Filozofie vzájemného obohacení
Už ani nevím, kde jsem se ji dozvěděl. Faktem ale zůstává, že funguje a chápe a funguje na tom pět procent lidí (dneska se dozvíš, jak jsi na tom).
Uvedu to na příkladu. Když se potkáme a já ti dám stovku a ty mi dáš taky stovku, tak jsme si vyměnili dvě stovky, ale nikdo z nás není bohatší, jsme na tom stejně jako jsme byli.
Ale když se potkáme a já ti předám svou myšlenku a ty mi předáš svou myšlenku, tak jsme oba bohatší (použili jsme to, co jsme dostali v základní výbavě – mysl, nic víc).
Takhle kdysi vznikl náš Mozkový trust (jak jsme tu naši sešlost nazývali). Scházeli jsme se jednou týdně a každý řekl, co by potřeboval vyřešit, vysvětlil, na co už přišel a co není na věci dořešeno a co má být cílem. Tím uvedl ostatní v lehký přehled a každý si vzal tužku a papír a psal řešení, která ho napadala. A fungovalo to. Bylo neuvěřitelné, že lidé, kteří byli zcela mimo daný obor dokázali najít řešení. První dny jsme z toho byli paf. Pak už jsme se nezdržovali a každý týden řešili. Všichni fungovali jak nikdy (mozky na stejné frekvenci – k tomu se taky dostaneme).
Máš na to abys se zúčastnil motivačního setkání, kde bychom znovu obnovili Mozkový trust?
Jestli ano napiš na mt (zavináč) motivace (tečka) top. Budu se těšit a dám ti vědět, kdy se sejdeme.