Archiv pro měsíc: Září 2015

Očekávání ničí vztahy, jasná řeč je buduje.

Chceš-li aby tvůj přítel, přítelkyně, kamarádi, sousedé, kolegové atd. změnili chování, začali jednat, něco konkrétního udělali, pak to můžeš očekávat když jim to řekneš.
Když totiž budeš očekávat, může se stát, že se zachovají jinak (a kolikrát při svém nejlepším vědomí i svědomí) a ty budeš zklamán.
Zatímco když dáš jasnou řečí najevo své přání, mohou o tom popřemýšlet a můžou se podle toho zachovat.
Jasná řeč buduje dobré vztahy.

Respektuj druhé a oni budou respektovat tebe.

Každý z nás má nějaký osobní životní prostor, do kterého bys neměl vcházet nejsi-li tam pozván.
Může to být fyzický životní prostor (např. pokoj, dílna, čítárna) a může to být myšlenkový prostor (takzvané tabu – silně osobní záležitosti).
U prvního je jasné, že když tě nikdo nepozve tak nevejdeš, a jak je to u myšlenkového životního prostoru? Je to úplně to samé, většina z nás nechce o něčem mluvit. Může to být dětství, nebo nějaká životní eskapáda. Může to být i obava, aby nebyl někam zařazen (může to být i koho volil ve volbách).
Respektuj tento prostor a budou respektovat tvůj prostor.

Pokud si vážíš sám sebe, nemusíš se obávat názoru ostatních.

Mnoho lidí řeší, jak vypadá v očích druhých. Ne, že by nás to nemělo vůbec zajímat, ale mělo by nás to zajímat směrem k plánování naší budoucnosti.
Neboli neptat se jak budeme v očích toho nebo onoho vypadat, ale položit si otázku, „Co můžu pro lidi kolem udělat? Co jim přinese nějaký užitek?“
Třeba na něco přijdeš. Lidi se chtějí pobavit – takže je to jednoduché – připravíš výlet, nastuduješ něco o cíli výletu, nachystáš program na cestu (hra – třeba slovní fotbal, ale můžeš nachystat i test) a pozveš ty, které pozvat chceš.
Pak se opravdu nemusíš starat o to, co si kdo pomyslí, pomyslí si jen to nejlepší. A pokud se najde někdo, kdo na tebe bude mít i tak špatný názor, neřeš to. Nechápe situaci a neumí vyhodnotit správně svůj názor.

Pokud nemáte jiný nástroj než kladivo, budete se na každý problém dívat jako na hřebík.
Abraham Maslow

Kolikrát už se nám stalo, že jsme něco udělali nebo řekli a následně jsme teprve s odstupem zjistili, že to šlo udělat líp, jednodušeji, lehčeji nebo říci jinak.
Jak se tomu vyhnout? Jednoduše, budeme se na věci dívat z jiné perspektivy. Z nadhledu.
Určitě už všichni viděli lom. Když stojíte dole v lomu, vypadá to, že jste úplně na dně země. Všechno kolem je velké a majestátní.
Když ale vylezete nahoru a koukáte se dolů, je to jen taková větší díra a dole malinkatý kamínky.
Stejně je to v životě, možná ti nějaká situace připadá složitá nebo neřešitelná a ty zazmatkuješ.
Podívej se na to z nadhledu: tato situace už potkala spoustu lidí, jak ji asi řešili? A které to řešení by bylo nejelegantnější, nejpohodlnější, nejpraktičtější?
Až ti tohle všechno projde hlavou, zjistíš, že se vlastně nic neděje a situaci zvládáš levou zadní.

Všechny možnosti a úkoly jsou příjemné.

Leckdo říká: Dnes mne čeká nepříjemný úkol.“
A sám sebe utvrzuje (programuje) v tom, že to bude nepříjemné.
Ale zkusme si dát otázku:
„Jak to udělat, aby to bylo příjemné?“
Ano, budeme se muset zamyslet a zjistit, co nám dřív připadalo nepříjemné, budeme muset najít důvod proč to teď bude příjemné a budeme si to muset zafixovat do hlavy.
I na konci dříve nepříjemné práce je nějaký výsledek.
Takže si zvýšíme kvalifikaci tím, že to dokážeme.
Taky si zvýšíme sebevědomí, protože když už to dokážeme a dokážeme na tom najít dobré věci, tak jsme lepší než jsme byli….
Máš na to.

Důvod, proč starosti zabíjí víc lidí než práce, je ten, že lidé se více starají než pracují.
Robert Frost

Starosti – je vůbec reálné to tak nazývat? Neměly by to být radosti? Kolikrát se o někoho strachujeme a zbytečně. Ten člověk si sám dává pozor – ale my už máme starost. Mohli bychom ale mít radost, že ten dotyčný se o sebe umí postarat.
To starostové, ti to mají jednodušší – oni nemají starosti, ale příležitosti. Jak něco zdokonalit, někde něco postavit atd.
Co kdyby my jsme začali nazývat starosti taky příležitostmi?
Nebylo by to krásnější?
Líp to zní.
A ve skutečnosti stejně na všechno existuje řešení, takže ta daná příležitost není fakt starostí, ale příležitostí najít správné řešení, správný postup.
Hlavně se nestresuj. Už nikdy žádné starosti.

Tvůj vnitřní postoj určuje tvou náladu.

V Norsku žijí lidé v klidu, pracují v klidu, usmívají se a jako nejvyšší hodnotu uznávají svůj volný čas, který tráví svobodně s přáteli a s rodinou. Je to takový klidný národ, člověka to úplně nakazí, hodí se do klidu a užívá si tu atmosféru.
Norové plánují co udělají, kam se podívají, kam zajdou, koho navštíví, co dokážou ve svém životě…
… přitom by nám mohli závidět. Minimálně počasí, ovoce které u nás volně roste, květiny atd.
Ta jejich dobrá nálada je dána klidem a vlastním vnitřním postojem, oni si uvědomují tu sílu života v nich samých, tu energii atd. A proto plánují. A pak to plní. A jejich vnitřní pozitivní postoj se tím ještě upevňuje.
Máš na to taky.

Obdaruj lidi kolem sebe.

Žijeme ve světě, kde můžeš kdykoliv kohokoliv obdarovat.
Může to být kytka lučního kvítí, může to být úsměv, dobrá rada, povzbuzení, může to být oblázek z řeky.
Jakmile to začneš dělat pravidelně, zjistíš, že svět rád oplácí. A oplácí v dobrém. Budeš zírat jak se odplata násobí.
A ten pocit, co budeš mít v sobě, ten je k nezaplacení. To ani nemluvím o pocitu, který vykouzlíš v obdarovaném.
Svět je nádherné místo.
Začnu s úsměvem.

Prožívej život on-line.

Většina lidí jen přežívá.
Ale ty jsi jiný. Umíš život vychutnávat. Vychutnávej ho tedy dokonale, on-line. A v každé vteřině.
Ráno vstaneš, mrkni na oblohu (a uvědom si tu energii).
Uvaříš si kávu – nech si hrníčkem prohřát ruce – energie, nakrm se vůní kávy (zavři oči a jen se nadechuj nad tou kávou), dej si ji na lžičku a vychutnej si tu první lžičku. To je pak kávový orgasmus…
Vyjdeš ven a nadechni se toho závanu čerstvého vzduchu a energie. Dělej to kdykoliv když můžeš.
Koukej se po pěkných věcech a dýchej a užívej si to.
Polož ruku na strom – nejde to necítit, ta živá energie tam je.
Žij on-line.

Věř si!

Existuje mnoho nástrah kolem nás, které se někdy tváří jako přátelé, kamarádi, partneři.
Ti skuteční přátelé a kamarádi, tě budou vždy povzbuzovat, protože ví, že každý z nás je průměrem pěti nejlepších přátel. Takže si uvědomují, že čím lepší budeš ty, tím lepší budou i oni.
A pak je zde ta skupina „nástrah“. Tihle lidé se ve skutečnosti bojí. Pořád se něčeho bojí. Že něco nedokážou, že když budeš lepší, tak je opustíš, že …, že…, že….
Moje dobrá rada zní, neposlouchej je. Snižují sebevědomí, odlákavají tě jinam než míříš ty atd.
Věř si. Věř si tak dokonale, že sám sebe překvapíš.
Ty máš na to, abys dokázal cokoliv.
Věř si.

Když něco děláš, nezkoušej to. Jdi do toho naplno.

Zažil jsem mockrát v životě lidi, kteří se rozhodli, že něco zkusí změnit. Jen tak to řekli a jen tak to zkusili. A přestali.
A pak jsem zažil lidi (a bylo jich naštěstí víc), kteří se rozhodli něco změnit nebo něco nového začít. Napsali si do diáře (někteří jen na ledničku) co dokážou, co se musí naučit aby začali a kdy to dokážou. Je to neuvěřitelné, ale z těchto lidí 100% dokázalo to, co si naplánovali.
Slíbili to sami sobě, připravili se na to a pustili se do toho naplno – tedy žádné zkoušení.
Máš na to taky.
Tužku, diář nebo papír, a jdi do toho.

Nikdo nám tak dobře neposlouží, jako my sami.
Albert Einstein

Jen my sami víme nejlíp co chceme a proč to chceme.
Nemáme o tom pochybnosti a tím pádem máme v hlavě jasno.
Sami si řídíme svou cestu, sami nejlíp víme kam směřuje a sami dokážeme nejlépe ohodnotit každý malý krok k cíli.
Sami nejlíp víme, jak dlouho nám trvalo se rozhoupat, kolik to dá někdy sil dodržet svůj harmonogram a nenechat se zlákat nižším levelem.
Jsme sami sobě nejlepším sluhou i nejlepším pánem.
A co teprve až se naučíš konzultovat sám se sebou sebekriticky každou vzniklou otázku.

Zase je zde den plný příležitostí.

Jak se měníš, odkrývají se ti příležitosti, které jsi nikdy neviděl.
Zkus se na ně dnes podívat jiným okem. Okem znalce – okem člověka, který roste – okem vnímavým.
A zkus u toho přemýšlet, třeba se ti něco bude líbit tak, že ti to kladně změní život už od zítřka.
A možná už ode dneška.
Máš na to.

Měj svůj kalendář šťastných výročí.

Začni s ním třeba dnes.
Možná jsi se s někým zajímavým seznámil.
Možná jsi začal cvičit.
Možná jsi přestal pít kávu….
Za rok budeš každý den slavit – budeš na sebe hrdý.
Klidně si dopiš i věci, které už jsi dokázal (a nezapomeň si tam napsat svoje narozeniny).

Hlídej svá slova, nevyřčené slovo je zlaté.

Semtam nás lidi kolem nás dokáží rozpálit až k hněvu.
Pamatuj, že hádka nezačíná prvním výkřikem, ale až druhým. To, že někdo křičí, to tě vtahuje do hádky, ale až i ty začneš křičet, teprve jsi se nechal vtáhnout do hry.
Nauč se řídit situaci i ve vypjatý okamžik. Když vidíš, že tě někdo začíná rozčilovat, zmlkni. Ticho je lék na hádku.
Jsi dokonalá bytost, každým dnem jsi lepší a lepší.

Měj svou „modlitbičku“.

Spousta lidí slepě opakuje nějaké modlitby, aniž by tomu dávali emoce či jasný cíl (je to programování).
Měj svou a veselou modlitbičku, která tě povzbudí.
Něco jako:
„Den co den,
vem kde vem,
jsem lepší a lepší!“
Tohle bylo obecné a přitom konkrétní.
Udělej si svou, kterou si s radostí kdykoliv řekneš, zabroukáš, zazpíváš, nebo aspoň uvědomíš.
Je to tak jednoduché.

Hlídej si své pozitivní myšlení.

Sám sebe ujišťuj, že se zlepšuješ.
Sám sebe ujišťuj, že jsi na správné cestě.
Nedávej si podmínky (např. běhat začnu až si koupím nové tenisky – to je blbost, začni běhat a kup si nové tenisky aby se ti běhalo líp).
Nedávej si pochybnosti. Jsi na cestě, na své cestě, kterou už zvládlo tolik lidí, že ty to zvládneš levou zadní.
Když přijde záporná myšlenka, nahraď ji hned novou a lepší. Ta nová ti přidá energii.

Vždycky na to máš.

Ať už před tebou stojí výzva (neúspěšní místo tohoto slova používají „problém“), jakákoliv výzva, jakákoliv příležitost, tak na ni máš.
Na světě už je to tak zařízené, že když už se k něčemu dostaneš, tak to je známka, že na to máš. Jinak by ses k tomu nedostal.
Jednoduché jako facka.
Nastuduj tedy výzvu, úkol, příležitost, promysli si jak na to nejlíp a pusť se do toho. Čeká tě další úspěch.
Pro tebe nic než úspěch neexistuje.

Pravidelný trénink je cesta k velkým výsledkům.

Málokdo si uvědomuje, že pět minut tréninku denně, přináší za týden pokrok a do roka skvělé výsledky.
Pět minut má každý z nás, omezíš o pět minut brouzdání na internetu, vynecháš krimi zpravodajství atd.
Pět minut v jednom dni je maličkost. Těch pět minut se ale sčítá. Za týden je to 35 minut, za měsíc 150 minut (a to už je dvě a půl hodiny), za rok je to 1800 minut ( krásných třicet hodin), které ti nikde nechybí, ale naopak přebývají.
Když to převedu na tělocvik, tak za tu dobu uděláš pár dřepů, pár kliků atd. Jenže už za týden se cítíš líp, za měsíc jsi v lepší formě a po roce….
… a to je to nejkrásnější, po roce jsi v hodně dobré formě a ty minuty už stejně nepočítáš, běháš, cvičíš víc, protože ten výsledek je vidět pouhým okem.
Pět minut každý den.
A co teprve když se pět minut denně něco budeš učit, něco číst – sám sebe za rok nepoznáš.
Pojďme dát rovnou deset minut, ať je ten výsledek vidět líp!

Každý neúspěch člověka něčemu naučí, tedy pokud se chce nechat poučit.
Charles Dickens

Ne vždy se nám všechno podaří, ale paradoxně, i když se nám něco nepodaří, tak se nám něco podařilo. Pokud jsme se poučili.
Pamatuji na příběh o Edisonovi. Než vymyslel žárovku udělal několik set neúspěšných pokusů. Jednou se mu za to vysmívali, ale on jim odpověděl:
„To nebyly neúspěšné pokusy, to byly pokusy, při kterých jsem zjistil, že tímhle způsobem to nepůjde.“
To, že se ti něco nepodaří, je ve své podstatě úspěch, když se z toho poučíš – když budeš vědět, kde jsi udělal chybu, kde jsi přátahl tempo a pak nezbývalo sil. Jedno je jisté, pokud ses poučil, příště ten výsledek bude určitě lepší.

Nikdy se nepodceňuj.

Jsou lidé, co se podceňují pořád. A poznáš je jednoduše, používají slova jako „to nezvládnu“, „to se nikdy nenaučím“ atd. Ve skutečnosti jsou to líní a pasivní lidé, se kterými je utrpení strávit jeden den – neskutečně vysávají šťávu.
Pak jsou lidé, kteří se podceňují jen někdy, ve skutečnosti opět když se jim nechce nebo nevidí smysl daného. Používají stejná slova, ale mnohem méně.
Obě skupiny mimochodem svoje podvědomí neustále programují a snižují hodnotu sama sebe.
A pak je jiná třída. V podstatě ta slova ani neznají. Projevují se opakem, tedy „to dám“, „to zvládnu“ a vůbec nejlépe „jak bych to zvládl líp než ostatní?“.
Doufám, že jsi mezi nimi.

Poslouchej své druhé já.

V podstatě ke každému z nás mluví několikrát denně naše podvědomí. Tak trošku nás řídí, abychom nesešli z cesty, kterou jsme si sami naplánovali.
Kolikrát jsi zažil, že jsi měl někam jít a měl jsi takový divný pocit. Takový zvláštní záchvěv buď příjemna, nebo nepříjemna.
Tvoje podvědomí, které si programuješ podle sebe, kontroluje, jestli ta či ona činnost je v souladu s tvým „velkým plánem“.
Funguje to dokonce i s nadvědomím, kolikrát tě to už varovalo, nepouštět se ani do řeči s někým, kdo zase nezapadal do tvých plánů (nadvědomí s podvědomím, tě i varují před nepříjemnostmi).

Zkus je začít poslouchat. Budeš se smát radostí, jak dokonale to funguje. Ale měj jeden velký plán bez pochybností a podmínek, neměň ho (neboli dnes chci motorku, zítra budeš chtít auto, včera jsi chtěl loď), měj ho pevně daný a maximálně ho vylepšuj. Budeš zírat jak to funguje.

Využívej příležitostí a važ si jich

Někdy se nám zdá, že něco nevychází jak jsme si přáli.
Ale pozor, to může být opravdu pouhé zdání. Situace se může vyvíjet dobře a nám se mohla dostat do cesty jen zdánlivá maličkost, jejíž zdolání je ale podmínkou k tomu, abychom uspěli později. nemusíme tomu zcela rozumět, ale je nám dáno si tím projít.
Nic se neděje náhodně a potkáli tě něco takového, tak si nenech zkazit náladu. Nasaď úsměv a popasuj se s danou situací jako s příležitostí, jež tě dovede dál a výš.
Je to jednoduché, zkus zapřemýšlet, už se ti to i stalo – nejčastěji v partnerských vztazích, to co bylo zdánlivě o ničem, tě připravilo na příští mnohem hodnotnější vztah.

Tajemství úspěchu je – mlčet o tom, co nevíte.
Voltaire

Spousta lidí má potřebu pořád něco říkat. Pořád mluví, dokonce i o věcech, kterým nerozumí. Navíc se opakují.
Úspěšný člověk mluví jen když je třeba. A čas mezi tím věnuje naslouchání. Takže se dozvídá víc než ví (ty informace ale třiďte – prodavačka ví např. o letovém provozu jen to, co se dočetla a ještě si to upraví).
Když nemáte komu naslouchat, tak můžete udělat jednu úžasnou věc. Zastavte se, jděte k oknu nebo ven, zavřete oči a poslouchejte zda uslyšíte třeba ptáčka. Když najdete přírodní zvuk, třeba i zvuk větru, soustřeďte se na něj a užívejte si to.
Je to dokonalý opak toho, když vám někdo pořád něco tlačí do hlavy.

Nech se namotivovat vlastní radostí

Málokdo si uvědomuje, že vlastní radost je nejlepším motivátorem.
A ty máš důvod mít radost. Dokázal jsi toho v životě už hodně a tak můžeš mít minimálně radost z dosažených výsledků.
Radost ale můžeš mít i z krásného slunečného dne.
Dokonce můžeš mít radost z deště (je to náročnější, ale víš, že se pročistí vzduch, kdo má zahrádku ví ještě víc).
Můžeš mít radost i z toho, že odložíš kouření cigarety, třeba o hodinu – to je radost dvojnásobná, jednak posiluješ vůli a pak ta radost, že bez toho vydržíš…
Jo a mrkni do zrcadla na svůj úsměv – ten úsměv (radostné, že?).

Nic mne nevyvede z míry, na všechno je řešení.

Člověk se denně potkává se spoustou situací. Ale žádná by ho neměla rozhodit, protože ve skutečnosti k tomu není důvod.
Vše přijímej v klidu a s rozvahou, všechno má totiž svoje řešení.
Je dobré si natrénovat „rozumový časový odstup“, neboli začátečník se naučí napočítat do deseti. Je to jednoduché, trénujte to na všem, stojíš v obchodě před výrobkem a napočítáš do deseti, pak si ho teprve dáš do košíku.
Vyšší level vypadá takto:
Dozvídám se informaci (nebo stojím před tím zbožím) a přemýšlím co mi to přinese – výhody nebo nevýhody, a přemýšlím nad odpovědí – odpověď může být i „zvážím podrobněji“ (přemýšlím nad koupí – koupit – nekoupit – zvážit podrobněji).
Když si dáš tu práci a budeš to trénovat, zkrátíš to na pět vteřin.
Ale už nikdy neuděláš neuvážené rozhodnutí, nepodlehneš prvotním emocím atd.

Mysli jen na to, co chceš prožít.

Spousta lidí si představuje katastrofální situace a přemýšlí, co pak budou dělat. Dokonce i ti, kteří ji zatím ani nemohou zažít. A přemýšlejí a představují si to. A byť ta situace nenastala, oni ji dokonce emotivně prožívají.
Vůbec netuší, že používají techniku programování mozku. Ten mozek s tím pak pracuje v podvědomí i nadvědomí a protože vesmír to považuje za jejich přání, tak jim to přání plní. A oni se pak diví, jak je možné, že to či ono potkalo zrovna je.
No, když víme jak to funguje, tak si pojďme udělat v hlavě pořádek. Tedy alespoň v tom smyslu, že když myslíme předem na fiktivní věci a ještě to emocionálně prožíváme, tak pojďme tu fikci budoucnosti udělat příjemnou.
Pojďme myslet na to, co dobrého chceme prožít, nedávejme tomu žádné pochybnosti ani podmínky a pojďme si tu úžasnou budoucnost přivolat.

Nějakou vůli máš v sobě, nauč se jí vládnout a budeš mít pevnou vůli.

I ten nejslabší z nejslabších má nějakou vůli. Třeba jen jít na pivo.
Jakmile zjistíš, že máš nějakou vůli, tak se snaž jí vládnout pevnou rukou. Cvič tu vůli. Na cvičení jsou nejlepší malé úkoly. Na začátek fakt malé. Místo výtahem to dáš třeba po schodech. Začni po schodech dolů, to tě bude bavit.
Když nevynecháš a budeš chodit, uvědomíš si, že tu vůli už ovládáš. Cvičit můžeš i tak, že místo tří piv si dáš dvě.
Místo schodů dolů je dáš nahoru.
Místo 20 cigaret dáš 19 (prostě tu jednu rovnou odložíš). později dvě, tři…. jednoho dne začneš přemýšlet sám od sebe, jestli ti stojí za to smrdět kouřem kvůli jedné jediné cigaretě. Zjistíš, že ti to za to nestojí.
A tím dnem dosáhneš něčeho, co nedokáže třetina lidstva – dokážeš přestat kouřit.
Svět začne víc vonět (to se ti jenom vyčistí čichový smysly).
Ale věř mi, že budeš navždy pánem své vůle.
Své pevné vůle.

Nejdůležitější je sebedůvěra

V životě už jsi toho dokázal hodně, a teď toho bude ještě víc.
Už máš určitě svůj sen – Audi (nejlíp A8 – nejlíp v kůži), dům (nejlíp s velkým pozemkem), spoustu muziky v něm atd – to je jen nástin, třeba chceš novou Fabii…
K tomu abys měl něco lepšího než máš, musíš mít taky vizi, jak toho dosáhneš. Možná hledáš lepší práci a protože víš, že zázraky se nedějí, ale štěstí přeje připraveným, tak se na tu novou práci důkladně připravuješ.
Už tohle všechno je známkou dobré sebedůvěry. Jsou totiž lidé, kteří jen čekají na zázrak a nic pro to nedělají. Protože si ani nevěří, že by to dokázali. A to je pro změnu nízká sebedůvěra.
Pamatuj si, že to, co dokázal někdo před tebou, to dokážeš taky.
A pak si taky pamatuj, že máš i na to, co ještě nikdo nedokázal.
Prostě na to máš, tak na tom dělej.

Dnes je úžasný den, začíná škola, využij té energie kolem a začni se taky něco učit.

Už ani nevím, kdo mi to kdysi poradil a už ani přesně nevím jak mi to poradil, ale dám to podle svého.
Každý den se něco nauč. Chceš umět cizí jazyk? Jdi do toho.
Každý den se naučíš tři slovíčka a víš co se stane za rok? Budeš jich umět přes tisíc. A to už je slušná slovní zásoba…
Moje praxe vypadala tak, že jsem věděl, že potřebuji tzv. rozjet mozek. Tedy spoustu let jsem se nic neučil a zcela optimisticky jsem si musel přiznat, že musím zvolit jinou metodu než všichni kolem.
Takže jsem vzal angličtinu a němčinu a první co bylo, tak jsem si zaškrtal ve slovníčku slova, která jsem věděl, že znám. Beatles, yellow, submarine atd. A ty jsem trénoval první dny. prostě jsem se jen učil slovíčka.
Po pár dnech jsem začal přidávat další (některá méně známá – čísla, a pak neznámá).
Zhruba po měsíci už jsem jich znal kolem dvou set v každém jazyce a začal jsem se učit skládat správně věty.
Co budu povídat, funguje to.
Tobě to taky bude fungovat (a nemusí to být jazyky…).