Archiv pro měsíc: Listopad 2015

Opakem nemoci je moc.

Málokdo ví, že dnešní heslo je pravdivé nejen fyzicky, ale i psychicky. Bavíme se o moci nad sebou.
Když víš, že na co sáhneš, to se ti podaří (moc), tak se psychicky utvrzuješ v tom, že kdykoliv „to dáš“ – „dokážeš“.
Když si nevěříš a hledáš problémy a důvody proč něco nezvládneš (ne-moc), tak to fakt nezvládneš.
Oběma větama totiž programuješ svoje podvědomí, tou pozitivní posiluješ svoje sebevědomí (moc), tou negativní ho oslabuješ (nemoc).
Tu klasiku asi znáš – když jsi zdráv tak můžeš, když jsi nemocen, tak nemůžeš.
Máš na to abys mohl vždycky.
Přeji ti, abys měl vždy tu moc (tedy abys vždycky mohl a chtěl).

 

Říkej sám sobě pravdu a věř, že pak už vždy rozpoznáš lež.

Hodně si lidí si říká „nejsem dobrý“ nebo naopak „jsem dobrý“, „to nebyla moje chyba“ nebo naopak, “ to byla moje chyba“.
Jedna věc, důležitá, mysli pozitivně.
Druhá věc, nelži sám sobě. Slova jako “ takovou ženskou já nemůže nikdy mít“ – to je lež, možná se budeš muset trochu změnit, ale mít ji můžeš.
Takže si raději řekni „Co mám udělat pro, abych měl takovéhoto partnera?“. Jednou jsem tu otázku položil tomu „vzývanému“ objektu. A dostal jsem na ni odpověď. A řídil jsem se tou odpovědí. A výsledek? Ano, ten vztah vznikl a fungoval.
Říkej sám sobě pravdu a rozpoznáš lež. Nauč se to a pozitivně.
Ty na to totiž máš.

Postoj je jedna z nejdůležitějších věcí v životě.

Naše radost z čehokoliv závisí na postoji jaký k tomu máme.
Jsou lidé, kteří se ke všemu staví negativně a na všem hledají chyby. Když ty chyby nenajdou, tak aniž by zajásali, že jsou u něčeho dokonalého, začnou pochybovačně říkat: „No asi to chybu nemá, ale kdyby …“.
Tihle lidé jsou ochuzeni o pocit dokonalosti.
Ne vždy si koupíme něco dokonalé, někdo nám před prodejem vykreslí, co všechno to umí a my pak zjistíme, že umí, ale díky té velké univerzálnosti to nemůže udělat dokonale (stalo se mi to s ručním mixérem). Můj postoj byl ten, že šlehat s ním nebudu, ale rozmixované nebo na kousky nasekané ovoce zelenina atd. nemají chybu. A já jsem spokojen, protože šlehám jednou za rok, ale mixuji a sekám pravidelně.
Stejně tak je to ve vztahu k lidem. každý máme nějakou chybu, ale já hledám na lidech to dobré.
To je můj postoj.
Měj ještě lepší.
Máš na to.

Když tě napadne dobrý nápad, věř, že zároveň existuje způsob jak ho realizovat.

Tak už to na světě chodí, jestliže dostaneš (a ty už víš, že přes nadvědomí, podvědomí, vědomí) nápad, tak existuje způsob, jak ho realizovat. Možná ten způsob budeš muset vymyslet, protože ti byl dán dar, přijít s tím nápadem první.
Edison to tak měl taky. O sto let později byly žárovky všude.
Možná máš nápad a za deset let to bude nejpoužívanější věc, nebo postup nebo učení.
Nikdy se nepodceňuj.
Máš na to.

 

Dosáhnout cíle je dobrá věc, ale ten pokrok, který cestou k tomu uděláš, je zázrak.

Bohatí lidé bývají ochuzeni o nádherné dobrodružství, kterým je cesta k tomu si něco koupit.
Obyčejný člověk, když si stanoví nějaký cíl, musí za ním jít krok po kroku. A tou cestou dosahuje různých pokroků, ať už se něco naučí, nebo dosáhne cestou k velkému úspěchu své malé úspěchy. A všechno se to počítá a všechno tě to povzbuzuje jít dál a dál.
Zažíváš na té cestě malé zázraky a víš, že nic není zadarmo ale taky víš, že na všechno můžeš dosáhnout.
Protože už víš, že na to máš.

 

Nic se neděje náhodou.

Jsou lidé, kteří tvrdí, že všechno je jenom náhoda.
Asi tušíš, že to náhoda není.
Ne náhodou máš přátele, které máš – kdybyste si neměli spolu co říct, tak se neznáte, že? Jsou mezi nimi kolegové z práce? Pak je náhoda vyloučena.
Ale zkusme se na to podívat odborněji.
Naše vědomí komunikuje s podvědomím a to komunikuje s nadvědomím, které komunikuje s nadvědomím ostatních.
Kolikrát se ti stalo, že jsi dlouho někoho neviděl a pak on ti zničehonic zavolá? nebo dokonce bez ohlášení přijde?
Přemýšlej nad svými myšlenkami, když totiž tvoje nadvědomí umí předat takový vzkaz, co myslíš, že by ještě mohlo předat?
Máš na to.

Nakrm oči přírodou.

Včera jsme nakrmili uši a dnes nakrmíme oči.
Zkus se dívat hodinu v televizi na seriál atd. a zkus se dívat hodinu na přírodu (jako fakt na přírodu – v zimě i na fotce).
Ten rozdíl cítíš sám v sobě. Ty pocity, které budeš mít, jsou natolik rozdílné, že jsi-li chytrý, a ty jsi, tak máš další návod jak se namotivovat.
A když si vezmeš do přírody blok a pastelky a zkusíš strom, květinu, keř atd. nakreslit, budeš zírat jak tě to nabije.
Jasně obrázek napoprvé asi nic moc, to se změní když začneš kreslit třeba jen list a pak teprve víc.
Ale to jak tě to nabije …
A k tomu nakrmený oči…

Vynech monotónní hudbu.

Rozdíl mezi arabskou, indickou atd. na jedné straně a evropskou a americkou kulturou, je v tom, že jsme civilizovanější a máme rádi změnu, objevování nových cest atd.
Kořeny leží mimo jiné v hudbě. Monotónní hudba je základem stereotypního chování.
Stereotypy máme každý, ale západní civilizace jde vpřed. A je to vidět na každém kroku.
Zkus si pustit Vivaldiho Čtyři roční období (klidně něco jiného) a zaposlouchej se. Povzbudí tě to i kdybys doteď neměl rád vážnou hudbu.
A zkus si pustit arabskou melodii – ten rozdíl v tom jak se cítíš je neskutečný.
Teď už víš, že i techno je svým způsobem monotónní hudba.
A až zkusíš vysokotónovou skladbu, tak budeš zírat co se bude dít.
Jedna z věcí, která tě urychlí.

Chceš-li znát své možnosti, koukni se večer na noční oblohu. Ta nekonečná velikost je stejná jako nekonečná velikost tvých možností.

Vlastně máš obrovské štěstí, že jsi člověk. Třeba takové prase nemůže otočit hlavu k nebi, neumožňuje mu to konstrukce těla.
Taky to prase má jen pár možností (nepočítám recepty).
To ty máš nekonečně možností.
Dokonce se na to nebe můžeš dívat i ve dne, což ti zvýší sebevědomí. Když se koukáš dolů je to obráceně (ale sem tam se na cestu podívej).
Dokonce i tvé tělo je uzpůsobeno velkému množství možností.
A co teprve hlava. Co ta má možností.
Hlava je chytrá.
Ta tvoje taky.
Máš na to.

Buď spravedlivý.

Máš-li o něčem nebo někom rozhodovat, měl bys být nad věcí, nestranný a tudíž spravedlivý.
Vyslechni obě strany, přemýšlej a pak se v klidu rozhoduj.
Pokud toto vždy dodržíš, máš šanci na to abys byl spravedlivý.
Být spravedlivý je víc než být silný.
Jako spravedlivý jsi totiž silnější než ostatní.
Stejně tak ale obráceně, nejsi-li spravedlivý, jsi nejslabší z nejslabších.
Ale ty jsi spravedlivý.
Máš na to.

Dávej kontrolovaně průchod svým emocím.

Taky se mi někdy chce na někoho zvýšit hlas nebo rovnou zařvát. A dělával jsem to, sice nijak dramaticky, ale dělal. Přitom je jednoduché se toho zbavit.
Lze naprosto kontrolovat své emoce od smutku přes naštvání až po dokonalou radost.
Začneme odzadu, radost můžeme většinou dávat najevo, pakliže dojde k situaci kdy nemůžeme, tak ji polkneme. Stejně jako naštvání. A až můžeme, tak to na svět vyplivneme, radostí si zatancujeme nebo uvolníme emoce naštvání křikem do daleko: „Ďáble, ty rohatý flétnisto, cos to zase zpískal…“.
Překonat smutek je ještě jednodušší, vyrazíme mezi lidi. Je jedno, jestli si sednete na pivo nebo zajdete do kostela. Nejlepší je vyrazit na hokejový, fotbalový atd. zápas. Vyberete si skupinku fanoušků a fandíte s nimi – až to jednou použijete, budete zírat jak to funguje (dobrá rada, vyberte si fanoušky vítězného týmu – nejčastěji domácí – ať nejste po zápase zase smutní, tentokrát z prohry).

Toužíš-li po lásce, dočkáš se, když začneš milovat první.

A není to jen o lásce mezi dvěma lidmi.
Platí to vždy a všude.
Miluješ-li své přátele, budou tě taky milovat. Budeš-li se na ně dívat přes prsty, budou se také dívat přes prsty.
A co tvůj život? Jen tak přežíváš a život ti to vrací dalším přežíváním? Začni ho milovat (nic lepšího než život neexistuje) a on ti to vrátí.
Umíš fotit a děláš to jen na oslavách nebo v hospodě? Začni hledat krásnou věc, kterou vyfotíš a příroda se ti rozkryje a ukáže ti svou skutečnou krásu.
Začni první…

Měj svůj duchovní život.

Nemyslím tím náboženství ani žádnou sektu. To bych v životě neudělal.
Měj svoje duchovno bez náboženství.
Podporuj dobré věci a dobré projekty (svůj především).
Pochval každého, jehož snaha je viditelná.
Pomáhej těm, kteří si neumí pomoci nebo ne dokonale (handicapovaným, opuštěným atd.), někdy třeba jen DMSkou (dárcovská sms v hodnotě kolem 30,- Kč) a někdy věnuj víc.
Rozlišuj komu pomáháš – dětské domovy by měly mít přednost před nadací pro dětské domovy (nadace tvé peníze částečně spotřebuje, zatímco dětský domov jich využije ve 100% částce).
Američané mají dobrý zvyk, dávat deset procent platu na charitu. Ono se teda líp dává 10 tisíc ze sto tisíc než jeden tisíc z deseti vydělaných. Ale nic ti nebrání abys někam dával jedno procento.
Tím obrovsky vyrosteš.
Nevyrosteš nebo nevyspěješ o jedno procento, vyspěješ mnohem víc. A kdykoliv to procento někam budeš posílat budeš na sebe hrdý.
A hlavně, představ si, jak budeš moci už po prvním procentu říct:
„já dávám procento na charitu, tedy pomáhám …“.

Nauč se prožívat ticho.

Dnes je čím dál víc hluku a technika nám umožňuje dát si na uši sluchátka a pouštět si líbeznější věci, v podstatě jde ale zase o druh hluku.
Určitě máš doma sluchátka a tak ti nebude dělat problém si je nasadit a prožít … ticho. Takové ticho, že cítíš vlastní puls.
Takové ticho, že můžeš v klidu přemýšlet, případně si pustit úžasnou melodii, kterou si pamatuješ, tedy pustíš si ji z paměti.
Ale můžeš jen tak přemýšlet.
Můžeš u toho koukat na přírodu (i v televizi bez zvuku).
Dej tomu pár vteřin každý den, minuty si pak přidáš nebo ubereš podle potřeby.

Majetek je skvělá věc, ale svoboda je ještě skvělejší.

Tím, co dnes napíšu nehodlám navádět, že nemáš chtít svůj byt nebo dům nebo auto. Naopak to všechno je součást svobody.
Přesto jsou lidé, kteří jsou ještě svobodnější. Příběh mých přátel mne vždycky nadchne.
Každý miluje změnu a tito dva jsou toho ztělesněním. Rozhodli se, že aby se nemuseli stěhovat, koupí si pojízdný dům. Začali karavanem – jak sami řekli, žádné extra pohodlí, ale soukromí a možnost být doma kdekoliv to pohodlí nahradily.
Pak si koupili obytný vůz a dokonce s ním jezdili i do práce – a říkali, ještě lepší svoboda, večer usínáme na kopci, abychom viděli západ slunce a ráno východ slunce. A bylo z nich cítit a dokonce i vidět jak srší energií.
Obytný vůz si nechali, jezdí s ním do práce a semtam se místo domů jedou spát někam jinam (víkendy teda skoro všechny).
Pořídili si k tomu mobilhome (takový ten domeček, který vám na požádání převezou jinam, ale už tam máte zapojenou vodu a plyn).
Svojí svobodou jsou nadšení a využívají jí beze zbytku.
Začni procházkama na různá místa, kde v klidu posedíš a pokocháš se krajinou a pochopíš tu svobodu.

Dobrý herec se pozná podle toho, že jeho výkon předčí samotné dílo či předlohu.

Ty jsi taky herec. Hraješ divadelní hru, která se jmenuje Tvůj život.
Když ho hraješ nadšeně a s láskou, nikdo nepochybuje, že jsi šťastný člověk (a už tím, že to hraješ tak dokonale, tak šťastný jsi).
Naproti tomu jsou lidé, co hrají tu svou divadelní hru bez nadšení, se zlostí a vypadá to, že je někdo nutí žít. Někdy mám dojem, že některé lidi někdo ráno snad navádí aby byli nepříjemní a nespokojení, protože normální člověk to není schopen předvést bez nápovědy.
Ale zpět k tobě. Jsi dokonalost sama a to nadšení, které není jen vidět, ale je i slyšet (ten úžasný tón hlasu, ta dokonalá intonace) je nakažlivé.
Vsadím se s tebou, že kolem tebe budou brzo všichni tak úžasní jako ty.

Každý den existují dvě kouzelné chvíle.

Jedna je těsně po probuzení a druhá je těsně před usnutím. Tedy chvíle, kdy se mozek dostává do úsporného (ještě ne spícího) režimu.
Právě v těchto chvílích nejlíp naprogramuješ svůj mozek.
To co budeš v těchto chvílích mít na mysli, se programuje stoprocentně do podvědomí.
A ty už víš, že podvědomí určuje sled událostí tvého života.
Bacha, funguje to i na negativní programování, takže vážně sleduj nad čím v těchto fázích spánku přemýšlíš.
Ty to ale umíš kontrolovat, takže ti přeji úspěšné programování.

Denně pij milionový čaj.

V podstatě se jedná o tvůj obyčejný čaj, který piješ na závěr dne. Já třeba používám meduňkový na dobré spaní.
Důležité ale je, co u toho děláš.
Sedneš si ke stolu, vytáhneš deníček a píšeš si.
Všechno dobré co se ti podařilo – nejen, že si to připomeneš, ale zároveň si uvědomíš co ti to přineslo.
Všechno, co se ti nepodařilo – i méně povedené věty – k těm si napiš, čím je od zítřka budeš nahrazovat.
Všechny zajímavé lidi, které jsi potkal – i opakovaně – a když k tomu napíšeš, co zajímavého řekli a čím tě obohatili, tak zjistíš, s kým se více stýkat.
A proč milionový čaj? Tímhle psaním si uvědomuješ realitu, kterou bys jinak zapoměl. A tím rosteš. Když rosteš, víc vyděláváš.
Takže miliardový?

Kašli na přehmaty a žij úspěchem.

Sem tam se skoro každému stane, že něco udělá špatně, někde se špatně vyjádří. Pak ho to mrzí a přemítá o tom.
Kašli na tyhle přehmaty, tím, že si nad tím lámeš hlavu to do té hlavy ještě víc fixuješ.
Vzpomeň si místo toho na úspěch, kterého jsi dosáhl. A pak na další a na další – tím ty úspěchy fixuješ do hlavy a budeš překvapen, těch přehmatů bude méně a méně až jednou nebudou vůbec.
Úspěšně sis totiž naprogramoval úspěšnost a úspěšný člověk přehmaty nedělá.
Takže jdeme přemýšlet nad těmi úspěchy.
Co si to tak napsat?

Najdi si místa, kde se cítíš dobře.

Každé místo je jiné. Ale domov je nejkrásnější. To neznamená, že ho musíš mít na jednom místě.
Jeden pravdivý příběh člověka. Tento človíček posedlý kreativitou má několik míst, která jsou, na tu kterou činnost nejlepší.
Umí přednášet a přednáší si tréninkově u televize (nevnímá co oni říkají, ale on na ty lidi na obrazovce mluví a tím trénuje), píše básničky a k tomu potřebuje ruch – píše v putyce u piva), učí se za chůze v parku nebo pohledem do parku atd. Má víc míst a funguje podle toho kde je, ale víc než stoprocentně.
Nevím jestli ti něco říká energoindex člověka, ale on se dokázal dostat z 0,1 na 3,8 (4 je maximum, 0 je smrt) – to je 3800% původního stavu.
Najdi si také svá místa.
Zkus si to.

Čas růstu a zrání je nejkouzelnější, i když delší, období.

Vem jablíčko, zasaď pecičky, po pár letech ho naroubuj a pak budeš každý rok pozorovat na jaře květy, v létě zelené plody a na podzim se začne to jablíčko krásně zbarvovat. Pak už taky každý rok sklízíš úrodu.
Stejné je to v životě. Nejdřív jsi lezl po zemi, pak po čtyřech, pak první krůčky, paj jsi žvatlal, pak jsi mluvil, pak přišly první kresby (hieroglify), pak první písmenka, celé věty, pak ses učil a učil a tak dále.
Dnes z toho všeho sklízíš denně úrodu (chceš-li to brát podle výplaty tak každý měsíc).
Každý si tím prošel. Každý.
A přesto skoro každý když se do něčeho pustí, najednou chce hned výsledek. To je podivné.
Uč se, dělej na svém projektu a užívej si tu dobu růstu a zrání.
A těš se na sklizeň, čím víc na tom děláš, tím větší ta sklizeň bude.

Překonej sám sebe.

Je až neuvěřitelné, jak člověk dokáže překonávat sebe – dnes a denně. A jsou to i lidé s handicapem.
Jeden z nejznámějších je Stephen Hawking – upoutaný na invalidním vozíku, není schopen mluvit a je přitom profesorem v Cambridgi a jedním z nejpopulárnějších spisovatelů o vesmíru.
Dokáže-li toto handicapovaný člověk, co by všechno mohl dokázat člověk úplně zdravý?
A to ty jsi.
Tvá budoucnost je neomezená (respektive je omezená pouze tvou fantazií).

Zachovej si svůj osobní život.

Vědeckotechnická revoluce nám mimo jiné přinesla sociální sítě. Tehdy jsem si myslel, že to je šance pro ty, kteří neumí komunikovat napřímo, aby konečně měli také přátele.
A měl jsem pravdu, jen to zároveň odnaučilo komunikovat ty, co to zvládalo. A tak si dnes všichni lajkují (navzájem bez toho, že by daný příspěvek byl dobrý – jen proto, že „ona mi taky všechno lajkuje“) a všichni píší, že teď jsou na pivu, a na snídani měli …
Napsal jsem všichni, ale všichni to nejsou.
Ti chytřejší si své soukromí chrání.
Ti ještě chytřejší si raději s přáteli popovídají než napíší.
A ty na to máš taky.

Učení je jako plavání proti proudu. Na chvíli přestaneš plavat a proud tě vrátí zpátky.
čínské přísloví

Celý život se učíme. Nejdřív doma, pak ve škole, pak v práci.
A přece to někteří ignorují.
Dnes je ale tak rychlá doba, že když jen trochu zaspíš vývoj (například v marketingu), za rok jsou tvoje nástroje nefunkční.
Uč se, vnímej informace, neboj se říct si o informace (v práci to dokonce uvítají) a jdi stále vepředu před ostatními.
Zaměstnávej mozek učením, protože to je pro něj trénink jak pro tvoje svaly.
Máš na to.

Nesuď dne před večerem.

Mnohokrát se nám každému stalo, že nás něco uvedlo do stavu zlosti, bezradnosti až bezvýchodnosti.
To bylo v daném okamžiku – například nám ráno ujel autobus a my jsme byli bezradní, jak se dostaneme do práce. To co ráno vypadalo jako neštěstí se během dne rozplynulo. Ano, přijeli jsme později do práce ale všechno jsme stihli.
A teď si představte, že se dozvíte, že ten autobus měl nehodu. Najednou vidíte, že jste ztratili sice hodinu, ale ušetřili týdny léčení.
Některé věci vypadají hrozně, ale ve skutečnosti většina z nich funguje pro nás.
A tak je to i se vztahy. To, že se s tebou teď někdo nebaví, to může být štěstí – ale to se zase ukáže časem.

Právo kritizovat má ten, kdo má odvahu pomáhat.
Abraham Lincoln

Jsou lidé, kteří pořád někoho jen napomínají a kritizují.
Ty mezi ně nepatříš a já ti vysvětlím proč. Ono je to už v tom citátu, ale dám to i s malým dovysvětlením.
Kritika se nikomu nelíbí, ale například zdokonalování otázkou s údivem (Proč jsi to neudělal takhle, když to umíš?) je přijatelnější.
Samozřejmě nejlepší je navádět jak se zachovat, jak to udělat, prostě pomoci tomu člověku, aby to příště zvládl lépe.
A tím jak těm lidem pomáháme jsme je přestali kritizovat.
Oni taky čím jsou dokonalejší, tím méně se s kritikou mají šanci potkat.
Stejně jako ty.

Zahoď nepříjemné vzpomínky a uděláš si tak místo na ty příjemné.

Někdo sebou vláčí staré „šrámy“ a pořád dokola si je ještě prohlíží. Pořád se tím vrací do minulosti. A ještě mu to ubírá místo na dobré vzpomínky.
Moudrý člověk vzpomíná jen na to dobré a to ho také lépe udržuje v dobré náladě.
Nejlepší je vzpomínat na úspěchy, to tě to potom tak chytí, že chceš zažít další úspěch.
A tak na něm začneš dělat.
Těším se na výsledek.

Některé charaktery jsou nezlomné, protože jsou pružné.
Stanislav Jerzy Lec

Víte, že mosty se staví zčásti pružné? Je to proto, aby když na ně vjede velký náklad, aby nepraskly ale jen se mírně prohnuly. Totiž co je ohebné, je hůř zlomitelné.
Stejně tak je to s charaktery lidí. Měj pevný charakter, ale pružný. Můžeš být tvrdý a neústupný, ale nebuď úplně tvrdý na lidi v nějaké zoufalé situaci (nemyslím tím ty věčné ufňukánky, ale může být třeba pohřeb v rodině atd.).
Jde o to nebýt úplně stereotypní, ale umět se lehce s noblesou sobě vlastní přizpůsobit dané situaci.
Respektuj pomalejší růst ostatních, ale sám se nebrzdi.

Malý oheň může zapálit veliký les.

Špatně použité slovo, lež, pohlavek, to všechno jsou malé věci, které ale dokážou způsobit velkou pohromu.
Každý by si měl uvědomit, co říká a jak to říká.
Ty jsi na tom líp, ty máš dar slova vážit, ale stejně – zvažuješ vždycky?
Už posuzování druhých je nebezpečná hra.
A co takhle se na to podívat pozitivně. Takové dobře mířené pochvalné nebo motivující slovo – to by mělo taky fungovat.
Chtěl bys aby tě ostatní povzbuzovali?
Dělej to taky.
Teď když víš, že malé slovo může rozpálit lidi k neuvěřitelným výkonům.

Je tolik krásných věcí, které nepotřebuješ…

V jednoduchosti je síla, známé to pravidlo.
A pak existuje jedno ještě lepší, co by sis sebou vzal na opuštěný ostrov?
Zkus si sednout a napsat, bez kterých věcí se neobejdeš. Ale fakt neobejdeš (a možná budeš muset jít i nakupovat). Na jiný papír si piš věci, které máš a přitom je k životu nepotřebuješ (a možná budeš prodávat).
Příliš věcí kolem tebe rozptyluje, mohl bych o tom napsat román (televize, „jednoduché“ časopisy – nejlíp s televizním programem, letáky z obchodů), dýmka, globus ….
Jak seš na tom ty?
Napiš mi to na mail