Chovej se velkoryse.
Sem tam nás někdo rozčílí, a pak záleží na nás jak dlouho ten vztek udržíme, tedy jak dlouho ho budeme krmit.
Čteš dobře, ten vztek v sobě krmíš, svými silami, svou energií.
A aby tě to nestálo příliš mnoho sil, tak klasika je napočítat do deseti a soustředit se na to počítání – mozek přijde na jiné myšlenky a když se vrátíš ke vzteku musel by ses hodně snažit aby byl znova tak veliký jako na začátku.
Pak přichází fáze odpouštění. Ta je důležitá hlavně pro tebe, tobě se uleví. Takže mávnem rukou, někdo se slovy „je to vůl“, někdo se slovy „odpouštím ti“, někdo se s úsměvem a slovy „blahoslavení chudí duchem, neboť jejich bude království nebeské“.
Zachoval ses velkoryse, odpustil jsi (a je jedno jakými slovy) a za to se ti neskutečně uleví.
Dokonalost sama.
To dáš kdykoliv na počkání.
Máš na to.