co jsme si zatím říkali – napsali, sem tam to doplníme, čímž zdvojnásobíme šanci na již tak jistý úspěch.
Byl bych raději, kdyby sis tento level přečetl celý (dát si sobotu na opakování a přečíst si články za minulých pět měsíců), tedy od 8.3. (zde). Možná to děláš sám od sebe, možná se vracíš, jen k některým dnům.
Dnes, když to budeš číst, bude to pro tebe pochopitelnější a pro mne jistější v tom, že pochopíš následující level.
Nicméně zopáknout a doplnit můžeme i stručněji.
Začneme tím myšlením. Většina lidí nemyslí. Chovají se stejně jako jejich okolí. Takže opakem odvahy není zbabělost, ale konformita, tedy přizpůsobení se převažujícím názorům. Vyhýbají se tím konfliktu a paradoxně se domnívají, že se tím vyhnou neúspěchu (jenže ta úspěšná skupina je menšina). Kdyby přemýšleli, věděli, že jejich snaha by měla být dosáhnout úspěchu, a tedy změnit co dělají špatně (a co dělá špatně většina).
Jsou to lidé vláčeni okolnostmi.
Ty už jsi na tom líp, myslíš a funguješ pro své cíle (zároveň pro blaho všech).
A máš na to.

Mám dobrou náladu, protože vím, že dosáhnu všeho, po čem toužím.

Všechno na světě stojí při těch, co přinášejí světu vizi, pokrok a nadšení.
Tím bych ten citát tak nějak vysvětlil a je splněno, ne?
Ne. Měl bych dodat, že když je zaseto, tak se taky bude sklízet.
A možná bych měl dodat, že když se o sadbu člověk dobře stará a podporuje ji, bude ta úroda zvlášť výživná.
A taky je to podle svobodné vůle na základě sebekritické úvahy, tedy proč prožít dalších pět let stejných, když se můžu rozhodnout, že to bude lepší. Lepší v každém ohledu a lepší i pro mé okolí.
Mám na to.
Ty taky.

Je lepší být členem posádky než částí nákladu.

Opět příklad z námořní plavby. Abych ti to vysvětlil podrobněji, člen posádky je člověk, který je nezbytný pro chod lodi. Náklad, byť cenný, je pouhým nákladem, který se naložil a zase vyloží.
Když to vezmu za normálních okolností, je náklad to, co vydělá na provoz lodi. Naloží se, převeze se, složí se a posádka dostane zaplaceno.
Posádka je ta, která tu loď udržuje v chodu, bez ní by se ten náklad nepodařilo převézt. Nefungující člen posádky může být vyložen v přístavu s nákladem, neboť je pouhou zátěží.
A teď opustíme normální situaci a dáme kritickou. Čas od času se stane, že loď má problém (ať už je to výkon lodi nebo dokonce díra v trupu). V tom okamžiku, ač nerad, musí kapitán rozhodnout o vyhození části nebo celého nákladu, aby se loď odlehčila. Posádka zůstává a pluje s lodí do doku na opravu.
Když se firma ocitne v krizi, propouští ty nejmíň užitečné lidi. Ti schopní firmu z krize vyvádějí a většinou vyvedou.
Buď tedy raději členem posádky, nejlépe ten kapitán.
Máš na to.

Na cestě bez křižovatek nejde zabloudit

Máš svůj cíl a jdeš za ním, jediná možná varianta je úspěch. A je to ještě jednodušší, než sis myslel, protože když jdeš k cíli, je to cesta bez křižovatek, kde bys mohl omylem špatně odbočit. Jediné, co můžeš udělat, vrátit se. Ale máš většinu cesty za sebou a tak není důvod to dělat.
Já jsem to udělal – a vždycky za tím byla ženská. A vždycky jsem litoval. Místo abych ji navedl na cestu a pomohl, aby se mi vyrovnala, tak jsem se vrátil já (a jak říkám s úsměvem sobě vlastním – sestoupil jsem z piedestalu). Neprospěl jsem tím nikomu, ani sobě ani jí.
A paradoxně až po mnoha takových zkušenostech, jsem to udělal obráceně a …
(no schválně, co myslíš, že přijde? Toto je malý test na pozitivní myšlení)
… a ona uvítala, že se jí změní život. Tu cestu zvládla snad rychleji než já.
Takže ze své zkušenosti ti radím, zabloudit nejde a vracet se nemá smysl, nikomu tím nepomůžeš. Máš-li někoho, kvůli komu by ses měl vracet, tak ho naviguj k sobě – třeba přes tenhle web, je k dispozici každému. Tím prospěješ sobě i dané osobě. A pokud to odmítne, tak ze zkušenosti ti říkám, za pár let si stejně nebudete mít co říct a opět vznikla dvojnásobná ztráta. Tobě větší, protože ty už jsi měl našlápnuto.
Máš na to dát lidem příležitost, ti schopní ji přijmou.
Nesestupuj z piedestalu.