Archiv pro měsíc: Říjen 2015

Pokládej si správné otázky.

Víš, kam směřuješ, víš co umíš, víš co všechno jsi schopen se naučit.
Tak si klaď ve správný okamžik správné otázky.
Když si nejsi jistý, že to jdeš dělat tě spíš nevybočí z tvé cesty:
„To co teď dělám je v souladu s tím, co chci?“
Když máš někomu něco říct ale cloumá s tebou hněv:
„Co by teď řekla „láska“?
Když se něčeho účastníš jen ze zvyku nebo na přání někoho jiného s jinými životními postoji:
„Stojí mi to opravdu za to?“
A nezapomeň si pravdivě odpovědět…

Chceš realizovat své sny? Probuď se!
Joseph Rudyard Kipling

Každý má mít svůj sen. A každý ho má.
Jenže někteří jen sní. Jen.
Nedělají nic pro to, aby ten sen dostal reálnou podobu.
To jsou ti nejlínější.
Pak jsou ti, kteří si přejí třeba dům a když někde jsou, tak už se dívají, že by zrovna tady mohl dům stát atd.
A apk jsou ti, kteří na tom fakt makají (připravují něco nového, učí se něco navíc atd).
Nejhorší je prospat život v tom své snu.
A nejlepší je se probudit a ten sen si skutečně prožít.

To nejdůležitější je očím neviditelné.
Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry)

Jak pravdivá je tato věta.
Vše podstatné se odehrává v hlavě.
Máš-li v hlavě pořádek, plánují se ti tam skvělé věci.
Máš-li v hlavě chaos, je to vidět na každém tvém kroku.
Někdo říká, že se všechno odehrává v srdci. Je to v hlavě, ale u srdce se z toho vytváří ten nádherný (někomu opak) pocit toho, co všechno můžeš prožívat.
Srovnej si myšlenky a nech to odehrávat.

Kdyby patří do oblasti snů a fantazie.

Setkáváš se s tím taky, někdo řekne: Kdyby nebylo atd, tak bych atd..
Můj spolužák říkával: „Kdyby byly v ři.i ryby, tak by u nás nebyl rybník.“
Tu první jsem nechal otevřenou. Je možné, že někdo používá slovo kdyby  pozitivně (Kdybych netrénoval, nevyhrál bych).
Bohužel většina lidí používá slovo kdyby jako výmluvu nebo omluvu svých neúspěchů. Zkusme stejnou větu jinak (kdybych trénoval, vyhrál bych). Jo kdyby..
Zapomeň na tohle slovo, je to slovo z říše fantazie (tak jak se dnes podává).
Nebo se ho nauč používat pozitivně …

Přej druhým dobro.

Za přání nic nedáš a ještě se tím stáváš lepším.
Jsou lidé, co nepřejí ostatním nic dobrého.
Jsou dokonce politici, kteří žijí z toho, když je lidem hůř (ale to jsou slibotechny a člověk se chce mít líp a v naivitě jim dá hlasy).
Ty jsi ale jiný, máš se dobře a proč bys to nepřál i druhým, koneckonců, čím víc se budou mít dobře lidim kolem sebe, típ líp se budeš mít ty.
Popřej jim tedy zdraví a úspěch.
Já ti ho přeji také.

Nejvyšší level je „mám“ a „umím“.

Včera jsme si řekli něco o touze.
Nebo-li každý chce ale jen někdo touží.
A dnes je na programu level „mám“.
Takže když máš nějaký sen, tak máš jen ten sen, jako všichni ostatní.
Když máš přání a dáš k tomu datum (tedy datum kdy to bude splněno) máš cíl.
Když budeš říkat chci mít k datu atd toto, tak jo, seš na tom líp než ostatní, ale ne nejlíp.
Zkus formulaci „Dne (datum) mám svůj dům“ (dům je příklad).
Ještě lepší: … se sedmi pokoji, verandou na západ, zahradou a garáží.
Nejlepší – sedni si a rozkresli to. Jak to namaluješ, takový to bude, protože už to maluješ s emocí „mám“.
Zkus se v tom domě projít. Voní novotou, co?
A co je v ledničce? Je tam šáňo na oslavu?

Touha je zázrak ve světě motivace.

Mnoho lidí už si řeklo, chci pěkný dům. Ale oni jen chtějí. A když jen chceš, svět ti dá realitu chtění.
Je ovšem vyšší level chtění a to je touha (vyšší už je jen „mám“).
kdo touží, dovede prožívat v našem příkladu ten dům. Jak jím prochází, jak si v něm vaří kávu, jak ji pije na terase, jak umývá ten hrneček od kávy – a to vše vidí jako živé. A taky to tak prožívá.
Můžeš sedět na Václaváku, kolem stovky lidí, a ty držíš kávu v papírovém kelímku – jenže vidíš tu Míšeň, tu terasu bez lidí, ten klid.
Není to jednoduché, ale jakmile do toho zapojíš i tyhlety emoce, tvoje podvědomí jede jako nejlíp naprogramovaná aplikace a ty míříš k domu.
Samozřejmě si místo domu doplň co chceš.
Ale zkus toužit – zítra ti předvedu level „mám“.

Stýkej se s úspěšnými a budeš úspěšný.

Je úžasné mluvit s někým, kdo dosáhl úspěchu (v čemkoliv). Zvláště, je-li toho ještě plný. To vášnivé vyprávění o zdolávání překážek a vychutnání si úspěchu je úžasné a je dokonale motivující.
Nesmíš to nikdy brát tak, že ty jsi dané mety ještě nedosáhl, ber to naopak tak, že život ti poslal živý návod na to, jak to dosáhnout.
Je to jednodušší než si myslíš.
Poslouchej a čti pozitivní zprávy.

Nesnaž se všemu rozumět.

Mnohdy s námi někdo mluví a vypráví, co se mu stalo, co se mu děje a úplně nejhůř, když nám vypráví co se všechno může stát.
Nesnaž se to co říká pochopit. Každý z nás je někdy méně štastný a někteří jsou někdy dokonce nešťastní.
Nejlepší alternativou a obranou je, říct dotyčnému: „Jdi se z toho vyspat a až budeš v pořádku, tak přijď.“
A neboj se to říct. Málokdo se z toho půjde skutečně vyspat, to už raději budou hledat jiného posluchače, protože to ze sebe potřebují (a mnohdy opakovaně) na někoho vysypat.
Slabší povahy si je vyslechnou a tobě ušetří čas a spoustu negativních informací.
A když se z toho vyspí a přijdou, tak buď už je to pustilo nebo jim dej řešení, nechtěj slyšet všechno (pomáháš jím tím setrvat v tom nepříznivém stavu, který jim nic nedá) a směruj je na knihu nebo fakt dobrý řešení.
Máš na to.

Mít svůj cíl je to nejdůležitější v životě.

Zkus si představit kapitána námořní lodi, který vypluje z přístavu a neví kam pojede? Zkusí to doleva a ono moře. Zkusí to doprava a ono moře. Zkusí zadat souřadnice nějakého přístavu a sice po moři, ale míří tam. Pravděpodobně dojede, pokud ho cestou nenapadne jiný přístav. Takže nové souřadnice a delší cesta.
Je to nesmysl, že jo?
Jenže lidi to takhle dělají. Buď nemají žádný cíl, nebo ho mění tak často, že už ani jejich hlava neví kam se to vlastně jde.
Takže měj svůj cíl. Začni malým cílem, na kterém si vyzkoušíš, že to stoprocentně funguje.
A pak větší cíl.
A pak ještě větší…
Slovy jednoho vojáka, nejdřív budu četař, abych mohl na plukovníka a před důchodem to nějak došlapu s hodností generála.
Ale ten cíl měj (je jedno jaký, ale jeden a neměň ho)

Dokážu to!

Nejsilnější a přitom nejjednodušší heslo tvého života.
Když znáš tuhle větu zpaměti a dokážeš ji kdykoliv použít, pak si jen stačit vybavit ještě otázku: „Jak to dokážu nejlíp?“
A budeš vyhrávat. Vždycky.
Sám nad sebou.
Nad nepřízní osudu (jak tomu říkají ti slabší).
Nad všemi, kdož jsou líní a používají slova jako: „to nevím“, „to je těžký“ nebo dokonce „to nedokážu“.
Ty to naštěstí dokážeš vždycky.
Máš na to.

Na každém dni je něco pozitivního.

A zcela upřímně, těch pozitivních věcí je čím dál víc a víc.
Možná je to tím, že se na svět usmíváš (znáš to: „vrána k vráně sedá, rovného si hledá.“).
Možná je to tím, že jsi víc tvořivý.
Možná je to tím, že jsi pochopil, že ze života se máš radovat (zvláště po tom, kdy jsi si v první chvíli myslel, že umřeš).
Ano, je to tebou.
To pozitivní totiž někteří vůbec nevidí, ty ano.

Všechno co ti život přinese, zvládneš.

Tak už to na světě chodí, že nám život přináší věci, které zvládneme (pokud to nevzdáme). Žijeme v různých levelech a na každém levelu jsou jiné úkoly – když je zvládneš automaticky postupuješ výš.
Ani pořádně nevím, jak to, že to takhle funguje, ale funguje to.
Ale to jsme rádi, protože většinou (aniž bysme si to přiznali), nám život umožňuje plynulý trénink situací a dokonce nám k tomu dává bonusy. Po zklamání přijde nadšení, po ztrátě příjem atd.
Vezmu-li to hodně zlehka, neznám nic lepšího než život.

Nerozhodnout se, znamená rozhodnout se.

Když se sám nerozhodneš, budou za tebe rozhodovat jiní, takže když se nerozhodneš, vlastně se tím rozhodneš o tom, že tvůj život budou řídit jiní.
Rozhoduj se sám, sám totiž víš nejlíp co chceš a co nechceš. Nebo si snad myslíš, že za tebe někdo rozhodně „správně“?
Máš na to abys to zvládl, máš informace (a další jistě načerpáš), máš sebevědomí, tu impozantní vnitřní sílu a máš zdravou ctižádost.

Neboj se udělat rozhodnutí.

Hodně lidí má strach udělat rozhodnutí ať už se týká čehokoliv.
Bojí se zodpovědnosti.
Ale ty se nebojíš, neboť jsi to rozhodnutí předem zvážil, možná ses i poradil a tudíž víš, že tvoje rozhodnutí je správné.
Nebojíš se tedy zodpovědnosti, naopak se těšíš jak zodpovědně přijmeš pochvalu nebo odměnu za správné rozhodnutí.
Máš na to.

Važ si svobody mít vlastní názor a měj ho co nejlepší.

Kdysi to bylo tak, že jsme sice mohli mít vlastní názor, ale pokud se neslučoval se socialistickými idejemi, tak ho nikdo nesměl říci nahlas.
Dnes můžeme mít svůj vlastní názor a dokonce ho můžeme říkat nahlas, ale upřímně, kdo má skutečně vlastní názor?
Jasně, názory nám formují a předávají tiskem, mnohdy ale proti skutečnému názoru většiny. Nebo-li opět propaganda, jen lépe dělaná.
Měj svůj názor, nenech se ovlivnit a když chceš mít skutečně správný názor, poznej i rub i líc dané problematiky.
Hlavně ale měj svůj názor.

Kdykoliv se můžeš rozhodnout jak budeš žít od teď.

Já vím, mnohdy jsme nespokojeni (a mnohdy zcela neprávem) s tím, co teď máme a jak se teď máme.
Nikdo na světě nám ale nemůže zabránit, abychom se měli lépe.
Je to v naší hlavě. Když se teď rozhodneš se usmívat, dáš to.
Stejně tak když se rozhodneš na něčem pracovat, co ti v budoucnu přinese zlepšení života. Zase to dáš.
Takže jak budeš žít od teď dál?

Daruj lásku upřímně a budeš z ní mít stejný užitek, jako ten kdo ji od tebe přijímá.

Láska je neskutečná čarodějka. Umí vyčarovat úsměv, dobrý pocit, stav blaženosti atd. Umí ale i opak.
Záleží na tom, zda je láska upřímná nebo vypočítavá.
Ta upřímná to je pozitivní čarodějka, vtáhne tě do hry a dokud miluješ upřímně, nechává tě prožívat ty nejvznešenější pocity.
A potom je jedno, jestli je to láska k někomu, k něčemu, k sobě nebo třeba k tomu, co děláš.
Upřímná láska tě dovede i do vyšších levelů

Chceš-li být svobodný, ovládej sám sebe.

Je až s podivem, jak si lidé nechají od druhých plánovat život. V práci to kolikrát jinak nejde (i když … proč bys nemohl být vedoucí pracovník ty), ale v soukromí?
Lidé si neumí naplánovat vlastní život – možná tak dovolenou. Mnohdy jsem až zíral, jak se někteří přizpůsobí něčemu, s čím nemá vlastní zkušenost ani ten kdo jim to vtlouká do hlavy.
Napiš si co chceš dělat za pět let, jak chceš vypadat, jak chceš bydlet a pomaličku s tím začni něco dělat podle sebe. Cvič, uč se, vše podle svých možností a svých nápadů.
Nechceš se mít za pět let úplně stejně, že ne?

Energii můžeš brát i z vody.

Pamatuji jak jsem tuhle možnost objevil a následně vyzkoušel. A byl jsem ohromen tím, co se dělo.
Pramenitá voda (samozřejmě pitná) má v sobě neskutečnou energii. Dokonce už to dokázali i vědecky, což tehdy ještě nebylo.
A tak jsem se naučil chodit ke studánce. Nejen se napít, ale také si tu vodu nechat protékat rukama, osvěžit si jí obličej.
Bylo až neskutečné jak jsem byl nabitý.
Další variantou je, stoupnout si do řeky (ta voda je studená, takže opatrně) a nechat si omývat nohy.
Jednou to zkus a uvidíš, jak jsem byl nadšen.

Zbav se zbytečných věcí a myšlenek.

Každý doma čas od času uklízí. Ale k z nás si uklízí v hlavě?
Když doma uklízíš, zjistíš, že jsou věci, které už dávno nepoužíváš a nepotřebuješ. Ať už to je oblečení nebo přístroj, který zastaral, prostě na co ho mít doma? Někomu ještě poslouží.
Zbav se toho, někomu to pomůže a tobě to prospěje. No a jako odměnu si kup něco nového.
V hlavě je to jinak, máme tam zažité věci, které už se taky přežily, pravidla, která vymyslel neznámý a která nám k ničemu nejsou.
Vymaž to a jako odměnu si tam dej čerstvé, svěží, nové a pokrokové myšlenky.
Myšlenky, které ti udrží dobrou náladu a budou tě posunovat vpřed.

Trpělivost je příslibem síly, která nás posiluje.
Josef Schultz

Víš kdy se můžeš spolehnout na dobrý výsledek toho co děláš? Kdykoliv.
Teda kdykoliv se soustředíš a trpělivě pracuješ na sobě, na své práci, na svém cíli.
Trpělivost je úžasná vlastnost, navíc když jsi si jistý sám sebou, víš že není kam spěchat, protože výsledek se prostě dostaví.
Dokonce existuje pravidlo, že čím víc jsi trpělivý, tím dokonalejší výsledek budeš mít.

Čas je tvůj největší přítel.

Pokud s ním umíš hospodařit.
Teď nepočítám ty dny, kdy si člověk potřebuje odfrknout a zajdeš na film nebo na něj koukáš v televizi.
Každý jiný den má 86400 vteřin. Třetinu prospíš zbývá ti 57600. Ty můžeš všechny použít ke svému prospěchu.
Jedeš do práce? Uč se jazyk.
Jsi v práci? Přemýšlej o té práci, dělej ji dokonale nebo ji ještě víc zdokonaluj.
Jíš? Jez taková jídla, která tě zasytí a přitom neunaví (viz Dělená strava).
Je pěkně? Vem to z práce procházkou nebo si ji dej až doma.
Máš touhu jít na pivo? Jdi, ale neposlouchej hospodské žvásty a vem si tam knihu a čti si.

Vztahy jsou tou největší devizou, co máš

Mít dobré vztahy ( je jedno kolik lidí máš kolem sebe) je základem pro to, abys rostl ještě dál.
Dejme tomu, že máš pětinu výborných vztahů, tři pětiny dobrých vztahů a zbylou pětinu vztahů ani nejsi schopen pojmenovat.
Zapřemýšlej o těch výborných vztazích – určitě najdeš něco, proč jsou výborné. A to zkus přenést i do těch dobrých a následně do těch, které ani neumíš pojmenovat (ne vždy to půjde – pamatuj, že vůl zůstane volem, dokud se sám nerozhodne pro změnu).
Soustu vztahů tím ale vylepšíš.
A neboj se dát najevo, že jsi si sám sebou jist.

Vědec se pokorně dvoří před dokonalostí a velikostí neznáma, aby z něj čerpal, dělej to samé a objevíš nové věci.

Kdysi jsem věděl, že existuje něco, co nás nikdo neučí. Něco velkého a přitom inteligentního. Časem jsem objevil vesmír. A časem jeho neskutečnou energii. A časem to i vědci potvrdili. Ale to už jsem čerpal.
Někdo má Boha, někdo má gurua, my technicky vybavenější už víme, že čerpat lze z vesmíru (ještě před pár lety by mne za tuhle větu skoro upálili). Nekonečně čerpat.
Mám pokoru k vesmíru, pokoru k té nekonečné energii, pokoru k těm myšlenkám ke kterým se časem dostane každý.
A neustále čerpám.
Jednou tě to naučím.
napiš si o to – info@motivace.top

Všechno co se shoduje s tvou volbou je připraveno.

Tohle je více filozofické, ale přitom jednoduché.
Máš nějakou životní volbu (čeho chceš dosáhnout atd) a směřuješ k ní. Ještě než jsi ji měl, spoustu věcí kolem jsi vnímal, ale nedocenil.
Najednou zjišťuješ, že ti ony dříve nevnímané osoby, věci i myšlenky dokonale pomáhají na cestě k cíli.
A tak to doopravdy je, svět sám o sobě je zdokonalován a vesmír čeká na každého, kdo chce něco víc a umí tomu taky více dát.
Čím víc tomu dáváš a čím víc prospíváš světu, tím lépe jsi odměňován a posunován na cestě vpřed.
Musíš jen přesně vědět co chceš (máš v mobilu spoustu fotek, a máš tam už taky svůj nový dům? nové auto?)

Jaký máš vztah k sobě, takový máš vztah k ostatním.

Jsou lidé, kteří jen neustále kritizují ostatní. Tito kritici nedovedou ocenit sebe, nedovedou udělat změnu, ačkoliv ví, že už je za pět minut dvanáct, ne-li po dvanácté.
Jsou si vědomi svých nedostatků, ale neumí je změnit (v tom hodně dělá i zbytečné plácání po ramenou namísto přímé řeči o změně). Zklamání z vlastní nedokonalosti je potom vede k nicneřešící sebekritice (opak konstruktivní sebekritiky) a totéž potom dělají i vůči ostatním.
Ty jsi na tom mnohem líp, vážíš si všech dosažených úspěchů, všech levelů, které jsou již zdolány a sebekriticky se těšíš na další výzvy.
Protože si vážíš sebe sama, tak máš i skvělý vztah se sebou sama.
No a když máš dobrý vztah k sobě, tak máš i dobré vztahy s ostatními.
Jak jednoduché, jak dokonalé.

Štěstí je s tebou všude.

Kamkoliv jdeš, kdekoliv seš, štěstí je stále s tebou.
Štěstí máš pořád, možná si to neuvědomuješ, ale máš i to štěstí zažít situace, kdy si nevíš rady. To štěstí je v tom, že ty si nakonec stejně rady víš a tou danou zkušeností stoupáš o level výš.
Protože na sobě děláš (čteš osobní rozvoj, něco z toho praktikuješ atd), jsi čím dál tím víc připraven.
Štěstí přeje připraveným.
Ty máš ale štěstí…

Dnes je zase den plný radosti – s tvým úsměvem.

Můžeš si klidně naprogramovat do hlavy, že kdykoliv se ráno budeš usmívat, budeš mít úspěšný den.
A funguje to, já jsem to zkoušel.
Od rána skvělý pocit, úsměvy na všechny strany a k tomu ještě den plný radosti a úspěchu.
Není to náhodou tím, že svět když tě vidí, nemá jinou šanci, než ti dopřát radost a úspěch?
No a jako obyčejně je to nakažlivý, budou tě zase napodobovat.
Jsi vzorem.
A je to tak jednoduché.

Pravá láska je svobodná.

Nemůžeš nikoho nutit tě milovat, nemůžeš nikoho vmanipulovat do toho, aby tě miloval. Můžeš ale být tak dobrý, že tě budou milovat sami od sebe.
Pravá láska je totiž svobodná, je lehká jako kolibřík a je stejně krásná. Ta dokonalá a svobodná je navíc nakažlivá.
Každý ji chce prožít a ty, ty jsi vzorem. Za tvoji lásku bez podmínek, by každý dal cokoliv. Budou tě napodobovat, přestanou klást podmínky za jakých jsou ochotni milovat.
To bude nádherný až se budou mít lidi tak rádi, jak to umíš ty.