Archiv pro měsíc: Červenec 2016

Tvůj život je nádherná volná cesta bez kolon, překážek a objížděk.

Máš ujasněný cíl a tvoje cesta je volná. Jediný, kdo na ní může stavět překážky jsi ty, ale proč bys to zrovna ty dělal? Ty programuješ mysl na krásnou cestu, a tak to bude.
Jsi ve fázi, kdy už bys měl vědět, že to vždycky bude takové, jaké si přeješ (krásná říše fantazie i reality).
Každý kapitán dělá všechno pro to, aby doplul co nejdřív do přístavu. Samozřejmě myslí na bezpečnost, takže je-li to nutné a možné, vyhne se jádru bouře. Ale na klidné hladině jede podle kursu a ani ho nenapadne odbočit.
Nejsi ve válce (bouře), takže tvá hladina je klidná a nic ti nebrání držet se kursu.
Užívej si tu nádhernou cestu plnou malých úspěchů – z těch se totiž skládá ten velký.
Máš na to.

Každý vizionář začal „zrnkem písku“.

Abys to pochopil doporučuji shlédnout ten kouzelný motivační film Nekonečný příběh.
Ale pochopíš i když ti popíšu jen závěr. Malý Bastien měl za úkol zachránit říši Fantazie, kterou požírala nicota (to jsou ti lidé bez fantazie a přání, co sedí u televize a jediné přání je vychlazená desítka – pravý opak vizionářů). Bastien ji zachránil v poslední chvíli – z celé říše fanatzie zbylo jen jedno jediné zrnko:
B (Bastien): Proč je taková tma?
K (Královna): Na začátku je vždycky tma. (podává mu to zrnko písku)
B: Co je to?
K: Jediné zrnko písku, to je všechno, co zbylo.
B: fantazie úplně zmizela?
K: Ano
B: takže všechno bylo zbytečné?
K: Ne, nebylo. Fantazie se může vrátit v tobě, v tvých snech a přáních.
B: Jak?
K: Co si budeš přát.
B: A kolik těch přání můžu mít?
K: Tolik, kolik budeš chtít. Čím víc budeš chtít, tím nádhernější bude tvá říše fantazie.

Na začátku byla tma, že? Pár lidí kolem, ti dokonce přeneseně říkalo o nádherné nicotě bez starostí, že jo? Taky jsem ty lidi kolem sebe měl.
No ale teď máš to zrnko písku (rozpohybovaná mysl), tak se dej do díla, postav tu říši.
„Zrnko písku říše fantazie“ je úžasná věc, ale potřebuješ alespoň základní informaci o oboru, abys věděl, jak postavit celou říši. Nebo-li, když víš, že dům se staví z cihel, a cihly jdou srovnat do všech směrů a pospojovat je, tak už jsi schopen místo rovné zdi (tedy vlastně plotu) postavit dům.
Dej se do toho.
Máš na to.

Nejlepší způsob, jak uspět – být odborníkem v oboru a vidět kam se ten obor může rozvíjet.

Budu mluvit o nejlepších z pětiprocentní skupiny, což jsi i ty.
Po těchto lidech je šílená poptávka a bude po nich poptávka vždycky. To jsou totiž lidé, kteří umí přenést firmu i přes hospodářskou krizi (stejně tak život jednotlivce).
Jsou to lidé, kteří jsou si vědomi svých znalostí (takže sebevědomí), svého myšlení (tedy i vizionářství), a jejich původní profese může být jakákoliv (zítra dovysvětlím).
Jsou to lidé, kteří studují nebo dovzdělávají se ne proto, aby je někdo oznámkoval, ale proto aby věděli (znali) a mohli to uvést do praxe.
Vím, že jsi jeden z nich, máš na to.
A protože na to máš, tak trénuj.
To dáš.

Je rozdíl být součástí řešení a být součástí problémů.

Každý si ale může vybrat. Znám úředníky a úřednice z finančního úřadu, kteří na základě svých znalostí a nemožnosti většího platu, odešli a založili účetní firmu. Díky svým znalostem (a dovzdělávání), začali vydělávat násobky toho, co brali předtím.
A já ti řeknu, s čím tě nevyhodí žádný schopný ředitel. I kdyby na firmě byla cedule „nepřijímáme zaměstnance“ (dokonce tím spíš).
Když přijdeš a řekneš: „Znám několik způsobů, jak zefektivnit a rozšířit výrobu“, udělá si na tebe čas. A pokud to opravdu budeš vědět (předpokládám, že tam jdeš až po mozkovém trustu – i jen osobním), tak dostaneš lukrativní místo a lukrativní plat. Proč? Protože budeš jediný v té firmě, kdo není součást problémů (každá je má), naopak budeš zřejmě jediný nebo jeden z mála, kdo je součástí řešení (a o takového člověka má každý zájem – i v životě jednotlivce).
Nemluvím do větru, sám jsem to zažil několikrát. Většinou zprvu moc nevěřili, ale výsledky vždycky hovořily za mne.
Máš na to taky.

Vizionáři určují směr vývoje a motivují ostatní k rozpracování směru.

Všechny firmy dychtí po úspěchu úplně stejně jako lidé. A teď to rozdělím do dvou vět.
1. Firmy mají své vizionáře, lidé mají své vizionáře
2. Můžeš jít pracovat kamkoliv ve světě a do jakéhokoliv oboru
K té jedničce, jsou to lidé, kteří se starají o program – jedno jestli originální výrobní program firmy (Jobs dokázal vymyslet kompatibilní impérium práce – zábava – nebo-li, iPhone, iMac, iPod, iPad – a to v době, kdy takhle ještě nikdo nepřemýšlel) , nebo zábavný originální program pro přátele (dokázali jsme udělat podzimní olympiádu se sedmnácti originálními disciplínami včetně medailí).
K té dvojce, nic ti nebrání, abys byl vizionářem ve zbrojovce, výrobě radarů, fotbalové taktiky, znovu chutných masných výrobků atd. Něco o tom víš, něco nastuduješ, ale to nejdůležitější, náhled do budoucnosti pomocí rozpohybovaného mozku to už máš.
Mimochodem Jobs byl jen uživatelem počítače a telefonu – o jejich konstrukci neměl páru…
Takže na to máš taky.

Doteď jsi se díval na život na základě znalostí a výsledků, které jsi měl. Odteď už se na něj budeš dívat jako na příležitosti, na které jsi schopen reagovat nebo které jsi schopen sám vymyslet.

Bude to jen lepší a lepší. Tvoje aktivita se zvýšila, tvůj přístup se změnil, tvoje myšlení se změnilo, tvoje budoucnost se změnila.
Vzpomenu na Edisona – když říkal, že nebude třeba svítit petrolejkou – smáli se mu, smáli se každému jeho neúspěšnému pokusu se žárovkou. Ale on byl vizionář, on tu žárovku viděl. On zkoumal, jak to udělat. Mrkni se dneska kolem sebe – kdo svítí petrolejkou a kdo má doma žárovky?
Když umíral Walt Disney, tak ho navštívili jeho spolupracovníci. A když viděli, že je vážně zle, že Walt odchází, někdo z nich řekl:
„Je mi to líto, je mi líto, že ani neuvidíte Disneyland až bude postaven.“
A Walt Disney mu odpověděl:
„Milý příteli, kdybych já neviděl Disneyland ve svých snech, tak vy ho neuvidíte taky.“
Už víš proč trénuješ mozek každé ráno hodinku a odpoledne … (no schválně, kolik tomu dáváš?)
Napsal jsem ti příběhy lidí, kteří svůj mozek rozpohybovali. Kteří vstoupili do říše fantazie, aby následně změnili svět.
Ty na to máš taky.

Vůdčí osobnost je člověk, který si uvědomuje, jak je důležité růst a být každým dnem větší a lepší.
Earl Nightingale

Každá firma potřebuje vůdčí osobnost. Každé oddělení ve firmě ho potřebuje. Jak už jsem napsal, měl by to být vizionář, který vidí dopředu.
Jedním z nejznámějších vizionářů byl Steve Jobs (zakladatel Applu). Jeho příběh je neskutečný. Dokonce ho vyrazili z vlastní firmy (předsednictvo, které on sám jmenoval), aby ho později požádali, aby se vrátil a zachránil tu firmu. I jim to došlo, že bez vizionáře jsou jako manažeři jen soukolí ve stroji. Tak důležitý je vizionář – vůdčí osobnost.
Měl bys vědět, že i na tohle máš. My se brzo posuneme do dalšího levelu, tam to pochopíš dokonale, ale už teď si fixuj do hlavy, že jsi vizionář, že umíš přemýšlet co se bude chtít za pět deset let, co spolu bude fungovat a co je třeba zdokonalit.
Zítra ti vysvětlím víc.
Fixuj, přemýšlej. Máš na to.

Pracuj tak, jako bys měl žít věčně, ale žij tak, jako bys měl zítra zemřít.
Sv. Edmund, arcibiskup z Canterbury

To je zajímavý citát a můžeme ho lehce rozebrat.
Je totiž úžasně motivační (a to zrovna ty svaté nemám mezi vybranými).
Co nám to říká? V podstatě nám to napovídá, že můžeme žít úplně naplno ve všem co děláme. V práci, doma, s přáteli. Vesmír nám zase přes noc dodá tu energii, kterou jsme zdánlivě vyčerpali.
Co nám to ještě říká? Pracuj, jako by jsi žil věčně – to znamená, přemýšlej čím tu práci zefektivníš, tak abys ji zítra dělal ještě líp, tak abys to mohl v blízké budoucnosti učit ostatní, čti a uč se, abys za čas mohl dělat lepší práci atd. Každou věc, kterou děláš, to je cihla domu, který bude brzo postaven.
Žij, jako bys měl zítra zemřít – neboj se podělit se o znalosti už teď, poraď kolegům, věnuj se své rodině, užij si zábavu, neber den jako stereotypní záležitost – vnímej ty prožitky – kávový orgasmus, vůni květin, chuť jídla atd.
Máš na to, jinak bych ti to nepsal.

Úžasná budoucnost, to je plod optimismu a vědomí.

Zasadil jsi a teď už jen zaléváš, hnojíš, pleješ a těšíš se na tu šťavnatou úrodu.
Mám to přeložit? Nebo už to znáš?
Tak pro kontrolu – cíl – myšlení – přístup – odevzdanost svému plánu – nadšení – vášeň – znalosti – příležitosti – splnění cíle atd.
Když to děláš pořád, získáš svůj „Zlatý míč“ nebo „Zlatý globus“ nebo svůj „Pohár Ligy mistrů“ – tyhlety odměny se totiž dávají jen lidem jako jsi ty. Tedy lidem, kteří svůj výkon a svůj trénink dělají pravidelně. Ano, může se stát, že někdo bude v jedné akci (zápase) lepší. Ale dokud nedává vyrovnaný, a ještě lepší a lepší výkon, tak ta nejdůležitější a nejhodnotnější cena ho mine v obrovské vzdálenosti.
Ty na to máš, takže si to jen zopakuj.
To dáš. S tím tvým úsměvem to dáš levou zadní.

Nezapomeň při tom všem prožívat každý den, jak nejlépe dovedeš.

Tvoje prožitky, nejúžasnější zisk života jsou nenahraditelné. Posilují sebevědomí, fixují úspěch do podvědomí atd.
Mám-li to říct hodně hrubě, tak se nestarej co přijde zítra a soustřeď se na dnešní den. Užívej si té energie, kterou dáš do své práce, do své zábavy, do toho úžasného dění zvaného život.
Když ten dnešní den zvládneš úžasně, budeš se těšit na ten zítřejší. Měj v hlavě svůj cíl a prožívej ho, jako by už byl splněný.
Jsi na tom stejně, jako když jsi studoval. Každý den ses učil něco nového, ukázali ti to v praxi a najednou (ale ono to nebylo najednou) jsi měl v kapse maturitní vysvědčení.
Stejně tak, když dnes už víš co víš, žádný den nebude stejný.
Budou jen lepší a lepší.
To dáš a rád.

Když se soustředíš, ušetříš čas a zvládneš víc.

Je to úplně jednoduché. Dejme tomu, že na zítřek máš pět úkolů. Vem si list papíru a všechny si je napiš. Potom se zamysli, který je nejdůležitější. A všechny očísluj, nejdůležitější je jednička, pak dvojka atd.
Zítra vezmeš tento list papíru a začneš dělat na jedničce – s plným soustředěním, jako kdyby další úkoly nebyly. Pak dáš dvojku atd.
Tímto soustředěním se na priority ušetříš až třetinu času. Zvládneš toho víc, nebo máš dřív volno.
Tento účinný a až jednoduchý postup používá překvapivě málo lidí, takže tě to zase hodí výš.
Ve své podstatě tento postup znáš ze života, ale jinak (nejdřív základy na kterých to „něco“ bude stát, pak teprve cihly atd.)
Náskok se zvětšuje.
Máš na to.

Buď až příliš dobrý na své současné zařazení.

Jak už jsem psal, jsou lidé, co práci dělají jen aby se neřeklo a jsou lidé, kteří ji dělají s nadšením, vášní, vylepšují postupy atd.
Když je někdo až příliš dobrý na své pracovní pozici, bývá povýšen. Okolí, které to vidí, a většinou to nasazení fakt nejde přehlédnout, to kvituje s povděkem, protože každý chce mít nadřízeného, který umí práci lépe než on sám. Je to pro ně uklidňující v tom, že se mají s kým poradit a je to pro ně motivující v tom, že vidí, že když někdo opravdu maká, jde nahoru.
Takže moje rada zní, buď až příliš dobrý na to, jaké je tvoje pracovní zařazení. Nejde to přehlédnout. Znamená to, že se dokonale soustředíš na svůj úkol (stejně jako to děláš u svého cíle) a na den kdy ho děláš.
Máš na to. S úsměvem.

Ranní hodinka myšlení tě namotivuje víc než já.

Je to jednoduché, děláš to, ráno si dáš tu úžasnou kávu nebo čaj a přemýšlíš nad svým cílem, který nikdy neztrácíš z očí. A tím, že přemýšlíš nad nápady, nad tím, jak zefektivnit svou práci pro svět, nad zábavnou hrou, kterou připravuješ pro své přátele, tím se dostáváš do stavu tvůrce.
Tvůrci jsou vždy nejlépe odměněni.
Tím jak pracuješ se svým cílem a na svém cíli se v tvém vědomí pevně usazuje informace „úspěšný člověk“.
Podporuješ to tím, že dokončíš (splníš) úspěšně každý úkol, který máš v cestě. Podvědomí už nebude vysílat jiné signály (intuice) k situacím, než takové, které tě udrží na cestě nebo dokonce povýší o level výš.
Máš sám za sebou pár splněných cílů a tak víš, že ten úspěch v budoucnu je jistota. Předtím jsi to zvládl jen na základě vůle, odhodlání a vytrvalosti. Teď máš ale ještě víc nástrojů a nejde to jinak, než uspět.
Máš na to.

Udělej každý den, co udělat máš a udělej to kvalitně.

Dostávám se ještě jednou k tomu, co sis osvojil nebo osvojuješ. Dřív byl problém se i usmát, dnes dokážeš svým nadšením nakazit ostatní.
Den za dnem zjišťuješ, že víš víc a víc věcí a děláš kvalitněji víc věcí, než jsi zvládal dřív. I to je úspěch.
V podstatě si úspěch může naplánovat a podle systému i dosáhnout každý. Někteří ale nemají tu trpělivost.
Přitom by jim k motivaci mohlo stačit, aby si uvědomili, jak prožili uplynulých pět let. A pak jen lehce zapřemýšlet, jestli chtějí prožít stejných pět let v příštích letech. Když nad tím někdo zapřemýšlí, odpoví ti, že by chtěl prožít lepších pět let než byly ty poslední.
Všechno, co ses doteď naučil a začal praktikovat, můžeš každý den zúročit.
Máš na to.

Když se ti zdá cesta dlouhá, použij kouzlo dnešního dne.

Už jsem o tom psal včera, že někdy se nám to zdá dlouhé, než přijde výsledek. Musím k tomu dodat jednu věc. Ten úspěšný život, do kterého jsi nakročil, není až jednou. Už dnes máš lepší vztahy, lepší pocity atd.
Úspěšný život se skládá z řady úspěšných dní. Ten dnešní den je dalším kamenem do mozaiky tvého úspěšného života.
Je to jako když stavíš dům. Nemůžeš vynechat dvě řady cihel a stavět dál. To co buduješ děláš podle systému, který nejdřív staví nosné zdi. My jsme se tady učili jednotlivé věci, které sis postupně osvojil. Vzpomeň třeba na hodinku myšlení denně, vzpomeň na přístup k práci, na patnáct minut čtení. Ve své podstatě dům má svoje pevné základy a ty je dnes máš taky. Bez nich by dům nestál, nevydržel. Kdybys si ty neosvojil základy, taky by to celé spadlo jako domeček z karet. Tím, že ty základy máš a máš je pevné, nejen, že dostavíš dům (tvůj první cíl), ale pak ho budeš šperkovat a pak budeš stavět další domy (další cíle).
Prožij kouzlo dnešního úspěšného dne a zkus si vzpomenout, jaké to bylo kdysi – rozdíl najdeš.
S tvým přístupem, nadšením a vytrvalostí to dáš.

Jsou věci, které nejdou koupit.

Někdy se zdá, že výsledek je v nedohlednu, že jenom makáš a nic. Ale to je opravdu jen zdání. Všechno má svůj čas a já ti to ukážu na příkladu.
Když zasadíš bambus, tak to vypadá, že se celý rok nic neděje. Dokonce ani druhý rok se nic neděje (ono to tak ale jen vypadá). A třetí rok by neznalý člověk už řekl něco v tom smyslu, že to nejde, nefunguje atd. Znalý člověk ale čeká. Počká si i čtvrtý rok. A až pátý rok najednou ze země doslova vystřelí stvoly bambusu. A rostou a rostou (až o metr za den). A člověk sklízí, každý den obrovské množství.
Co se dělo ty čtyři roky, kdy on čekal? Dole pod zemí se rozrůstala spleť kořenů, některé jen pod povrchem, jiné šly „k vodě“ do hloubky.
Jsi na tom stejně, jen to nebude trvat tak dlouho – zažil to každý z nás. Je to tím, že jsme si zvykli, že cokoliv si můžeme koupit v obchodě hned. Už neznáme porýt zahrádku, zasadit, zalévat, plet, vidět, jak nám úroda roste a pak ji teprve sklízet. Normální vývoj světa je ale takový.
Buď v klidu, kořeny úspěchu jsou usazeny a teď jen pijí tu vodu vědomostí a tvého myšlení.
Máš na to pochopit to, a navíc to dáš.

Vytrvalost, odhodlání, vášeň, myšlení a vědění – pět největších sil na tvé cestě.

Už je znáš, jen ti je připomínám, měl by sis dnes napsat těch pět slov, každé na jiný list papíru.
Pak si k tomu sedni a popiš u každého slova svůj skutečný stav (sám sobě lhát nebudeš a nikdo jiný to nepřečte). Ke každému slovu (každé té síle) by jsi měl popsat sebe na celou A4. Tolik už toho víš a tolik bys měl praktikovat levou zadní. Možná napíšeš míň, a možná většina bude toho, co teprve začneš dělat – ale to je taky v pořádku. Udělej si ten čas a věř mi, že tě to posune dál.
Tohle nepodceňuj.
Máš na to.

Skládej veršíky, procvičíš slovní zásobu a ještě významně rozpohybuješ mozek.

Sám to dělám léta a je to jedna z nejzábavnějších relaxačních technik. Navíc se u toho i zasměju. Mí přátelé taky. Dostal jsem až tam, že zveršuji událost, které jsem byl přítomen, třeba víkend někde. Jasně, že je to práce amatéra, ale účastníci jsou nadšeni a já procvičím mozek. Můžeš se mrknout na www.versiky.cz. A když něco dobrého napíšeš, pošli to a já ti to tam zveřejním.
Mimochodem, když už na té stránce budeš najdi si rubriku Motivační veršíky – myslím, že ti to bude taky ku prospěchu.
Čti, piš, skládej (začni dvojverším) a zrelaxuješ a procvičíš mozek (snaž se psát vesele, tragických veršů je na světě až moc a neuvádějí do té nejlepší nálady).
Máš na to.

Dalších 15 dobře investovaných minut.

Včera jsem ti řekl, jak je důležité číst. Ale to neznamená, že bys měl všeho nechat a teď týden usilovně číst.
Věnuj tomu 15 minut denně – už to ti stačí k tomu, abys přečetl minimálně jednu knihu měsíčně, což je za rok dvanáct knih a obrovský nárůst slovní zásoby. Čti odbornou literaturu ale klidně čti i knihy pro radost – třeba špalíček vtipů – ještě se u toho zasměješ. Až se vášnivě ponoříš do svého oboru (nebo budoucího, který tě láká), budou tyhle knihy relaxem – odpočinkem.
Mimochodem, to co jsem včera nedodal a možná se ti bude hodit. Podobný průzkum probíhal i u nás, ale bylo to jen na základních školách. Výsledek byl jednoznačný. Děti, které četly knížky dosahovaly ve škole úspěchů s minimem úsilí.
Takže investuj ještě patnáct minut svého dne a budeš na tom zase líp.
To dáš.

Existuje vážný důvod k tomu, abys četl.

Jde o zvyšování a zkvalitňování tvé slovní zásoby. Nejdřív ti popíšu jeden velice starý, ale velice zajímavý pokus.
Na nějaké univerzitě v USA udělali průzkum slovní zásoby studentů. Podle jejich slovní zásoby a spisovné mateřštiny je pak rozdělili do dvaceti skupin – 5% nejlepších, 5% o něco horších atd. atd. až po pět procent nejhorších. Po několika letech jim vždy poslali dotazníky, týkající se jejich povolání, výše příjmů atd. Byla tam i otázka, kolik knih přečetli za poslední období, stejně tak časopisy.
Většina jich zůstala v porovnání platů ve stejné dvacetině (skupině) jako při prvním testu, nebo-li nejlepší znalost jazyka měla největší příjmy.
Bylo tam ale nezanedbatelné procento, které se posunovalo výš. A oni zkoumali, co mají společného. A přišli na to. Ti lidé četli. Ve 100% četli. Naopak ti, co nečetli vůbec, klesali o skupinu níž (tedy příjmovou skupinu).
Poradím ti, čti. Čti motivační věci a čti odbornou literaturu.
Víš proč číst a proč i odbornou literaturu? Protože urychlíš ten vývoj.
Máš na to – dokonce nám to dokázali i vědecky.
To dáš

Máš zdravé ambice, a to má více efektů.

To je to nejlepší, co tě mohlo potkat, mít zdravé ambice.
Nahoře na pyramidě úspěšnosti není tlačenice, je tam rozhled (a ten nadhled je úžasný – už teď ho máš a počkej až budeš na vrcholu).
Tvoje vedlejší záslužná činnost je, že svými ambicemi znechutíš ty líné a oni se distancují (vyfiltrují) sami, ale naopak zažehneš plamen touhy v těch, kteří mají také ambice a kteří jen čekali na vhodný příklad, na tahouna, na lídra. Už jsem ti psal, že příklad hodný následování. A to platí a platit bude.
Vědomě (a někdy i nevědomě) pomůžeš lidem kolem sebe dostat se v pyramidě výš. Ti nejsilnější půjdou s tebou, nebo o pár kroků vzadu (tak aby slyšeli motivaci a neztratili tě z dosahu), přece jen máš náskok.
Zaměřen na oblast svého zájmu dosáhneš všeho, co jsi kdy chtěl – to že budeš mít následovníky, to ti ještě zvýší odměnu, svět už to tak dělá, že vyrovnává misky vah.
Nediv se, máš na to.

Cesta k umění žít úspěšně vede přes znalosti.

Mám-li to říct hodně ošklivě, tak neznalost určuje postavení člověka ve společnosti. Mám-li k tomu dodat něco optimistického, tak nejde o neměnný stav, naopak a rád připomenu dva příběhy – švadlenu a řidiče.
Díky počtům obyvatel v nevzdělaných a vzdělaných skupinách by se to dalo nakreslit jako pyramida. Dole (kde jich je nejvíc, tedy nejširší základna) jsou ti co se odmítají vzdělávat a pracovat. Nad nimi jsou ti, co se vzdělali a nepracují, dál ti, co se vzdělali a pracují „aby se neřeklo“, ještě výš jsou ti, co se vzdělali a pracují normálně, nad nimi podobná skupina, která se ale ještě dovzdělává a nad nimi ti, co se vzdělali, dovzdělávají se a pracují s nadšením – to je špička pyramidy (ti jsou pro svět nejužitečnější a jejich pravidelná odměna je největší).
Z toho vyplývá, že jsi na dobré cestě. Ta dobrá cesta se jmenuje cesta k vrcholu.
A jsi na ní proto, že na to máš.

Sesedni z líného koně, osedlej divokého mustanga a jeď na něm co nejdál, tak daleko, až se dotkneš hvězd.
nevím kdo to řekl, ani Google to nenašel, možná jsem si spojil víc citátů dohromady, což jde taky

Jedno z mých tří životních hesel. Fakt už si nepamatuji, kdo to řekl nebo napsal, ale to je jedno.
Důležité je, že to heslo existuje a že je to motivace jako málokterá.
Každému, kdo k tomu přičichne, se líbí pohodlný život. A já říkám proč ne. Měj pohodlný život. Ale je skutečně tak pohodlný jak říkáš, nebo může být pohodlnější?
B je správně. Čím větší odměnu budeš dostávat, tím pohodlnější život budeš mít (a tím míň pak budeš pracovat). Tou prací nemyslím, že bys měl dělat na půl úvazku, protože tvoje odměna se zdvojnásobí a tobě stačí málo.
Myslím tím, že jakmile se naučíš dělat s vášní, tak ti bude stačit míň času na to, abys odvedl stejný kus práce. A tomu já říkám část pohodlí.
Zkus si představit toho černého mustanga, ten vítr ve vlasech a hlavně … hlavně ty hvězdy.
Máš na to.

Jsi příklad, který inspiruje.

A to ostatní ani neví, jak na sobě děláš a jak jsi daleko. To oni jenom vidí ten tvůj zářící úsměv a to nadšení (tu vášeň) do práce. Kdyby věděli, jak jsi na tom dobře i v jiných záležitostech než jen v úsměvu a nadšení, tak by se k tobě asi nastěhovali.
Takže si to nech pro sebe (na stránky je odkázat můžeš) a nenech se vyrušovat. Nech se jen inspirovat – sem tam někdo něco udělá líp, a to je tvoje další motivační prostředí. Jednak budeš znát lepší postup a pak ho ještě při práci nebo při ranní či večerní hodince myšlení vyšperkuješ.
A tak to má být, tak to funguje, tak se zvyšuje první kosmická na druhou kosmickou rychlost.
Den ode dne je jasnější, že to byla dobrá volba.
A den ode dne je jistější ten úspěch.
A den ode dne jsi na tom líp.
A den ode dne na to máš víc a víc.
To dáš.

A teď to dáme dohromady.

Takže už jsi zjistil, že v každém oboru se dá povýšit na vyšší místa za vyšší plat a jestli to někde nejde, tak se připravuj na vstup do oboru, kde to jde.
Zároveň ale používáš ráno hodinu hlavu (trénink mozku) a když to dáš dohromady s touto informací, tak tvůj sešit bude z půlky plný.
Já jsem si to vyzkoušel místo tebe a přilítlo mi 42 nápadů jak se nechat povýšit.
A to jsem je dál nerozepisoval. Počítám každý by šel ještě rozepsat o dvacet třicet bodů.
Z toho jsem usoudil, že tvůj sešit bude brzo plný.
A to jsem ti ještě nenapsal všechny možnosti, tedy příležitosti, které tě budou potkávat.
Takže jedeš dopředu první kosmickou rychlostí? To se brzo odpoutáš…
Tak je vidět, že se tomu věnuješ pravidelně, a že na to máš.
Klobouk dolů před tu šťavnato

Když do plánu dáš veškerou vytrvalost a odhodlání, je předem splněn.

Zásada je nepolevovat, nevracet se, nesestupovat z piedestalu.
Tvoje vytrvalost a odhodlání je úžasná. Ty to víš. Dokázal jsi si to už mockrát a zatím v případech kdy o nic nešlo. A teď jde o ten skvělý život. O tu firmu, jak jsem říkal, kde jsi největší akcionář. A ty z těch akcií chceš vyždímat slušný dividendy (prožitky).
Klasická firma jede na zisk. Jejich zisk jsou peníze. Tvůj zisk jsou prožitky (i formou peněz, které pak za ty prožitky směníš).
Přemýšlím nad tím a něco mi říká, že bych měl mít taky nějaký akcie v té tvé firmě Život.
Co ty na to? Za motivaci.
OK. Takže vždycky, když se uvidíme, platíš mi úsměvem.
To dáš.

Když jdeš na cestu, máš znát cíl a trasu.

Už jsme to řešili a jestli jsi jeden z těch, co už má vypracovaný marketingový plán života, tak se dnes bude při čtení jen usmívat.
Pokud ho nemáš udělej si ho, nebo napiš (mp zavináč motivace tečka top) a já ti s ním pomůžu.
Ať tak či tak, je dobré si tu cestu lehce rozvrhnout. Každý den pár kilometrů znamená, že se blížíš k cíli.
Když máš fakt jasný plán, dáš to letecky, je to rychlejší, pohodlnější ale zase jsi ošizen o spoustu zkušeností z cesty.
Dej to jak chceš, ale dej to.
Totiž ty na to máš.

Příklady táhnou.

Znát příběhy je dobré, i mne to motivuje.
Jeden (obyčejný) řidič, který na sobě pracoval, četl knihy o marketingu, naučil se přemýšlet a praktikoval nápady, se rozhodl, že to zkusí naostro. V době kdy se rozhodl, bral podprůměrný příjem. Během roku se díky přípravě (a dalšímu samostudiu) stal uznávaným lektorem marketingu a vydělával sto tisíc měsíčně (skoro desetinásobek původního platu). Díky své vášni, které propadl – a mluvím pořád o marketingu, se za další rok dostal na téměř dvě stě tisíc měsíčně.
Se střední školou, s rodinou v zádech (marketing nikdy nestudoval, prostě ho zaujal a četl a četl a četl – jo, četl i osobní rozvoj)
A to ještě nebyla ta zlatá doba, co je dnes.
Máš na to taky. Jdi polehoučku, čti pomaloučku a výsledek se dostaví.
Půjdeš do toho naplno, budeš číst hodně, přemýšlet hodně a výsledek se taky dostaví – ale dřív!
To dáš.

Nejsi jediný, kdo dosáhne vyšší mety – měl bys znát příklady.

Nikdo se nenarodil jako ředitel velké firmy (to by taky dopadlo, bez zkušeností). Každý někdy začínal a začínali různě.
Měl jsem na semináři holčinu (ale krásnou) a ta byla nešťastná ze života. Manžel pil, ona se starala o domácnost a o děti a jako vyučená švadlena si doma přivydělávala šitím, aby měli doma vůbec co jíst. Ale byla bystrá a měla inteligentní otázky k tomu, co jsem říkal. Večer mi ale řekla, že ji už život nebaví.
Tak jsem jí vysvětlil, co má doma změnit a aby to nebylo přehlédnuto, aby o změnách komunikovala s mužem. A pozval jsem je oba na další seminář. Přijela sama. Vysvětlila mi, co všechno změnila a odpovědí jí bylo jen, že navždy zůstane hloupá husa.
Pozval jsem jí na školení obchodníků (měla na to evidentně vlohy) a ten absolvovala (všechny tři části).
Za půl roku mi volala, že vydělává čtvrt milionu měsíčně. Dneska je to jeden z nejlepších obchodníků – má nejspokojenější zákazníky a už nemusí shánět nové (dává takový servis).
A víš, kdo ji nejvíc namotivoval? Její manžel, tím, že ona dokázala změnit skoro všechno (včetně myšlení a účesu), a on nedokázal změnit nic ještě jí řekl to o té huse.
Máš na to taky.

Možná „jenom“ povýšíš.

Všechno se rozrůstá, všechno expanduje a je třeba více lidí. A ty lidi je třeba učit. A pak je potřeba je vést.
Sci-fi definitivně odchází, ukazuje se nám ta úžasná realita.
Je úplně jedno jestli jsi dnes jen řadový obchodník, řadový ouřada atd.
Nabírají se lidi, protože se pro ně vytváří místa. A ty vidíš příležitost. Můžeš je učit nebo vést (další oficiální krok nahoru).
A ty s úsměvem a lehkostí svého přednesu, s tou vášní, kterou do toho dáváš a s těmi zkušenostmi co máš, jsi první na řadě.
Vidíš to taky? Můžu blahopřát?
Máš na to.
Nikdo jiný si to víc nezaslouží.
A ty to dáš.