Každý z nás rád řídí auto – srovnáme to se životem.
Představ si, že si sedneš do auta a jedeš. Rozjedeš ho na velkou rychlost (jako dítě jsi život uměl rozpumpovat na velkou rychlost). A pak najednou sundáš ruce z volantu, dáš si je do klína a s přesvědčením „ono to nějak dopadne“ budeš jen přihlížet tomu, co se děje.
Teď se asi směješ (já taky), ale lidé se ke svému životu takhle chovají. Nevím z jakého důvodu, ale odmítají řídit svoje myšlenky a svůj život.
Na silnici by to neudělali. V životě to dělají. A navíc, aby mne ještě více rozesmáli, tak to omlouvají slovy „to vždycky nějak dopadlo“ nebo „takový je život“.
Víš co je zvláštní? U těch co umí řídit auto – ten kdo ho umí opravdu řídit, tedy vnímat provoz a reagovat včas (má dokonalý přehled o tom, co se kolem něj děje), nejezdí brzda plyn ale plynule, připraví se na cestu (aby nebloudil), zařadí se do pruhu, ze kterýho může bezpečně odbočit (přemýšlí do budoucnosti), ten si umí řídit i vlastní život. Ti, co dělají pravý opak, ti spoléhají na náhodu a lítají i v životě ze strany na stranu.
Nauč se řídit svůj život, nedávej ruce do klína, drž je pevně na volantu a jeď „na cíl“.
Máš na to.