Chvilkama se dokaž odprostit od světa.
Jsme neustále pod nějakou kontrolou? Neustále ne, ale vštípili nám, že ano. Pamatuješ jak říkali: „Tohle nedělej, co si lidi budou myslet…“ apod.
Takže zaprvé, lidi dnes mají tak zamotanou šišku, že si málokdy něco myslí.
Zadruhé, opravdu nám vždycky záleží na tom, co si lidé myslí?
Zatřetí, co kdyby si jednou mysleli, že jsme buď tak šťastní nebo jsme blázni?
Dám ti příklad, jdeš na vycházku a vidíš spadané listí. Děti do něj radostně kopou, házejí ho nad hlavu… Co myslíš, jsou to blázni? Nejsou. Jsou hravý.
Buď taky hravý. V létě jsme u výborné kámošky dali dítěti bublifuk. Jemu to ještě moc nešlo, ale my dospělí jsme se vyblbnuli. Jsme blázni? Ne, jsme pořád hraví. Pořád to v nás je.
Jen je nám hloupý vzít bublifuk a jít do parku blbnout. Ale není nám blbý si na sebe vzít elasťáky a jít do parku napodobovat běh.
Něco nás blbě naučili.
Buď hravý, všude, kde to jde.
To dáš a rád.