Archiv pro měsíc: Květen 2016

Lenost ničí životy i vztahy.

Dnes je tak hektická doba, že s tím, co ses naučil ve škole už nevystačíš. Každý z nás se dovzdělávává ať už pomocí seminářů, knížek, čtením odborných publikací nebo článků. Kdybychom to nedělali, sešli bychom z výsluní.
Uvedu ti příklad na partnerském vztahu. Dva jsou do sebe nejdřív zahleděni (něco je na sobě láká), pak zamilovaní (to už ví, že si rozumí) a pak zažívají prožívání vztahu (nemusí to být zrovna manželství). Při tom prožívání si sdělují své názory, pomáhají si, prožívají láskyplné chvíle.
Jenže pak to najednou uvadá. A víš proč? Protože už si jeden druhému dali všechno, co uměli.
Ale tohle nepotká někoho, kdo šlape dál, kdo vymýšlí nové výlety, nové recepty, prostě nové zážitky. Samozřejmě na tom musí pracovat oba, oba musí zapojit mysl a oba musí jít v myšlenkách dál. Když i třeba jen jeden z nich stojí (nečte, nevzdělává se, nepřemýšlí) a nepřináší nic nového, ten druhý hledá tu inovaci jinde.
Kdo není v pohybu, ztrácí své místo a postavení (v životě i v práci).
Ty máš ale na to jít stále vpřed.
Máš na to.

Skutečný nepřítel lidstva je nevědomost.

Lidé už si nepamatují, že když byli malí, tak byli hraví a chtěli vyhrávat. A pro výhru dělali cokoliv.
Dnes by chtěli taky vyhrávat, ale už pro nejsou schopni nic udělat. Nevědomost jim říká „drž se v průměru“.
Jednoprocentní skupina si to ale pamatuje a vyhrávat, uspět, dokázat cokoliv je pro ně samozřejmostí.
Stejnou samozřejmostí pro ně je, že už nemusí soutěžit, že prostě budou dělat jen něco navíc a budou se mít líp, budou vítězit.
Měl bys to mít taky tak pevně v krvi.
Není jiná varianta než úspěch.
Máš na to.

Dělej vše jak nejlépe dovedeš.

Díky myšlení to stejně ještě budeš zdokonalovat, takže to bude lepší a lepší.
Nezapomeň, že všechno co vysíláš (úsměvy, myšlenky, ale i postoj a styl práce), se zrcadlí a vrací k tobě jako bumerang. Nemůžeš dostat nic, co sám nedáváš. A teď si představ, že dáváš víc než ostatní a je to opravdu dobrá služba (práce) lidem, opravdu dobrý přístup a úsměvy. A jak si to představuješ, tak se koukni kolem sebe. Vidíš to? Jsi jiný než ostatní, a tudíž dostaneš lepší odměnu než ostatní.
Je to tak jednoduché.
Nezapomínej lidi povzbudit.
Máš na to.

Kdyby neexistovala poctivost a snaha odvést co nejlíp svou práci, museli bychom to vynalézt jako nejlepší prostředek ke zbohatnutí.
Mirabeau

Čím víc zlepšíš životní úroveň lidem kolem sebe, tím lepší bude i tvoje životní úroveň (ovšem neporovnatelně větší). Zlepšíš ji i povzbuzením i svou službou – i tím, že tomu dáš něco navíc.
Položím ti jednu otázku:
Když už v té práci musíš být, co takhle z toho udělat umělecké dílo?
Co takhle dělat tak, že to bude jako koncert?
Říkal jsi o nějakém koncertě kapely, že to bylo perfektní, nabíjející a že bys šel klidně zase. Tak co kdyby se tohle říkalo o tobě a tvé práci:
„Setkání s ním bylo úžasné, nabilo mne to, a to jak odvádí svou práci, to nemá konkurenci.“
Máš na to (a ještě se ti tím otevírá brána k dalšímu úspěchu).

Jednoprocentní skupina využívá svých nejsilnějších stránek.

Jsou poctiví sami k sobě (to ty taky) i k ostatním, dávají do své práce víc než ostatní, ať už je to nadšení nebo milý přístup, dávají do toho víc.
Naopak drtivá většina lidí z jiné skupiny jede jen na svůj osobní prospěch (oni neví, že ho tím pádem dostávají míň, oni ani neví, že by nemuseli intrikovat atd.).
Jednoprocentní skupina se neptá „Proč to mám udělat?“, ptá se „Jak to mám udělat co nejlíp?“
Zbytek lidí se ptá proč to dělat atd. a když začnou dělat, udělají to aby „bylo splněno“ – nic navíc, žádná přidaná hodnota.
Proto se má Jednoprocentní skupina vždycky líp než zbytek.
Láká tě to? Používat základní výbavu (mysl a nadšení) on-line?
Máš na to.

Jednoprocentní skupina nemá konkurenci.

Jednak má obrovský náskok před ostatními (a bude ho mít ještě dlouho – soudě podle přístupu 95% skupiny) a pak to čemu se na nižších levelech říká konkurence, to je pro 1% úžasným motivačním prostředím. Nebo-li vidíš, že někdo dělá něco líp? Tak tím zdokonalíš i svou práci a díky fungování mysli ji pak zdokonalíš ještě víc (Edison vymyslel žárovku, ale dneska už máme ještě lepší osvětlení).
Na úrovni 1% skupiny už se mezi sebou nesoutěží. Tam se výhradně tvoří. To jedno procento si ani nemůže konkurovat, mohou se jen vzájemně motivovat a využívat vlny nadšení ze života.
Svézt se na takové vlně není obtížné.
Trénuj, máš na to.
To dáš.

Udělej si nové zvyky.

95% lidí žije uvězněno v zajetí svých starých zvyků. Dnes už si vůbec neuvědomují ale ani nepřipouštějí, že by to mohlo být jinak. Že by nemuseli večer tupě zírat na seriál, ale inteligentně přemýšlet nad knihou nebo nad svým sešitem s nápady, nadáním a schopnostmi.
Oni sami sobě díky starým zvykům kradou potenciál času, mysli a nadání – nikdo jiný jim ho vzít nemůže.
5% lidí se s tím nehodlá smířit a sem tam se svou myslí, časem a nadáním pracují.
Jen jedno procento to dělá pravidelně a času tomu věnují víc a víc.
Už jsi tam? V té nejdůležitější jednoprocentní skupině?
Máš na to.

Trénuj svou mysl, postoupíš do dalšího levelu.

95% lidí si vůbec, ale fakt vůbec, neuvědomuje sílu svého myšlení. Proto taky vůbec netuší, jak by mohli jednoduše uspět.
5% lidí si to uvědomuje ale pouze jedno procento s tím denně pracuje dokonale.
Já tě tady pomalu vedu k tomu, abys se vymanil z těch pěti procent a byl v tom jednom procentu. Tam je život nejúžasnější, nejdokonalejší a na „lusknutí prstů“ (vyšší level, ale tam se dostáváme).
Je na tobě, jestli si uvědomíš, že hodina myšlení denně je moc, nebo dostačující, nebo málo na to abys byl v 1% skupině.
Možná, že od zítřka dáš hodinu ráno a půlhodiny večer. Možná dáš ještě víc.
Čím víc ten mozek rozpohybuješ, tím jednodušší to bude.
A ty na to máš.

Základná výbava a nadstandart.

S tím naším vybavením je to jako s autem.
Základní výbava (a teď to hodně shrnu), kola, motor, brzdy, světla, sedadla. Dostal by jsi se s tím do práce, za rodiči, na chalupu nebo na výlet? Dostal, že jo?
Nadstandart (zase jen příklady) autotelefon, čalounění v kůži, roletky na oknech, hi-fi. Dostaneš se díky tomu někam rychleji, nebo se tam dostaneš stejně?
Víš co je zvláštní? Motoru si lidi neváží, brzdy taky jen používají, světla si ani neočistí od prachu…
Ale každému říkají a ukazují tu kůži, ty záclonky, tu muziku jak duní…
A já se ptám, na co ti bude všechen ten nadstandart, když nepoužiješ motor???
Nepřipomíná ti to něco, o čem jsme mluvili?
Važ si své základní výbavy a pečuj o ni. To je to, co tě žene dopředu.
Máš na to.

Tvojí největší investicí je tvoje mysl a čas.

Obojí máme všichni. Ale znova, 95% lidí to nepoužívá. Což je pro tebe jako zástupce 5% lidí, kteří to používají vynikající zpráva.
Je naprosto jasné, že má-li někdo uspět, jsi to ty a další z pětiprocentní skupiny – a ono to tak opravdu je.
Všimni si, že obojí máš zdarma (mysl i čas) – a teď ti řeknu něco, co jsi v životě sám prožil.
Těch 95% lidí si neváží věcí, které jsou zdarma – váží si jen těch, které zaplatili nebo splácí (a ještě si toho váží jen po určitou dobu). Pamatuješ si na to taky? Pamatuješ, jak jsi ochraňoval něco, co se stejně za čas vyměnilo za nové (telefon atd)?
Ale zpátky ke skupině kam patříš ty. Tito lidé si váží víc času a své mysli a obojí využívají v mnohem vyšších procentech.
To z nich dělá úspěšné.
Vítej mezi úspěšnými.
Máš na to.

Jednou z nejlepších věcí, které si můžeš osvojit je objektivita.

Nejen, že ti to ušetří spoustu času, který bys trávil s lidmi, kteří na rozdíl od tebe neví co chtějí, nebo nemají žádné cíle, nejsou čestní atd. Ještě ti to umožní objektivně nahlížet na ty, kterým děláš službu a dát jim takovou službu, kterou opravdu potřebují. A tím pádem nebudeš plýtvat svými silami.
Když děláš pro svět maximum a jsi objektivní (soudný), lidé ti budou stoprocentně věřit a zpětně tě budou podporovat.
Objektivita ti pomůže ve více faktorech života.
Máš co trénovat a věř mi, že…
…máš na to.

Štěstí je vedlejším produktem úspěšné a prospěšné činnosti.
Aristoteles

Kdysi se někdo zeptal dr.Blansharda co je pro člověka nejdůležitější. Ta odpověď stojí za to:
Nejdůležitější pro člověka je, aby našel co mu jde nejlépe (obvykle je to obor, kde je pro ostatní nejužitečnější) a potom aby se mu ze všech sil věnoval.
Ty už jsi možná ten obor našel, nebo jsi na cestě k lepší práci, tak jako tak, když ji děláš, věnuj se jí naplno, buď užitečný těm lidem, se kterými přijdeš do styku. Dostaneš-li se při té práci do stavu vášně, jsi nepřekonatelný, nejužitečnější, nejvyhledávanější ale také nejšťastnější.
Pak je ti splnění jakéhokoliv cíle tak blízko, že ho nejen vidíš, ale i cítíš.
Máš na to.

A především buď vždycky věrný sobě, z čehož pak jasně plyne, že nikoho sám nezradíš.
Wiliam Shakespeare – Hamlet

Čestnost – když tohle řekneš, většina lidí si představí přísně a vážně vypadajícího člověka, který se chová poctivě a spořádaně.
Vážnost ani přísnost není znakem čestnosti, ale ješitnosti – to jen tak na úvod.
I ty jako veselý člověk můžeš být čestný a poctivý.
Jsi-li poctivý k sobě, budeš poctivý i k druhým lidem.
Sokrates napsal, že být poctivý znamená snažit se ze všech svých sil poznat sám sebe, zkoumat sám sebe, a potom se pravdivě ohodnotit, vytvořit si seznam svých nadání, schopností a cílů.
Takže dnes hodinku myšlení věnuj tomu. Rozepiš co všechno umíš (vzpomínej dobře), k čemu máš nadání a jaké jsou tvé cíle (zase to půjde rychleji, když si to všechno uvědomíš a zapojíš do procesu)
Máš na to.

Nadšení, nápady a snaha – kouzlo, které znáš.

Disponuješ obrovskou energií a schopnostmi, které ještě ani z poloviny nevyužíváš.
Ale tvoje nadšení tě vede dál. Co vede, ono tě žene dopředu.
Uděláš-li si z nadšení rovnou vášeň, bude to jako když sepne turbo na motoru. Všechno jde rychleji, všechno jde lépe, protože…

… protože se díky vášni 100% soustředíš (už jsi někdy zkusil dělat něco s vášní a myslet přitom na něco jiného? Nejde to že?).
Máš na to, zamilovat se do svého budoucího života, do své práce atd. tak, že neuhneš z cesty.
Mimochodem, vyrábí se i bi-turbo motory.
Proč bys tou vášní nemohl žít pořád?
Máš na to.

Žij v neustálém vzrušení z toho lepšího života.

To neustálé vzrušení ti totiž nabízí jednu podstatnou věc, a to je touha.
Jestliže máš touhu po úžasném a bohatém životě, to vzrušení tě udržuje v pohotovosti, takže nepropásneš žádnou příležitost.
Příležitost povzbudit, příležitost uplatnit se, příležitost být vzorem, který budou vyhledávat a s radostí napodobovat, a hlavně – příležitost uspět.
Máš na to.

Chybí vám 100% střel, které jste nevystřelili.
Wayne Gretzky

Wayne Gretzky – jeden z nejslavnějších hokejistů, když končil kariéru poskytl novinářům nejobsáhlejší rozhovor za celou svou kariéru. Zazněla tam jedna otázka, kterou bys měl znát. Ta odpověď totiž stojí za to:
Je něco, čeho v životě litujete?
Ano, lituji těch střel, které jsem nevystřelil.
A pak se rozpovídal o tom, co to znamená. Z každých odehraných 60 minut byl na ledě dvacet a více minut. Vyhrál spoustu soubojů, dal spoustu branek a přece – sám si uvědomoval, že ne vždy využil situace na ledě. Někdy zbytečná klička navíc, někdy střídání – ale přitom byla možnost vystřelit na bránu soupeře.
Snaž se abys využil jakoukoliv příležitost, i kdyby ses měl dostat jen o krok dál ke svému cíli, i kdybys měl rozveselit nebo povzbudit jediného člověka.
Všechno se počítá.
Máš na to.

Existují velké pravdy – zákony, podle kterých funguje svět.

Část z nich už znáš, ale je to zatím malá část. Když svou mysl vyčistíš a budeš myslet jen tvůrčím způsobem, budeš i konat jen tvůrčím způsobem (připomínám, že tvůrčí způsob je dnes díky TV a internetu i pouhé usmívání a zlepšování nálady lidem – motivování).
Čím dál seš ve svém pokroku, tím líp se ti žije a přijde den kdy budeš svůj život ovládat na „lusknutí prsty“ (už se k tomu blížíme).
Takže optimismus a tvůrčí způsob života, vylepšování toho, co jsi všechno dělal a dnes už děláš líp.
To je klíč k dalšímu levelu.
Máš na to.

Pocit osobního naplnění se odvíjí od našeho přístupu.

Vždycky existuje potenciál pro zázraky.
Chceš-li z potenciálu udělat jistotu, čti knihy (motivační, knihy z tvého oboru), choď mezi pozitivně naladěné, trénuj mozek, zdokonaluj svoje nápady (když to nepůjde jinak tak aspoň na papíře).
Zasloužíš si „svět zázraků“ (tento termín ještě probereme) a je dobré vědět, že existuje a že jsi jeho součástí (jako jeden z mála).
Svět je totiž úžasný místo.
Zatím pořád trénujeme a fixujeme – zároveň ale zdokonalujeme, ty sám jsi dnes jinde než před pouhými dvěma měsíci.
Máš na to.

Zasaď myšlenku a starej se o ni.

Je to jako s tím polem, samo to poroste, ale když budeš okopávat a odstraňovat plevel, poroste to rychleji a víc, živiny v půdě půjdou jen do toho plodu. Takže myšlenku máš a teď makej na tom, aby jí živiny nebral plevel.
Znám jeden příběh od Earla, který ti to vysvětlí, pobaví tě a nakopne tě.
Jeden kazatel projížděl krajinou, když si všiml farmy. Všechno bylo krásné, opravené nebo nové, k farmě vedla cesta lemovaná stromy a mezi nimi byl trávník a záhony květin. Kazatel tam zastavil a povídá farmáři:
„Bůh vám požehnal krásnou farmou.“
Farmář si ho prohlédl, zamyslel se a odpověděl:
„Ano, požehnal a jsem za to vděčný. Ale měl jste to tady vidět, když se o všechno staral sám.“
Stejně jako ty, buď vděčný za myšlení (své pole) a příležitosti, které se ti dostávají, ale buď ten, který to dovede k dokonalosti, nenech to pole a ty příležitosti zpustnout.
Máš na to.

Stal jsem se bohatým a slavným díky tomu, že jsem několikrát týdně přemýšlel. Většina lidí nepřemýšlí vůbec.
George Bernard Shaw

Neznám školu, na které by učili přemýšlet. Přemýšlet jako přemýšlet. Tedy předmět Přemýšlení. Na každé škole je matematika, jazyky atd, ale nikdo neučí přemýšlet. Přitom je to nejdůležitější v životě. Tenhle předmět by vylepšil ekonomiku celého světa.
Naštěstí se sem tam najde jedinec, co to ostatní učí.
Představ si mozek jako úrodnou půdu, velké pole. Bez práce na něm, leží ladem. Když tam ale zaseješ semínka (myšlenky), tak nastane malý zázrak, něco se klube na svět. Bacha, zasadíš obilí (pozitivní myšlenka), vyroste obilí (úspěch), zasadíš jedovatou bylinu (negativní myšlenka), vyroste jedovatá bylina (neúspěch). Takže si hlídej co sázíš.
Jedno je jisté, úroda bude.
A bude bohatá.
Máš na to.

Dostáváš dva druhy odměny.

Hmotnou a nehmotnou. Tu hmotnou asi nemusím vysvětlovat, dostáváš peníze a za to si kupuješ jídlo, prožitky, auto, dům atd.
Pak je ještě ta odměna nehmotná, což jsou pocity radosti, štěstí, vyrovnaná mysl, vnitřní uspokojení, pochvaly, úžasné lidi kolem sebe atd.
Dostáváš to proto, že jsi si to zasloužil a dostáváš tím víc, čím víc si to zasloužíš.
Kdokoliv chtěl tento zákon obejít vždy skončil neúspěchem, frustrací.
Na velký oheň nestačí pár klacíků, musíš mít dost dřeva.
Chápeš? Jestli ne, tak si napiš o vysvětlení.
(info-zavináč-motivace-tečka-top)

Ostatní slouží zase tobě, a ty se podílíš na jejich odměně.

Dneska jsme bohudíky na sobě závislí čím dál víc. Když rozsvítíš světlo, zapneš sporák, nastartuješ auto atd, ani si neuvědomuješ, že za tím vším stojí stovky lidí, kteří ti slouží a umožňují ti ten jednoduchý, pohodlnější a přitom krásný život. A ty se jim svou platbou podílíš na odměně.
Čím lepší a komplexnější bude jejich služba, tím více peněz jim dáš a tím lépe se mají ti, co tu službu vymysleli, připravili, zajišťují.
Pro změnu zase oni platí tebe, ty dáváš nějakou službu a měl bys vědět, že bys měl být vděčný, že tu službu lidem můžeš dávat. Protože oni se podílejí na tvé odměně.
Věřím, že ode dneška se budeš dívat na každého jinak.
A věřím, že si uvědomíš, že tvá služba by měla být co nejlepší.
Ty na to máš.
Takže to dáš levou zadní.

Jak to bylo dřív a proč se dnes máme líp.

Historii asi znáš, ale podívejme se na to z jiného úhlu.
Dřív se lidé neměli tak dobře jako dnes. Když už měl někdo svůj statek a pole, tak na něm dřel od rána do večera. Zajistil si všechno pro rodinu a přebytky směnil za to, co neměl. Lidé byli oddělení, nebyli na sobě závislí.
Dnes jsou lidé na sobě závislí (a to je dobře, čím víc to bude, tím líp se budeme mít) jako nikdy nebyli a za to vděčíme momentu sjednocování. Lidi kdysi pochopili, že si můžou sice doma upéct chléb, ale stojí to tolik času a energie, že je lepší, když někdo pekl chléb pro více lidí a někdo jiný choval zvířata pro více lidí atd. Tím došlo ke zkvalitnění (každý dělal to, co uměl nejlépe) a k obrovské úspoře času.
Když někdo něco uměl dobře, nebo to vylepšil, ostatní se od něj poučili a všichni to dělali líp. Když to převedu na vynálezy, tak každý vynález plodil další vynálezy nebo zlepšení. Proto dnes žijeme v době, kterou by nám všichni před námi záviděli. Za ojetého Favorita byste v šestnáctým století dostali od Ludvíka zámek (on znal jen kočár a cesty taky nebyly nic extra, jízda byla spíš protřepáním útrob než pohodlným svezením).
Ty umíš taky něco nejlíp a čím líp to budeš dělat, tím větší části světa sloužíš a tím i tvoje odměna je větší.
Máš na to.

Sloužíš světu, a svět tě odmění.

Co to znamená sloužíš a co znamená světu?
Mnoho lidí odmítá, že by měli sloužit (ale stejně slouží – minimálně chodí do práce a vytvářejí nějakou hodnotu, tedy službu lidstvu), je to v nich zakořeněno – s pány jsme skončili (a teď jsme všichni soudruzi – říkávali komančeros) tak není komu sloužit.
Slovo sloužit neznamená nic špatného. Když půjdeš k lékaři a on tě uzdraví, tak udělal dobrou službu na své dobré denní nebo noční službě (slyšíš to tam?). Stejně tak ty děláš službu někomu jinému. Na tom není nic špatného, naopak je to chvályhodné.
Já se třeba nestydím za to, že sloužím lidu – koneckonců jsem za to odměňován.
A co znamená světu, to už asi taky víš. Tvůj svět může být pár lidí kolem tebe (takhle slouží hospodský), může to být celá vesnice (řezník), celé město (pekař), celý okres (silničáři), celý kraj, celá země, celá Evropa, celý svět. To, komu přinášíš službu, to je tvůj svět.
Máš na to, takže to dáš ještě líp.
Za tu vyšší odměnu…

Když máš málo na pravé misce, asi jsi dal málo na tu levou.

Svět je v rovnováze, takže jestli se ti něčeho nedostává, zapřemýšlej nad tím, co není v pořádku. A když nad tím tak budeš přemýšlet, dojde ti, co všechno můžeš změnit a zlepšit. Já jsem dnes při ranní hodince přemýšlení napsal dalších sedm bodů ke zlepšení toho, co dělám. A to si myslím, že to dělám dobře, ale u té ranní kávy (dnes Vivalto Lungo) v tom ranním klidu to zase něco dalo. Ale to už jsem ti psal, že jak rozpohybuješ mozek, tak on bude rád, že ho víc využíváš a sype tam pak ty nápady. To je taky součást rovnováhy.
K rovnováze ještě jednu věc, jsou lidé ( a jsou to ti slabší – 95%), kteří říkají, že život má být v rovnováze. Mají pravdu. Jen si to špatně vysvětlili. Říkají, že dokonalá rovnováha je, když máš stejně starostí jako radostí. Největší nesmysl v dějinách lidstva. Pokud bych se chytil jejich tvrzení, tak věř, že na světě je tolik lidí se starostmi, že bys musel přivést na svět asi tři miliardy radostných lidí, aby se to vyrovnalo.
Když ale jejich tvrzení definitivně odmítnu, tak je to proto, že veškeré učení mluví o opaku, dokonce i náboženství.
Narodil ses proto, abys se svobodně vyjádřil a to prosím tvůrčím způsobem.
Máš na to.

Jak zaseješ, tak sklidíš.

Nebo-li, naše odměna bude vždy odpovídat naší službě.
Řečeno podle fyzikálních zákonů, ke každé akci existuje stejně velká reakce opačného směru.
Tohle známe všichni a přesto, když většině z lidí řekneš, že by mohl světu sloužit líp, a tím pádem by se líp měl, tak to nepoužije. Přitom ví, že tento systém platí a funguje.
Kdysi jsem slyšel nádherné přirovnání, něco v tom smyslu, že na lékárnické váhy dáš na levou misku službu a svět ti to na pravé misce vyrovná odměnou. Tohle přirovnání se mi hodně líbí, jednak je pravdivé a jednak je lehce představitelné.
Takže čím víc a líp dáváš (práci, chování, přístup atd) na levou misku, tím víc najdeš na té pravé.
Máš na to.

Svých cílů dosáhneš – teď už to víš.

Psal sis svoje cíle a soustředíš se na to, aby se to splnilo. Teď už ti asi nemusím vysvětlovat, že svého cíle dosáhneš a paradoxně se ani nemusíš zajímat, jak ho dosáhneš.
Opravdu si můžeš myslet, že je to splněno a žít tím (jako bys tu věc měl, tu schopnost, tu práci, ty peníze) a trénovat si mysl tím, že už si představuješ, jaké to bude až to bude splněné doopravdy.
Jsi kapitán, tvoje loď má kormidlo a ty víš kam pluješ.
Nemůžeš to dokončit jinak, než úspěchem.
Máš na to.
Máš zázračnou mysl.

Jedna úžasná myšlenka ti může změnit život – a nejen tobě.

Vypočítával jsem ti tady jeden den hodiny v roce – kolik jich spíš, kolik pracuješ. V průměru (když započítám i víkendy) máš deset hodin denně volných k přemýšlení. Když tedy tomu věnuješ onu hodinu denně, je to deset procent volného času. A volný víkend.
Měl bys vědět, že jak rozpohybuješ mozek, budou z něj tryskat nápady. A stačí jediný, jediný skvělý a ten změní život tvůj i život tisíců, možná milionů lidí.
Tak za to desetina volného času stojí. V podstatě jde o pět hodin týdně – za pět hodin týdně úplně jiný, lepší, úžasnější život? To ti v práci nedají.
Mimochodem, pokud vstáváš o tu hodinu dřív a přemýšlíš ráno, všiml sis, že od té doby přes den funguješ úplně jinak? Od rána je mysl aktivní, od rána ještě více pozitivní, do toho ty nápady přes den (piš si všechny!). A bude to čím dál lepší.
A ty si zasloužíš lepší život.
Máš na to.

Víkend je čas odpočinku a relaxaci.

Tak se k němu tak chovej. Užívej si ho.
Existuje jedna vyjímka a jedno pravidlo.
Začnu pravidlem – ať budeš relaxovat jakkoliv, mysli na svůj cíl. Fantazíruj, představuj si i o víkendu, jak to bude vypadat, až dotáhneš cíl do cíle – to je šílená věta – takže až dokončíš cíl.
Vyjímka. Relaxace je důležitá, ale ty jsi rozpohyboval nepoužívanou kapacitu mozku, a tak ti ty myšlenky budou chodit i o víkendu. Nic ti nebrání v tom, abys i o víkendu vstal o hodinu dřív, nebo tu hodinu dal i v jiný čas. Myšlenkami nemrhej. Můžeš si je ale psát za pochodu a až v pondělí je všechny přepsat do svého sešitu při své ranní hodince.
A užij si víkend.
To dáš a jak rád.

Nerozlišuj dobré nápady a špatné nápady.

Máš jich už dost napsaných a další budeš psát už sám – rozpohyboval jsi něco, co spalo a teď to bude přicházet samo. Nos si sebou zápisník a piš si myšlenky i během dne, tak je nikdy nezapomeneš a budeš mít ráno na čem dělat.
Když tě nic nenapadne, pročítej si minule napsané nápady a když tě u nich něco napadne, tak je rozepisuj. Budeš zírat jak ti ty myšlenky během pár dnů začnou lítat. Budeš se ptát sám sebe, jestli se ti to nezdá. Budeš se ptát, proč jsi to nedělal vždycky.
A teď k tomu citátu, neřeš, která myšlenka je dobrá a která ne. To ti ukáže čas. Možná budeš mít jako já jednu myšlenku deset let bez poznámky. A pak najednou „jiskra“ a z jedné myšlenky je velký projekt.
Nezapomeň ale na svůj cíl, na tom dělej každý den.
Máš na to.